Řecké slovo a·tha·na·siʹa se skládá z předpony a vyjadřující zápor a z tvaru slova, které znamená „smrt“ (thaʹna·tos). Základní význam tohoto slova je tedy „nesmrtelnost“ a označuje takový život, který nikdy nekončí a je nezničitelný. (1Ko 15:53, 54, Rbi8, ppč; 1Ti 6:16, Rbi8, ppč) Řecké slovo a·fthar·siʹa, které znamená „neporušenost“, se vztahuje na to, co se nemůže rozpadnout ani zkazit, co je tedy nepomíjivé. (Ří 2:7; 1Ko 15:42, 50, 53; Ef 6:24; 2Ti 1:10)

V Hebrejských písmech se výrazy „nesmrtelný“ nebo „nesmrtelnost“ nevyskytují, ale je tam ukázáno, že Jehova Bůh nepodléhá smrti, protože je Zdrojem veškerého života, a je tedy nesmrtelný. (Ža 36:7, 9; 90:1, 2; Hab 1:12) To také zdůrazňuje křesťanský apoštol Pavel, když se k Bohu obrací jako ke „Králi věčnosti, neporušitelnému“. (1Ti 1:17)

Jak vyplývá z toho, co je uvedeno pod heslem DUŠE, Hebrejská písma také objasňují, že člověk nemá vrozenou nesmrtelnost. V mnoha biblických textech je zmínka o tom, že lidská duše (heb. neʹfeš) umírá, že se blíží k hrobu a že může být zahubena. (1Mo 17:14; Joz 10:32; Job 33:22; Ža 22:29; 78:50; Ez 18:4, 20) Křesťanská řecká písma jsou s Hebrejskými písmy samozřejmě v souladu a také obsahují zmínky o tom, že duše (řec. psy·cheʹ) umírá. (Mt 26:38; Mr 3:4; Sk 3:23; Jk 5:20; Zj 8:9; 16:3) Křesťanská řecká písma tedy nepopírají ani nemění inspirovanou nauku Hebrejských písem, že člověk — lidská duše — je smrtelný, že podléhá smrti. Křesťanská řecká písma však také odhalují, že Bůh má v úmyslu určitým svým služebníkům dát nesmrtelnost.

Jak Ježíš může být „jediný, jenž má nesmrtelnost“?

První z těch, o nichž je v Bibli napsáno, že za odměnu dostali darem nesmrtelnost, je Ježíš Kristus. To, že neměl nesmrtelnost před tím, než ho Bůh vzkřísil, je vidět z inspirovaných slov apoštola Pavla v Římanům 6:9: „Kristus, když byl nyní vzbuzen z mrtvých, již neumírá; smrt již nad ním není pánem.“ (Srovnej Zj 1:17, 18.) Když je tedy v 1. Timoteovi 6:15, 16 Ježíš popisován jako „Král těch, kdo kralují, a Pán těch, kdo panují“, je to z toho důvodu, že se liší od všech jiných králů a pánů tím, že je „jediný, jenž má nesmrtelnost“. Ostatní králové a pánové jsou smrtelní, a tak umírají stejně jako izraelský  velekněz. Oslavený Ježíš, kterého Bůh ustanovil veleknězem podle způsobu Melchisedeka, však má ‚nezničitelný život‘. (Heb 7:15–17, 23–25)

Slovem „nezničitelný“ je zde přeloženo řecké slovo a·ka·taʹly·tos, které doslova znamená „nerozplynutelný“. (Heb 7:16, Rbi8, ppč) Toto slovo se skládá z předpony a vyjadřující zápor, jež je spojena se slovem, které je příbuzné slovu „uvolnění“; použil je například Ježíš, když mluvil o uvolnění neboli svržení kamenů z jeruzalémského chrámu (Mt 24:1, 2), a také Pavel, když psal o uvolnění pozemského ‚stanu‘ křesťanů, tzn. rozplynutí jejich pozemského života v lidském těle. (2Ko 5:1) Nesmrtelný život, který Ježíš dostal po svém vzkříšení, tedy není pouze nekonečný, ale nemůže se rozpadnout neboli rozplynout a nemůže být zničen.

Dědicům Království byla dána nesmrtelnost. Pomazaní křesťané, kteří byli povoláni, aby panovali s Kristem v nebesích (1Pe 1:3, 4), dostali slib, že budou sjednoceni s Kristem v podobě jeho vzkříšení. (Ří 6:5) Pomazaní členové křesťanského sboru, kteří zemřeli ve věrnosti, budou tedy stejně jako jejich Pán a Hlava vzkříšeni k nesmrtelnému duchovnímu životu, takže „co je smrtelné, obleče nesmrtelnost“. (1Ko 15:50–54) V jejich případě tedy stejně jako v případě Ježíše nesmrtelnost neznamená jen věčný život neboli pouze osvobození od smrti. Jak je vidět z toho, že s nesmrtelností, kterou získají, Pavel spojoval neporušitelnost, je i jim jako Kristovým spoludědicům propůjčena ‚moc nezničitelného života‘. (1Ko 15:42–49) Nad nimi „druhá smrt nemá autoritu“. (Zj 20:6; viz heslo NEPORUŠENOST.)

Skutečnost, že dědicům Království byla dána nesmrtelnost, je o to pozoruhodnější, když si uvědomíme, že i o Božích andělech z Písma vyplývá, že jsou smrtelní, přestože mají duchovní, a ne masité tělo. To, že andělé jsou smrtelní, je vidět z rozsudku smrti vyneseného jednak nad duchovním synem, z něhož se stal Boží Protivník neboli Satan, a jednak nad jinými anděly, kteří jednali stejně jako Satan a „neudrželi [si] své původní postavení, ale opustili své vlastní správné bydliště“. (Juda 6; Mt 25:41; Zj 20:10, 14) Jestliže tedy Bůh těm křesťanům, kteří získávají výsadu panovat s Božím Synem v Božím Království, dává ‚nezničitelný‘ (Heb 7:16) neboli ‚nerozplynutelný život‘, dává tím nádherným způsobem najevo, že jim důvěřuje. (Viz hesla NEBE, Cesta k nebeskému životu; ŽIVOT.)