Období tmy od západu do východu slunce Jehova Bůh označil jako ‚Noc‘. (1Mo 1:5, 14) Mezi západem slunce a skutečnou tmou je krátké období soumraku, kdy se začínají objevovat hvězdy. Hebrejci toto období nazývali neʹšef a výrazem „mezi dvěma večery“, který je ve 2. Mojžíšově 12:6, je zjevně míněna tato doba. (Př 7:9) Stejné hebrejské slovo vyjadřuje i ranní svítání na konci noční tmy, kdy dochází k rozbřesku. Pisatel Žalmu 119:147 proto říká: „Vstal jsem časně za ranního svítání.“

Hebrejské dělení noci. Hebrejci dělili noc na hlídky. „Když jsem na tebe vzpomněl na svém loži, během nočních hlídek o tobě rozjímám.“ (Ža 63:6) Vzhledem k tomu, že v knize Soudci 7:19 se mluví o ‚prostřední noční hlídce‘, je zřejmé, že v dávné době byly hlídky tři. Zdá se, že každá hlídka trvala jednu třetinu doby mezi západem a východem slunce neboli asi čtyři hodiny, což záviselo na roční době. První hlídka tedy byla asi od 18.00 do 22.00 hodin. ‚Prostřední noční hlídka‘ začínala asi ve 22.00 hodin a trvala asi do 2.00 hodin. To byla doba, kdy Gideon udělal překvapivý útok na tábor Midianitů. Třetí hlídka se nazývala ‚ranní hlídka‘ a trvala asi od 2.00 hodin do východu slunce. Během této hlídky Jehova způsobil, že egyptská armáda, která se při pronásledování Izraelitů pokoušela projít Rudým mořem, začala mít veliké obtíže. (2Mo 14:24–28; viz také 1Sa 11:11.)

Římské dělení noci. Nejpozději v době římské nadvlády přijali Židé řecký a římský zvyk čtyř nočních hlídek. O těchto čtyřech úsecích zjevně mluvil Ježíš, když řekl: „Zůstaňte proto bdělí, neboť nevíte, kdy přijde pán domu, zda pozdě ve dne, nebo o půlnoci, nebo při kuropění, nebo časně ráno.“ (Mr 13:35) Hlídka „pozdě ve dne“ začínala západem slunce a trvala asi do 21.00 hodin. Druhá hlídka, které se říkalo ‚půlnoční‘, začínala asi ve 21.00 hodin a končila o půlnoci. (Lk 12:38) „Kuropění“ trvalo od půlnoci asi do 3.00 hodin ráno. Kuropění o němž se zmiňuje Marek 14:30 bylo pravděpodobně v této době. (Viz heslo KUROPĚNÍ.) A konečně od 3.00 hodin do východu slunce, „časně ráno“, byla čtvrtá hlídka. (Mt 14:25; Mr 6:48)

Při jedné příležitosti je zmínka o určité konkrétní hodině z 12 hodin tvořících noc. Skutky 23:23 nám říkají, že to bylo o ‚třetí hodině‘ neboli kolem 21.00 hodiny, když vojenský velitel nařídil oddílu, aby vzal Pavla z Jeruzaléma do Cesareje.

Židům začínal nový den západem slunce, ale podle římského zvyku byla pevným bodem, kdy končil a začínal den, půlnoc. Tím se obešel problém, který vznikal prodlužováním a zkracováním denních hodin v závislosti na ročním období (a k tomu docházelo, když den začínal západem slunce), a umožňovalo to v každou roční dobu rozdělit den do dvou stejně dlouhých období o 12 hodinách. Dnes toto dělení používá většina národů.

Obrazné použití. Bible někdy používá slovo „noc“ v obrazném neboli symbolickém smyslu. U Jana 9:4 Ježíš mluví o tom, že „přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat“. Ježíš zde má na mysli dobu svého odsouzení, přibití na kůl a smrti, kdy se nebude moci věnovat dílu svého otce. (Viz Ka 9:10; Joba 10:21, 22.)

‚Nocí‘ v Římanům 13:11, 12 je zjevně míněno období tmy způsobené Božím Protivníkem, které Ježíš Kristus a jeho vláda ukončí. (Viz Ef 6:12, 13; Kol 1:13, 14.) V 1. Tesaloničanům 5:1–11 jsou dáváni do protikladu Boží služebníci, kteří byli osvíceni pravdou, a světští lidé, kteří osvíceni nebyli. Způsob života Božích služebníků ukazuje, že jsou „synové světla a synové dne. [Nepatří] ani noci, ani tmě.“ (Viz Jana 8:12; 12:36, 46; 1Pe 2:9; 2Ko 6:14.) Podobné použití nalézáme u Micheáše 3:6, kde prorok říká těm, kdo odmítnou Boží vedení: „Proto budete mít noc, takže nebude vidění; a budete mít tmu, abyste neprovozovali věštění. A nad proroky jistě zapadne slunce a den se nad nimi zatmí.“ (Srovnej Jana 3:19–21.)

Noc se také používá ke znázornění obecně nepříznivé doby, protože noční temnota je dobou, kdy se potulují divoká zvířata, kdy armády nečekaně útočí, kdy se zloději vloupávají a kdy jsou páchány mnohé další zlé skutky. (Ža 91:5, 6; 104:20, 21; Iz 21:4, 8, 9; Da 5:25–31; Ob 5) Ve světle těchto různých obrazných významů musíme chápat text ve Zjevení 21:2, 25 a 22:5, v němž jsme ujištěni, že v ‚Novém Jeruzalému‘ „již nebude noc“.