Řecké jméno řeky, jejíž údolí (jeho sev. část) tvořilo starověkou zemi Egypt a v podstatě z ní dělalo říční oázu. (MAPA, sv. 1, s. 531) V Hebrejských písmech je řeka často označována výrazem jeʼorʹ (někdy jeʼórʹ). Toto slovo samo o sobě znamená ‚proud‘ nebo ‚průplav‘ (například  u Daniela 12:5 a u Izajáše 33:21) nebo ‚štola naplněná vodou‘ (štola v dole, například u Joba 28:10). V jednom případě je slovo jeʼorʹ použito na mezopotamskou řeku Tigris (v Bibli Chiddekel). (Da 12:5–7; srovnej 10:4.) Všude jinde, jak vyplývá z kontextu, se slovo jeʼorʹ vztahuje na řeku Nil, nebo, je-li použito ve tvaru množného čísla, na nilské kanály. (Ža 78:44; Iz 7:18) Hebrejskému jménu řeky značně odpovídá její egyptské jméno (jrw) používané nejméně od 18. dynastie.

Tok Nilu. Nil bývá obvykle označován za nejdelší řeku světa. Její délka, která činí 6 671 km, se měří od jejích pramenů, jež vyvěrají v oblasti jezer na území dnešních států Rwanda a Burundi. Tyto prameny tečou do Viktoriina jezera, odkud jedna řeka plyne do Albertova jezera (Mobutu Sese Seko); dále na S je řeka známá jako Bílý Nil. Do něho se u Chartúmu vlévá Modrý Nil, který v kaskádách stéká z hor v sev. Etiopii. Směrem na S od Chartúmu řeka teče pod názvem Nil a přijímá vody pouze z jediného přítoku, kterým je řeka Atbara, jež se vlévá do Nilu asi 300 km na SV od Chartúmu. Nil se potom vine pustou náhorní plošinou sev. Súdánu, teče přes šest skalních prahů tvořených tvrdou žulou, které mezi Chartúmem a Asuánem (v Bibli Syene), místem, kde končila Núbie a začínal starověký Egypt, vytvářejí šest kataraktů. Odpařováním, které způsobuje sálavé slunce, a zavlažováním Egypta ztrácí řeka velké množství vody, a asi 2 700 km sev. od Chartúmu se nakonec vlévá do Středozemního moře.

Údolí Nilu je většinu délky svého toku poměrně úzké. V Núbii řeka protéká z větší části úzkou soutěskou, která je po obou stranách obklopena pouští. Na S od Asuánu — v někdejším Horním Egyptě — se údolí rozšiřuje, ale skalnaté srázy po obou stranách jsou od sebe vzdáleny nejvýše 20 km. V oblasti na S od dnešní Káhiry se však řeka rozděluje na dvě hlavní ramena, která jsou nyní pojmenována Rosetta a Damietta — podle přístavních měst ležících v místě, kde tato ramena ústí do Středozemního moře. Větvící se vody Nilu vytvářejí bažinatou nilskou deltu. Ve starověku měla řeka ještě další ramena — klasičtí řečtí historikové a zeměpisci jich uvádějí pět až sedm. Tato ramena a některé kanály jsou však buď zcela zaneseny bahnem, nebo jsou podstatně menší, nebo úplně zmizely.

Význam každoročních záplav. Zvláštním charakteristickým rysem této významné řeky je to, že se každý rok pravidelně rozvodňuje a tak zaplavuje své břehy, jež jsou lemovány vesnicemi orientovanými na zemědělství. Záplavy jsou způsobeny zimními a jarními dešti (a také táním sněhu v horách) v Etiopii; díky nim se Modrý Nil mění v divokou řeku, jež se valí až k soutoku s Bílým Nilem a přitom s sebou nese bahno z etiopských vysočin. K rozvodnění Nilu přispívá velkým množstvím vody také řeka Atbara. Před  tím, než byla postavena Asuánská přehrada, to mělo za následek, že v červnu začala voda v Nilu v Egyptě stoupat, v září dosahovala kulminačního bodu a potom postupně klesala. Když její vody opadávaly, zůstávaly po nich nánosy velmi úrodné půdy ve formě tenké vrstvy bahna.

Na tomto každoročním zaplavování nížin bylo v Egyptě, v zemi, kde v podstatě nejsou žádné srážky, naprosto závislé zemědělství. Nedostatečné rozvodnění řeky mělo stejný účinek jako sucho — znamenalo hladomor; přílišné rozvodnění zase způsobovalo škody na zavlažovacích systémech (a také na obydlích). O tom, že se Egypťané zajímali o to, zda voda z břehů vystupuje v žádoucí míře, svědčí nilometry (měřidla výše vodní hladiny), které byly objeveny v místech starověkých sídel. Nebýt záplav, pak by poušť rozkládající se nedaleko od obou stran řeky pronikla přímo až k jejím břehům. Ale rozvodňování a opadávání vod Nilu bylo až na několik málo výjimek po celou historii Egypta tak pravidelné, že Egypt byl proslulý hojnou úrodou a prosperujícím zemědělstvím.

To, že egyptské hospodářství bylo zcela závislé na vodách Nilu, je dobře patrné ze snu, ve kterém faraón viděl, jak z Nilu vystoupilo sedm tučných krav a páslo se na nilských pastvinách a jak naproti tomu ze stejného místa vystoupilo sedm krav hubených. Tak bylo výstižně znázorněno, jak mohou být dobré výnosy zkonzumovány v letech nouze, které přijdou v důsledku nedostatečných záplav. (1Mo 41:17–21)

Vzedmutí vod Nilu bylo použito k popisu postupujících útočících vojsk (Jer 46:7, 8; 47:2, 3), a rozvodňování a opadávání vod Nilu použil prorok Amos, aby znázornil znepokojení, které má přijít na nevěrný Izrael. (Am 8:8; 9:5) Jiní proroci použili obraz vysušeného Nilu, aby ukázali, jaké neštěstí má na Egypt přijít v důsledku Božího soudu nad tímto národem. Tím, že se Nil nerozvodní, bude ochromeno nejen zemědělství a chov dobytka, ale škodu utrpí i rybářství a výroba lnu. (Iz 19:1, 5–10; Ez 29:9, 10; Ze 10:11)

Aby část povodňové vody zadrželi pro pozdější zavlažování plodin ve fázi jejich růstu, stavěli Egypťané pozemní hráze a do velkých záchytných nádrží zachytávali kalnou vodu. Když tedy Jehova seslal na Egypt první ránu a přeměnil vodu v krev, byla v krev přeměněna nejen voda v samotném Nilu, ale také voda v nilských kanálech a rákosnatých tůních a v ‚ohrazených vodách‘. (2Mo 7:14–25)

Jiné charakteristické rysy. Nil byl zdrojem vody nejen pro pěstování rostlin a pro chov domácích zvířat, ale byl také zdrojem pitné vody pro samotné Egypťany. (2Mo 7:18, 21, 24) Jeho voda byla až na období, kdy začínaly záplavy, velmi chutná. Na březích nilských kanálů a rákosnatých tůní hojně rostl zelený papyrus, z něhož se vyráběl egyptský materiál na psaní a jenž se používal také na stavbu člunů. (Iz 18:2) Břehy porostlé rákosem a rákosnaté tůně byly domovem mnoha divoce žijících ptáků, kteří se živili žábami a dalšími drobnými živočichy. (2Mo 8:5, 9–11) Na egyptských kresbách je vyobrazeno, jak byli tito ptáci loveni z malých člunů. Ve vodách Nilu se lidé také koupali; v Písmu je zaznamenáno, že se tam koupala faraónova dcera. (2Mo 2:5) Na jedné egyptské kresbě je vyobrazena velmi podobná scéna: jedna urozená žena se koupe společně se svými čtyřmi služebnými. Nil byl také hlavní dopravní tepnou celé země. Lodě, které pluly směrem na S, využívaly k plavbě proudu řeky, a ty, které směřovaly na J, byly poháněny větrem, který obvykle vanul ze S, od Středozemního moře, směrem do vnitrozemí. Obchodní lodě z Fénicie a Kréty se mohly proti proudu plavit až do Théb (biblického No-amonu; Na 3:8) a ještě dále.

Nil měl také významnou úlohu v obraně Egypta proti invazi. Nilské katarakty na J znemožňovaly útok ze směru od Núbie a Etiopie, a bažinatá krajina kolem Delty bránila vniknutí velkých vojsk z Asie. Někteří učenci se domnívají, že chvástání asyrského krále Senacheriba, že vysuší všechny nilské kanály chodidly svých nohou, ukazovalo, jak se spoléhá na svou schopnost překonat obranné vodní příkopy kolem egyptských měst a pevností. (2Kr 19:24)

Cyklické rozvodňování a opadávání vod Nilu využívali Egypťané jako základ pro kalendář ročních období: ʼAkhet byly záplavy, Peret bylo vystoupení (nepochybně vystoupení země potom, co se řeka vrátila do svých břehů) a Šomu bylo období sucha (léto). Období, které následovalo ihned potom, co byla voda nejvyšší, bylo obdobím, kdy se nejvíce pracovalo; na období, kdy byla hladina vody nízko, se plánovala stavební činnost, aby měli lidé zajištěnu nějakou práci.

 Má se za to, že jako předloha pro obraz ‚velkého mořského netvora, který uléhá uprostřed svých nilských kanálů‘, symbol popisovaný v knize Ezekiel a uplatněný na faraóna, sloužili krokodýlové, kteří v Nilu žijí už od starověku. (Ez 29:3–5) V Nilu se často objevoval také hroch, který obvykle bývá ztotožňován se zvířetem, jež je v Jobovi 40:15 označeno jako „behemot“.

Egypťané uctívali Nil jako boha plodnosti, kterému říkali Hapi. Tento bůh byl vyobrazován v zásadě jako muž s velkými ženskými prsy, na hlavě měl korunu z vodních rostlin a kolem svého silného pasu měl rybářský opasek. Na jeho počest se každoročně na začátku období záplav konaly slavnosti, při nichž byly přinášeny oběti. Někteří učenci se domnívají, že zpráva ze 2. Mojžíšovy 7:15, kde se píše, že faraón vyšel k Nilu, se vztahuje na určitý ranní náboženský úkon, i když mohlo jít o pouhou ranní procházku nebo o zjištění výše hladiny řeky.

[Mapy na straně 85]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Nil

Středozemní moře

DELTA

Rudé moře

Nil

Memfis

Théby (No-Amon)

1. KATARAKT

Asuán (Syene)

2. KATARAKT

3. KATARAKT

4. KATARAKT

5. KATARAKT

Atbara

6. KATARAKT

Chartúm

Modrý Nil

Bílý Nil

Albertovo jezero

Viktoriino jezero

[Mapa]

AFRIKA

Nil

[Vyobrazení na straně 87]

Typický obrázek Nilu v Egyptě