Nejkratší prorocká kniha Hebrejských písem. Tato kniha, kterou napsal Obadjáš (o němž je známo pouze jeho jméno), obsahuje prohlášení Jehovova soudu nad Edomem, uvádí důvod tohoto soudu a předem poukazuje na to, že „dům Jákoba“ bude obnoven. Skutečnost, že Edomité jako národ zanikli a Izraelité se do své země vrátili, potvrzuje, že se Obadjášovo proroctví přesně splnilo. (Ob 17, 18; viz heslo EDOM, EDOMITÉ.)

Toto proroctví bylo vysloveno proto, že když ‚synové Judy‘ utrpěli porážku, Edomité s nimi nezacházeli bratrsky. Prostřednictvím svého předka Esaua byli Edomité s Izraelity příbuzní. Edomité se z Judova neštěstí radovali, brali si podíl na kořisti, která byla Židům vzata, bránili jim, aby nemohli ze země uprchnout, a dokonce je vydávali nepříteli. (Ob 12–14) Ze srovnání Obadjášova proroctví se slovy Jeremjáše (25:15–17, 21, 27–29; 49:7–22) a Ezekiela (25:12–14; 35:1–15) je patrné, že se to muselo stát ve spojitosti se zničením Jeruzaléma babylónskými vojsky; kniha tedy musela být napsána asi v roce 607 př. n. l.

Mnoho věcí předpověděných v Obadjášově proroctví bylo předpověděno také v knize  Jeremjáš, a bylo tedy poskytnuto dvojnásobné ujištění, že se Jehovovo slovo o Edomu splní. (Srovnej 1Mo 41:32.)

[Rámeček na straně 101]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY OBADJÁŠ

Jehovův soud nad Edomem a slib, že Jehovův lid bude obnoven

Byla napsána asi v roce 607 př. n. l., v roce, kdy Babylóňané zpustošili Jeruzalém

Podíl Edomu na násilí páchaném na potomcích Jákoba

Když byl Jeruzalém dobyt a jeho lid byl odveden do zajetí, Edom ustoupil stranou (v. 10, 11)

Edom se neměl zlomyslně radovat nad neštěstím Judy a neměl se podílet na plenění Božího lidu a na vydávání přežijících lidí nepříteli (v. 12–14)

Edom postihne neštěstí

Jehova vybízí národy, aby proti Edomu povstaly v bitvě (v. 1)

Ačkoli se jeho postavení zdá bezpečné, Edom bude snesen dolů (v. 2–4)

Zloději a ti, kdo pracují při sklizni, by si vzali jen to, co by chtěli, a něco by nechali být, ale až Edom padne, bude vypleněn úplně; ti, s nimiž uzavřel smlouvu, ho oklamou a jeho moudří a silní muži utrpí zničení (v. 5–9)

S Esauovým domem se bude zacházet tak, jak on sám zacházel s Judou; Esauův dům přestane existovat (v. 15, 18)

Jákobův dům bude obnoven

Sion se stane svatým; Jákobův dům bude ohněm, který stráví Esauův dům jako strniště (v. 17, 18)

Jehovův obnovený lid vezme do vlastnictví „to, co má vlastnit“ včetně ‚hornatého kraje Esaua‘ (v. 19, 20)

Kralování bude Jehovovo (v. 21)