Viditelný shluk částeček — obvykle vody nebo ledu —, které se sráží vysoko ve vzduchu. Základní hebrejské slovo pro „oblak“ je ʽa·nanʹ a většinou se vyskytuje jako odkaz na ‚oblačný‘ sloup, který vedl Izraelity přes nehostinnou pustinu. (2Mo 13:21) Slovní spojení jako „povlak prachu“, ‚oblaka‘, ‚mračná obloha‘ a ‚obloha‘ jsou označována za formy hebrejského výrazu šaʹchaq, jehož kořen znamená „roztlouci najemno; omílat“. (Iz 40:15; Ža 36:5; Jer 51:9; Ža 89:37; Ža 18:42; Job 14:19) Řecká slova znamenající „oblak“ jsou neʹfos a ne·feʹle, přičemž gnoʹfos se vztahuje na ‚temný oblak‘. (Heb 12:1; Mt 17:5; Heb 12:18)

V Izraeli bývá od poloviny června do poloviny září obvykle jasná obloha — s výjimkou mračen prachu, jež se objevují zvláště ke konci období sucha, když od pouště vane horký vých. vítr. Zejména v srpnu se také někdy objevují cirrostratové mraky ze Z, které nepřinášejí déšť. Dokonce i tyto mraky místní obyvatelé vítají, protože skýtají stín, a tím alespoň malou úlevu od žáru slunce. (Iz 25:5; srovnej Joba 7:2.) Na záp. obzoru se mraky začínají častěji objevovat v září nebo říjnu a tvoří se nad Středozemním mořem, nicméně skutečné období dešťů začíná mnohdy až v polovině října. Během léta se však v některých oblastech země ráno objevuje oblak mlžného oparu, který se brzy po východu slunce rozplyne. (Oz 6:4)

Během období dešťů může začít velmi rychle bouřka, která zpočátku vypadá jako velice malý oblak na Z. (1Kr 18:44, 45) Když se oblak v záp. končinách objeví, naděje hospodáře mohou vzrůst. (Lk 12:54) Avšak ten, kdo váhá se sklizní, protože pozoruje proměnlivá oblaka, utrpí ztrátu. To slouží pro Boží služebníky jako výstraha, aby ve svém díle pokračovali za jakýchkoli podmínek. (Ka 11:4)

Moudrost a moc Jehovy Boha, Stvořitele, jsou znázorněny tím, jak ovládá oblaka. Říká o nich, že to jsou „vodní džbány“, které se převrhnou a svůj obsah vylejí na zemi. Mluví o nich takto: ‚Kdo může v moudrosti přesně spočítat oblaka, nebo nebeské vodní džbány — kdo je může převrhnout?‘ (Job 38:37) Popisuje proces vypařování a srážení a říká: „Táhne totiž vzhůru kapky vody; cedí se jako déšť pro jeho mlhu, takže se řine z oblak, hojně kane na lidstvo. Vskutku, kdo může porozumět vrstvám oblaků, třeskotu z jeho chýše?“ (Job 36:27–29)

Obrazné použití. Jehova, jehož žádný člověk nemůže vidět a přece žít, symbolizuje svou  přítomnost oblakem. Když byl Izraeli dáván Zákon, zahalil horu Sinaj temný oblak; z oblaku vycházely záblesky, hřmění, troubení trubky a silný hlas. (2Mo 19:16–19; 24:15; Heb 12:18, 19) Jehova řekl Mojžíšovi, že se takto objevil proto, aby s ním mohl mluvit a aby lid — když to uslyší — mohl důvěřovat Mojžíšovi jako Božímu zástupci. (2Mo 19:9)

Jehova poslal anděla v oblaku jako ‚svého osobního posla‘, aby vyvedl Izrael z Egypta a aby jej vedl pustinou. (Iz 63:9) Jehova zastoupen andělem ‚vyhlédl z oblaku‘, aby uvedl tábor Egypťanů ve zmatek. (2Mo 13:21, 22; 14:19, 24, 25) Jehova použil oblak také k tomu, aby byl Izrael jako národ pokřtěn v Mojžíše, když byly vody kolem nich a oblak byl nad nimi a za nimi. A tak byli „pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře“. (1Ko 10:2; viz také 4Mo 14:14.)

Když se v pustině vystavěl svatostánek, spočíval nad ním oblak a „Jehovova sláva naplnila svatostánek“, takže Mojžíš nebyl schopen vejít. (2Mo 40:34, 35; srovnej 1Kr 8:10–12; Zj 15:8.) Potom zůstal oblak stát nad Nejsvětější, v níž byla truhla smlouvy, a v noci se stával ohnivým sloupem. Bezesporu byl tento oblak vidět z kterékoli části tábora, přičemž označoval jeho střed. Když se oblak zvedl, Izraelité se připravili ke stržení tábora. Pohnul-li se, následovali směr jeho pohybu až k dalšímu místu určenému k táboření, i když přesné stanoviště pro tábor bylo zřejmě vybráno za pomoci Chobaba, který znal velmi dobře zemi, včetně toho, že věděl o napajedlech a jiných nezbytnostech potřebných pro tak veliký tábor. (2Mo 40:34–38; 4Mo 10:29–32)

Uvnitř Nejsvětější, nad truhlou smlouvy, byl oblak, jenž byl velmi zářivý — bylo to jediné světlo, které ozařovalo toto oddělení. (3Mo 16:2) V pobiblické hebrejštině se tomu světlu říkalo šekina. Když v Den smíření velekněz se zvířecí krví vešel do Nejsvětější, stál symbolicky v přítomnosti Jehovy. Jindy, když nevešel do Nejsvětější, ale stál před oponou, aby od Jehovy získal odpověď na důležitou otázku, kterou mu předložil, znamenalo to, že stojí před Jehovou. (4Mo 27:21)

Při jedné příležitosti byl Jehovův vlastní hlas slyšet z jasného oblaku, když schválil svého jediného zplozeného Syna. Byl to zářivý oblak, který zastínil Ježíše a jeho tři apoštoly, Petra, Jakuba a Jana, na hoře proměnění. (Mt 17:5)

Při tom, když Ježíš vystupoval do nebe, ho podle biblické zprávy ‚uchvátil oblak z jejich dohledu‘. (Sk 1:9) Učedníci neviděli na oblaku Ježíše odplouvat, ale oblak jim zakryl pohled na něho. To nám pomáhá porozumět jednak tomu, co Ježíš řekl o své přítomnosti: „A potom uvidí Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velkou slávou“, a jednak prohlášení knihy Zjevení: „Přichází s oblaky a uvidí ho každé oko.“ (Lk 21:27; Mt 24:30; Zj 1:7) V dříve uvedených případech představovaly oblaky neviditelnou přítomnost; pozorovatelé však mohli „vidět“ význam svýma duchovníma „očima“. V tomto případě viditelné fyzikální jevy způsobují, že ten, kdo se dívá, „vidí“ neboli si uvědomuje Ježíšovu neviditelnou přítomnost. (Viz také Mt 24; Mr 13; Zj 14:14.)

Když přišel Ježíš na zemi se všemi důkazy o tom, že je Mesiáš, Židé to sobecky odmítli uznat, protože jako doklad jeho mesiášství žádali, aby doslovně splnil vidění zapsané u Daniela 7:13, 14. Tam je Syn člověka znázorněn, jak přichází s nebeskými oblaky před Prastarého na dny, Jehovu Boha, aby přijal království. Spletli si jeho přítomnost v královské moci s jeho prvním příchodem. Ježíš jim řekl, že žádné takové znamení jim nebude dáno. (Lk 11:29)

Přízeň. „Oblaky“ byly dobrým znamením pro ty, kdo se líbili Bohu. Přísloví 16:15 říkají, že králova dobrá vůle je „jako oblak jarního deště“. Skutečnost, že oblak něco schová před zrakem, je použita k popisu toho, co Jehova dělá vzhledem k hříchům svého lidu — když vymazává přestupky lidí „jako oblakem“. (Iz 44:22) A naopak, těm, kdo jsou vzpurní, zahrazuje přístup jakoby velkým množstvím oblaků, takže jejich modlitba nemůže proniknout. (Ná 3:44)

Pomíjivost, nespolehlivost. Mlhavá ranní oblaka, jež se rychle rozplývají, jsou použita symbolicky pro nestálou, přechodnou milující laskavost Efrajima a Judy, kterou projevili Bohu, a stejně tak pro krátké trvání Efrajima, což se stalo kvůli tomu, že se obrátil k falešnému uctívání. (Oz 6:4; 13:3)

Člověk, jenž se chlubí dáváním, ale vůbec to nedělá, vyvolává takové zklamání jako oblak nepřinášející déšť. (Př 25:14) Lidé, kteří se prohlašují za křesťany, ale kteří se dopouštějí nemravnosti, působí zkázu a znečišťují sbor, jsou kvůli své chtivosti, s níž následují tělesné žádosti, přirovnáni  k oblakům bez vody unášeným větrem. (Juda 12; viz heslo MLHA.)