Když se v Izraeli toto slovo použilo v souvislosti s trestem za porušení Zákona, byla tím myšlena smrt. Někteří rabínští učenci jsou přesvědčeni, že se tím označovalo pouhé vyloučení ze sboru Izraele, ale jejich názory se dost liší.

Když prozkoumáme biblické texty, které říkají, za jaké provinění byl tento trest předepsán, dojdeme k závěru, že se zde mluví o trestu smrti, který vykonávaly buď izraelské autority, nebo samotný Bůh. Zločiny, za něž je předepsáno odříznutí, jsou ty nejtěžší. Patří k nim neúcta k Jehovovi (Bohu a Králi Izraele), modlářství, obětování dětí, spiritismus, znesvěcení posvátných věcí a takové odporné věci jako krvesmilstvo, styk se zvířaty a homosexualita. V některých případech se ve spojení s proviněním, které se podle předpisu trestalo ‚odříznutím‘, výslovně mluví o rozsudku smrti. (2Mo  31:14; 3Mo 7:27; 18:6, 22, 23, 29; 20:3–6; 22:3, 4, 9; 23:28–30; 4Mo 4:15, 18, 20; 15:30, 31; viz také 2Mo 30:31–33, 38.)

Pisatel dopisu Hebrejcům měl zřejmě na mysli prohlášení ze 4. Mojžíšovy 15:30: „Duše, která něco učiní úmyslně, . . . bude . . . odříznuta ze svého lidu,“ když řekl: „Každý, kdo znevažoval Mojžíšův zákon, umírá bez soucitu na základě svědectví dvou nebo tří.“ (Heb 10:28) Ježíš tento výraz použil, když mluvil o potrestání symbolických „kozlů“: „Tito odejdou do věčného odříznutí [řec. koʹlasin; doslova „odtětí; prořezání“], ale spravedliví do věčného života.“ (Mt 25:46) Mluví se zde o protikladu života a smrti.