[Jah utěšuje].

1. Muž, který byl možná vůdcem těch, kdo se vrátili se Zerubbabelem z vyhnanství v Babylóně. (Ezr 2:1, 2; Ne 7:7)

 2. Syn Azbuka a kníže nad polovinou oblasti Bet-curu. Vzhledem k tomu, že město Bet-cur leželo v hornatém kraji Judy (Joz 15:21, 48, 58), byl Nehemjáš možná Judejec. V roce 455 př. n. l. se podílel na opravách jeruzalémských zdí. (Ne 3:16)

3. Syn Chakaljášův a bratr Chananiho; číšník perského krále Artaxerxa (Longimana) a později židovský místodržitel, který obnovil zdi Jeruzaléma a napsal biblickou knihu, jež nese jeho jméno. (Ne 1:1, 2, 11; 2:1; 5:14, 16)

Ve 20. roce vlády krále Artaxerxa v měsíci kislevu (listopad/prosinec) byl Nehemjáš na hradě Šušanu, když ho navštívil jeho bratr Chanani a další muži z Judy. Vyptával se jich a oni mu pověděli o špatné situaci Židů a o tom, že zdi a brány Jeruzaléma jsou ještě stále v rozvalinách. Nehemjáš se rozplakal. Další dny truchlil, stále se postil a modlil se. Vyznal hříchy Izraele a na základě slov, která Bůh pronesl k Mojžíšovi (5Mo 30:1–4), Jehovu prosil, aby ho ‚učinil předmětem slitování‘ před králem Artaxerxem a aby jeho plán znovu vystavět zdi Jeruzaléma mohl být úspěšný. (Ne 1)

Později, v měsíci nisanu (březen/duben), byly Nehemjášovy modlitby vyslyšeny. Král si povšiml, že Nehemjášova tvář je zasmušilá, a ptal se ho proč. Nehemjáš mu řekl o žalostné situaci v Jeruzalémě. Když se ho král zeptal, co by chtěl zajistit, Nehemjáš, který se okamžitě pomodlil k Bohu, požádal o královo svolení, aby se tam mohl vrátit a Jeruzalém znovu vystavět. Jeho žádosti bylo vyhověno. Nehemjáš navíc dostal od krále dopisy, které ho opravňovaly volně projít oblastmi, jež byly pod správou místodržitelů na Z od řeky Eufrat, a také mu zajistily dodávky dřeva na opravné práce. Nehemjáš odjel s veliteli vojenských sil a s jezdci na koních. (Ne 2:1–9)

Obnova jeruzalémské zdi. Nehemjáš byl tři dny v Jeruzalémě a potom v noci tajně udělal obhlídku města. Vědělo o tom jen několik mužů, kteří byli s ním. Jel na zvířeti, pravděpodobně na koni nebo na oslu, zatímco ostatní šli pěšky. Když byly rozvaliny tak rozsáhlé, že nebylo možné projít, Nehemjáš sestoupil a šel pěšky. (Ne 2:11–16)

Po skončení průzkumu Nehemjáš odhalil svůj plán Židům a zdůraznil jim, že v této věci je s nimi Jehovova ruka. Židé tím byli povzbuzeni a odpověděli: „Vstaňme, a budeme stavět.“ Navzdory výsměšným slovům Choroňana Sanballata, Ammonity Tobiáše a Araba Gešema začaly asi čtvrtého dne měsíce abu (červenec/srpen) opravné práce. (Ne 2:17–20; srovnej Ne 6:15.)

Práce postupovala, ale Sanballat a Tobiáš se úsilí Židů o obnovení jeruzalémských zdí stále posmívali a zesměšňovali je. Nehemjáš se proto modlil k Bohu — „a lid byl nadále srdcem při práci“. Když zdi dosáhly poloviny své výšky, Sanballat, Tobiáš a sousední národy zesílili odpor natolik, že se spikli, aby proti Jeruzalému bojovali. Nehemjáš o tom opakovaně dostával zprávy od Židů, kteří žili blízko města. Nehemjáš se opět s modlitbou spolehl na Jehovu. Napjatou situaci vyřešil tím, že pracovníky vyzbrojil, zorganizoval další lidi, aby stáli jako stráž, a vypracoval poplašný systém. Nehemjáš si dokonce na noc ani nesvlékal šaty, zjevně proto, aby v případě, že strážní vydají poplašný signál, byl připraven k boji. (Ne 4)

Ačkoli byla situace naléhavá, Nehemjáš přesto nebyl tak zaměstnán, aby nemohl věnovat patřičnou pozornost křiku Židů. Naslouchal jejich stížnostem, že jsou velmi utlačováni tím, když musí platit úroky. Pokáral za to urozené i zastupující vládce, uspořádal velké shromáždění, a když tuto jejich špatnost odhalil, nařídil, aby došlo k nápravě situace. (Ne 5:1–13)

Nepřátelé se potom pokoušeli práce na obnově zastavit. Čtyřikrát se snažili Nehemjáše od tohoto záměru odlákat, ale on jim oznámil, že nemůže ani na chvíli přestat pracovat na tomto velkém díle. Sanballat nato poslal Nehemjášovi otevřený dopis obsahující nepravdivá nařčení a návrh, aby se sešli a poradili. Nehemjáš odpověděl: „Takové věci, jaké říkáš, nebyly provedeny, ale vymýšlíš si je ze svého vlastního srdce.“ Tobiáš a Sanballat zkusili jestě jiný úskok a najali jednoho Žida, aby Nehemjáše zastrašil a přiměl k tomu, aby se schoval v chrámu, což by bylo nezákonné. Nehemjáš se však nezalekl a 25. dne měsíce elulu (srpen/září) byly opravné práce úspěšně dovršeny — pouhých 52 dnů od jejich počátku. Tobiáš však dále posílal Nehemjášovi zastrašující dopisy. (Ne 6)

Když byla zeď dokončena, Nehemjáš zaměřil svou pozornost na to, aby zorganizoval chrámové služebníky. Dosadil do velení nad městem dva muže; jedním z nich byl Nehemjášův bratr  Chanani. Nehemjáš také vydal pokyny o hlídání městských bran a o jejich otvírání a zavírání. (Ne 7:1–3)

Rodopisné záznamy. Počet obyvatel Jeruzaléma byl v tu dobu poměrně malý. Zdá se, že to byl důvod, proč Bůh vložil do Nehemjášova srdce, aby shromáždil urozené, zastupující vládce a lid a aby se dali zapsat podle svých rodokmenů. Takto získané informace mohly sloužit jako základ pro to, aby se podnikly kroky s cílem zvýšit počet obyvatel Jeruzaléma. Když Nehemjáš věnoval pozornost rodopisným záznamům, našel zřejmě záznam těch, kdo se vrátili se Zerubbabelem z vyhnanství v Babylóně. (Ne 7:4–7)

Dodržování Zákona obnoveno. Pravděpodobně na Nehemjášův příkaz bylo na veřejném prostranství před Vodní branou uspořádáno shromáždění. Kněz Ezra zjevně vedl poučování ze Zákona a Nehemjáš se na tom podílel spolu s ním. (Ne 8:1–12) Potom se slavil osmidenní Svátek chýší. Dva dny nato se Izraelité sešli znovu. Na tomto shromáždění došlo ke všeobecnému vyznání hříchů Izraele. Potom bylo sestaveno písemné vyznání hříchů. Toto vyznání neboli „důvěryhodná úmluva“ bylo stvrzeno knížaty, Levity a kněžími. Nehemjáš „tiršata [místodržitel]“ byl první, kdo ji stvrdil pečetí. (Ne 8:13–10:1) Všichni z lidu souhlasili s tím, že upustí od manželství s cizinkami, že budou dodržovat Sabaty a podporovat chrámovou službu. Dále byl losem vybrán každý desátý člověk, aby natrvalo bydlel v Jeruzalémě. (Ne 10:28–11:1)

Potom byla zasvěcena jeruzalémská zeď. Pro tuto příležitost Nehemjáš ustanovil dva velké sbory a průvody díkůvzdání, které šly po zdi proti sobě. Všichni se potom sešli v chrámu, aby obětovali oběti. Navíc byli ustanoveni muži, kteří se starali o příspěvky pro kněze a Levity. (Ne 12:27–47)

Asi o 12 let později, ve 32. roce Artaxerxa, odchází Nehemjáš z Jeruzaléma. Když se tam po určité době opět vrátil, zjistil, že mezi Židy panuje žalostná situace. Velekněz Eljašib dal jídelní sál na chrámovém nádvoří k dispozici Tobiášovi — právě tomu muži, který předtím Nehemjášově práci tak zlomyslně bránil. Nehemjáš okamžitě začal jednat. Vyhodil Tobiášův nábytek z jídelního sálu a přikázal, aby byl jídelní sál vyčištěn.

Nehemjáš navíc podnikl kroky k tomu, aby zajistil podíly pro Levity a aby prosadil přísné dodržování Sabatu. Zavedl také kárná opatření proti těm, kdo si vzali cizozemské ženy, jejichž synové již neuměli mluvit jazykem Židů: „A začal jsem jim vyčítat a svolávat na ně zlo a některé muže z nich jsem udeřil a trhal jsem jim vlasy a přiměl je přísahat při Bohu: ‚Neměli byste dávat své dcery jejich synům a neměli byste přijímat žádné z jejich dcer pro své syny nebo pro sebe.‘“

Nehemjášovo ‚vyčítání‘ těmto mužům bylo nepochybně kárání a přísné napomenutí prostřednictvím Božího zákona, jímž jejich nesprávné jednání odhaloval. Potom, co je Bůh laskavě vrátil z Babylóna zpět do jejich vlasti, aby bylo obnoveno pravé uctívání v Jeruzalémě, tito muži uváděli tento obnovený národ do Boží nepřízně. Nehemjáš ‚na ně svolával zlo‘, což znamenalo, že nad takovými přestupníky předčítal soudy z Božího slova. Nehemjáš je ‚udeřil‘, pravděpodobně ne osobně, ale tím, že přikázal, aby byli na základě oficiálního soudního postupu potrestáni bitím. ‚Trhal jim vlasy‘ — to byl symbol mravního rozhořčení a potupy před lidmi. (Srovnej Ezr 9:3.) Nehemjáš potom odehnal vnuka velekněze Eljašiba, který se stal zetěm Choroňana Sanballata. (Ne 13:1–28)

Nehemjášův vynikající příklad. Nehemjáš je zářným příkladem věrnosti a oddanosti. Nesobecky opustil význačné postavení číšníka na Artaxerxově dvoře, aby opravil jeruzalémské zdi. Bylo zde mnoho nepřátel, takže se Nehemjáš kvůli svému lidu a pravému uctívání dobrovolně vystavil nebezpečí. Práce na obnově jeruzalémských zdí Nehemjáš nejen řídil, ale měl na tomto úkolu také aktivní, osobní podíl. Neztrácel čas, byl odvážný a nebojácný, plně spoléhal na Jehovu a v tom, co dělal, byl rozvážný. Nehemjáš horlil pro pravé uctívání, znal Boží zákon a uplatňoval jej. Záleželo mu na tom, aby se víra ostatních Izraelitů upevnila. Prokázal se jako muž, který má správnou bázeň před Jehovou. Přestože Nehemjáš horlivě prosazoval Boží zákon, nevládl nad ostatními ve svůj sobecký prospěch, ale projevil zájem o ty, kdo byli utlačováni. Nikdy nepožadoval chléb, který patřil místodržiteli. Místo toho mnoha lidem poskytoval jídlo na své vlastní náklady. (Ne 5:14–19) Nehemjáš se mohl oprávněně modlit: „Pamatuj přece na mne, ó můj Bože, pro dobré.“ (Ne 13:31)