[heb. Noʹach, pravděpodobně „odpočinek; útěcha“].

Lamekův syn; byl desátý v rodové linii od Adama přes jeho syna Seta; narodil se v roce 2970 př. n. l., 126 let po Adamově smrti. Když Lamek dával Noemovi jméno, řekl: „Ten nám přinese útěchu od naší práce a od útrap našich rukou, jež pocházejí ze zemské půdy, kterou Jehova proklel.“ (1Mo 5:28–31)

Bezúhonný mezi svými současníky. Svět, v němž Noe žil, začal být zkažený. Andělé, kteří opustili své původní postavení a správné bydliště, v té době vstupovali do manželství se ženami a měli s nimi potomky, ‚pověstné muže‘. Vedlo to k tomu, že země byla naplněna násilím (1Mo 6:1–4; Juda 6), až byl „každý sklon myšlenek [lidského] srdce . . . po celou dobu jenom špatný“ a země byla „zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi“. (1Mo 6:5, 11, 12) Noe se však zkazit nenechal a v Božím slově je popisován jako „spravedlivý muž. Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1Mo 6:8, 9) O Noemovi lze mluvit jako o ‚bezúhonném‘, protože na rozdíl od bezbožného světa zcela odpovídal tomu, co od něj Bůh požadoval. (Srovnej 1Mo 6:22; viz heslo DOKONALOST.)

Jehova zamýšlí zničit tehdejší svět. Pro existenci tehdejšího bezbožného světa stanovil Jehova časovou hranici, když řekl: „Můj duch jistě nebude jednat vůči člověku na neurčito, neboť on je také tělo. Proto jeho dny jistě dosáhnou sto dvaceti let.“ (1Mo 6:3) To byl Boží soudní výrok. Asi za 20 let potom se Noemovi narodil (v roce 2470 př. n. l.) první syn (pravděpodobně Jafet) a zpráva ukazuje, že o dva roky později se narodil další syn Sem. Není uvedeno, kdy se narodil Cham, ale v době kdy Noe dostal božský pokyn stavět archu, tito tři synové byli dospělí a ženatí. Z toho vyplývá, že do potopy pravděpodobně zbývalo jen 40 nebo 50 let. (1Mo 6:13–18) Jehova nyní uzavřel s Noemem smlouvu (1Mo 6:18); s pomocí své rodiny začal Noe pracovat jako stavitel a jako ‚kazatel spravedlnosti‘ varující tehdejší ničemnou generaci před hrozícím zničením. (2Pe 2:5)

Zachráněni při potopě. Lidé nevěřili, že Bůh ničemný svět zničí. Noe tedy musel mít velmi silnou víru, když s naprostou poslušností učinil „podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1Mo 6:22) Pro tuto neochvějnou víru v Jehovu ho křesťanský pisatel knihy Hebrejcům zahrnul do ‚tak velkého oblaku svědků‘. Tento pisatel napsal: „Vírou Noe, potom, co dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno, projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti; a touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“ (Heb 11:7; 12:1)

Sedm dnů před tím, než začaly padat vody potopy, Jehova dal Noemovi příkaz, aby do archy shromáždil zvířata. Sedmý den toho týdne „Noe a jeho synové a jeho manželka a manželky jeho synů s ním vešli do archy před vodami potopy. . . . Nato Jehova za ním zavřel dveře.“ V ten den „přišla potopa a všechny je zahubila“. (1Mo 7:1–16; Lk 17:27)

S obyvateli archy byl zachráněn život lidí i zvířat. Přetrvalo také pravé uctívání a prostřednictvím Noema a jeho rodiny Bůh zachoval dějiny stvoření, rovněž způsob, jak spočítat čas zpět ke stvoření člověka, i původní jazyk (který se později nazýval hebrejština). Noe udělal přesný záznam o důležitých událostech, k nimž došlo během jeho pobytu v arše. (1Mo 7:11, 12, 24; 8:2–6, 10, 12–14)

Požehnání po potopě a smlouva duhy. Poté, co byl Noe se svou rodinou asi jeden rok v arše, vystoupili na čistě omytou zemi. Archa spočinula na pohoří Ararat. Noe chtěl Jehovovi projevit ocenění za jeho milující laskavost, milosrdenství i ochranu, proto postavil oltář a jako oběť Jehovovi obětoval „některé ze všech čistých zvířat a ze všech čistých létajících tvorů“. Jehovovi to bylo příjemné a Noemovi řekl, že již nikdy neuštědří všemu živému takovou ránu a že země již nebude prokleta. Vždy zde bude „setí semen a žeň, a chladno a horko, a léto a zima, a den a noc“. (1Mo 8:18–22)

Lidem, kteří přežili potopu, Jehova požehnal a dal jim příkaz: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ K jejich prospěchu potom vydal nové výnosy: (1) Laskavě jim dovolil, aby do své stravy zahrnuli maso zvířat; (2) ale vzhledem k tomu, že duše je v krvi, neměla se krev jíst;  (3) ustanovil trest smrti z rukou řádné autority. Tyto zákony byly závazné pro celé lidstvo, jež je potomstvem tří Noemových synů. (1Mo 1:28; 9:1–7; 10:32)

Jehova oznámil tyto výnosy a potom řekl: „A pokud jde o mne, já sjednávám svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem po vás a s každou živou duší, která je s vámi, mezi ptactvem, mezi zvířaty a mezi všemi živými zemskými tvory s vámi . . . Ano, opravdu s vámi sjednávám svou smlouvu: Již nikdy nebude odříznuto všechno tělo vodami potopy a již nikdy nenastane potopa, aby zničila zemi.“ Duha je dodnes ‚znamením‘ neboli připomínkou této smlouvy. (1Mo 9:8–17; Iz 54:9)

Noe se opije. Noe žil po potopě 350 let. Zpráva upřímně a čestně uvádí: „Nyní Noe začal jako rolník a přistoupil k tomu, aby vysadil vinici. A začal pít víno a opojil se, a tak se odkryl uprostřed svého stanu.“ (1Mo 9:20, 21) To neznamená, že Noe měl ve zvyku se opíjet. Bible tuto událost uvádí jako pozadí příhody, která se tehdy stala, a která měla zásadní vliv na dějiny světa. Před potopou se Noe neoddával ‚pití‘ jako tehdejší ničemná společnost, která nepochybně do krajnosti holdovala pijáckému hýření. Takové věci otupily smysly těchto lidí a bezpochyby přispěly k tomu, že lidé přehlíželi Boží varování a nepovšimli si „dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. (Mt 24:38, 39; Lk 17:27)

Zatímco Noe ve svém stanu spal, projevil Cham a snad i jeho syn Kanaán nějaký druh neúcty vůči Noemovi. Zpráva uvádí: „Konečně se Noe probudil ze svého opojení vínem a dozvěděl se, co mu udělal jeho nejmladší syn.“ Všeobecně se má za to, že Noemův „nejmladší syn“ zde znamená Chama. V Bibli se však tento výraz někdy vztahuje na vnuka, jímž byl v tomto případě Kanaán. Ať to bylo jakkoli, Kanaánův otec Cham šel svým dvěma bratrům říci, co se stalo, místo aby Noema zakryl, jak to potom udělali jeho bratři. Když se o tom Noe dověděl, proklel Kanaána a požehnal Semovu Bohu Jehovovi. (1Mo 9:20–27)

Nimrodova vzpoura. Noe byl po potopě prvním patriarchou lidské společnosti. (1Mo 10:1–32) Za jeho života se však začalo mezi lidmi, které vedl Nimrod, opět pozvedat falešné náboženství, jak je patrné z jejich vzpurného pokusu postavit „věž s vrcholkem v nebesích“, protože se báli, že by mohli být rozptýleni „po celém povrchu země“. Bylo to v přímém odporu k Božímu příkazu, aby ‚naplnili zemi‘, a byla to také vzpoura proti Noemově postavení Božího proroka. Noe zemřel asi dva roky před tím, než se narodil Abraham. Viděl tedy Boží rozsudek nad staviteli babylónské věže i to, jak byli vzbouřenci rozptýleni po celé zemi. Noe a Sem se na stavbě věže nepodíleli, a proto ke zmatení jejich jazyka nedošlo a dále mluvili původním jazykem, který dal Adamovi Bůh. (1Mo 9:1, 28, 29; 11:1–9)

Prorocký vzor. O Božím služebníku Noemovi mluvili proroci Izajáš, Ezekiel i Ježíš Kristus a rovněž apoštolové Petr a Pavel. Ježíš a Petr ukázali, že Noemovy dny jsou předpovědí ‚přítomnosti Syna člověka‘ a budoucího ‚dne soudu a zničení bezbožných lidí‘. Při zničení tehdejšího ničemného světa Jehova ušetřil Noema a jeho rodinu, a tím „stanovil bezbožným lidem vzor budoucích věcí“. (2Pe 3:5–7; 2:5, 6; Iz 54:9; Ez 14:14, 20; Mt 24:37–39; Heb 11:7; 1Pe 3:20, 21)