Neschopnost rodit děti vyjadřují hebrejská slova ʽa·qarʹ a gal·mudhʹ („neplodný“; 1Mo 11:30; Iz 49:21). Také v Příslovích 30:16 je neplodnost popsána doslova jako „spoutání lůna“. (Rbi8, ppč) Řecké slovo pro „neplodný“ je steiʹros. (Lk 1:7, 36) Neplodnost je také označena jako ‚mrtvé lůno‘. (Ří 4:19)

K pověření, které Jehova původně dal Adamovi a Evě a které později opakoval Noemovým synům, patřil příkaz: „Buďte plodní a přibývejte.“ (1Mo 1:28; 9:7) Jestliže ve starověku nějaká vdaná žena neměla děti, pohlíželo se na to jako na potupu, postižení, trest, jako na jedno z největších neštěstí. „Dej mi děti, nebo jinak budu mrtvou ženou,“ prosila Ráchel svého manžela Jákoba. (1Mo 30:1)

Jehova je schopen způsobit, aby neplodná žena měla děti, jak je patrné z Jákobových slov k Ráchel: „Jsem na místě Boha, který zadržel plod z tvého břicha?“ Nakonec je řečeno, že „si Bůh vzpomněl na Ráchel, a Bůh slyšel a odpověděl jí tím, že jí otevřel lůno. A otěhotněla a porodila syna.“ (1Mo 30:2, 22, 23) Lze uvést další případy, které ukazují Jehovovu moc dát děti ženě, která byla dlouhou dobu zcela neplodná: Sára (1Mo 11:30; 17:19; 21:1, 2); Rebeka (1Mo 25:21); Samsonova matka (Sd 13:2, 3); Hana (1Sa 1:10, 11; 2:5); Šunemanka (2Kr 4:14–17) a Alžběta (Lk 1:7, 36). Izraelité byli v době svého pobytu v Egyptě díky Jehovovu požehnání tak plodní, že to Egypťany znepokojovalo a domnívali se, že brzy je Izraelité počtem převýší. (2Mo 1:7–12, 18–21) Díky Jehovovi také Rut počala a porodila jednoho z Davidových předků. (Rut 4:13)

Pokud Jehova své požehnání zadržel, stala se dokonce i země neplodnou a opuštěnou pustinou. Naopak, měla-li země Boží požehnání, byla schopna vydat hojnou úrodu. (3Mo 26:3–5) Podobně bylo slíbeno, že díky Jehovovu bohatému požehnání „v tvé zemi nebude existovat ani žena, která potrácí, ani žena neplodná“. (2Mo 23:26; 5Mo 7:13, 14; 28:4, 11; Ža 127:3–5; 128:3) Při jedné příležitosti Jehova naopak v Abimelekově domě „pevně uzavřel každé lůno“, když měl Abimelek v úmyslu vzít si Sáru za manželku. (1Mo 20:17, 18)

Bylo předpověděno, že v prvním století má na Jeruzalém přijít hrozné soužení. Proto Ježíš řekl, že „neplodné ženy“ budou šťastné, budou to mít lehčí, nebudou se totiž trápit tím, že jejich děti trpí. (Lk 23:29)

Izajáš a žalmista prorocky mluvili o neplodné ženě, jejíž pohana a hanba budou zapomenuty, protože porodí mnoho synů, a všichni tito synové budou vyučeni Jehovou. (Ža 113:9; Iz 54:1–15) Apoštol Pavel uplatňuje tato Izajášova slova na ‚svobodnou ženu‘, na „Jeruzalém nahoře“. (Ga 4:26–31)