Sobecká, chamtivá osoba, propadlá přehnanému požitkářství a hlavně nestřídmosti v jídle. Každá nenasytnost je v přímém rozporu s biblickými pravidly a zásadami.

Mojžíšský Zákon ukládal, že pokud měli rodiče nenapravitelného syna, který byl nenasyta a pijan, měli ho přivést ke starším mužům města, kteří ho pak dali ukamenovat. (5Mo 21:18–21) Kniha Přísloví dokonce varovala před společností nenasytů: „Kdo se druží s nenasyty, pokořuje svého otce.“ „Neoctni se mezi silnými pijany vína, mezi těmi, kdo jsou nenasytnými jedlíky masa. Opilec a nenasyta totiž zchudnou a ospalost oblékne člověka v pouhé hadry.“ (Př 28:7; 23:20, 21) Zde je k označení ‚nenasyty‘ a ‚nenasytného jedlíka‘ použito hebrejské slovo zólelʹ. Základní význam tohoto slova je možná „být rozhazovačný“, a tedy plýtvat a marnotratně utrácet. (Srovnej 5Mo 21:20, Rbi8, ppč.)

Když se Ježíše Krista snažili jeho protivníci znevážit, mimo jiné ho obvinili: „Pohleďte, člověk nenasytný a propadlý pití vína.“ Ježíš toto nepravdivé obvinění jednoduše odmítl slovy: „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“ či „všemi svými dětmi“. (Mt 11:19; Lk 7:34, 35) Ježíš jinými slovy řekl: ‚Podívejte se na mé skutky a chování, a poznáte, že toto obvinění je nepravdivé.‘

Nenasytnost jistě nemá v křesťanském sboru místo a apoštol Pavel chtěl zajistit, aby se tam nijak nevloudila. Když nechával Tita na Krétě, aby se staral o tamní mladou křesťanskou organizaci, připomenul mu, co řekl jeden krétský prorok (údajně Epimenidés, krétský básník ze šestého století př. n. l.): „Kréťané jsou vždy lháři, škodlivá divoká zvířata, nezaměstnaní nenasytové [doslova ‚břicha‘].“ A proto dozorci, které měl Titus jmenovat, měli být podle Pavla muži bez takové obžaloby, muži, kteří nejsou pijani nebo chamtivci a kteří mají dobré sebeovládání. (Tit 1:5–12)

Ačkoli nenasytnost není jmenovitě uvedena jako ‚skutek těla‘, často doprovází pitky a hýření a jistě je obsažena v souhrnném výrazu „podobné věci“, o nichž je řečeno, že ten, kdo je činí, „nezdědí Boží království“. (Ga 5:19, 21) Umírněnost ve stravovacích návycích — ale i v jiných věcech — je křesťanskou ctností. (1Ti 3:2, 11)