Slovo ta·ʽavʹ (mít odpor) a příbuzné slovo tó·ʽe·vahʹ (odporná věc) se v Hebrejských písmech vyskytují asi 140krát. V Bibli jsou použita k vyjádření silného odporu nebo zavržení věcí či osob, jež porušují určité zásady nebo nesplňují určitá měřítka, jež zastává ten, kdo na ně takto pohlíží.

Například v 1. Mojžíšově 43:32 čteme, že jíst s Hebrejci byla pro Egypťany „odporná věc“ („ohavnost“, KB; EP), a v 1. Mojžíšově 46:34 je uvedeno, že „každý pastevec ovcí je pro Egypt odpornou věcí (‚mrzkostí‘, KB; ‚ohavností‘, EP)“. Podle G. Rawlinsona bylo příčinou jejich odporu to, že Egypťané pohrdali cizinci všeobecně, a pastevci obzvlášť. Ve 2. Mojžíšově 8:25–27 čteme o tom, jak Mojžíš, který dobře věděl, že Egypťané uctívají určitá zvířata (především krávy) jako posvátná, trval na tom, aby faraón dovolil Izraelitům odejít do pustiny a tam přinést své oběti, protože ty by byly ‚věcí, která je Egypťanům odporná‘. (Egypt and Babylon From Sacred and Profane Sources, 1885, s. 182) Tato měřítka Egypťanů ovšem nestanovil ani neschválil Jehova Bůh. (Viz heslo ODPUZUJÍCÍ VĚC.)

Je ukázáno, že jediný správný důvod, proč k něčemu pociťovat odpor, jsou měřítka, zásady a požadavky, které stanovil Bůh. (3Mo 18:1–5; 5Mo 23:7) Proto Žalm 14:1 říká: „Bláznivý si řekl v srdci: ‚Není žádný Jehova.‘ Jednali zhoubně, jednali odporně [tvar slova ta·ʽavʹ] ve svém jednání. Není žádný, kdo činí dobro.“ Prozkoumáme-li tedy texty, v nichž se vyskytují hebrejská slova ta·ʽavʹ a tó·ʽe·vahʹ, můžeme poznat, jak Bůh pohlíží na určité věci. Poznáme také, proč je tak výrazný rozdíl nebo přímý rozpor mezi postojem či smýšlením lidí, kteří se řídí Božím slovem, a lidí, kteří Boží slovo přehlížejí nebo zavrhují a dávají přednost svým vlastním měřítkům či měřítkům jiných lidí. (Př 29:27)

Mezi Kananejci. Než Izrealité vstoupili do Kanaánu, Jehova jim jasně ukázal, které způsoby jednání a zvyky kananejských národů mu jsou odporné, a k těm měli mít odpor. (3Mo 18:26–30) To se týkalo především jejich modlářství. Bůh řekl: „Rytiny jejich bohů byste měli spálit v ohni. Nebudeš toužit po stříbře a zlatě na nich ani si je vskutku nevezmeš, abys jím nebyl lapen do léčky; pro Jehovu, tvého Boha, je to totiž něco odporného [thó·ʽavathʹ]. A nepřineseš si do domu odpornou věc [thó·ʽe·vahʹ] a nestaneš  se skutečně věcí zasvěcenou zničení jako ona. Měl by sis to důkladně hnusit a mít k tomu naprostý odpor [wetha·ʽevʹ tetha·ʽavenʹnu], protože je to něco zasvěceného zničení.“ (5Mo 7:25, 26) Každý Izraelita, který se provinil tím, že si udělal sochy, aby je učinil předmětem náboženského uctívání, měl být proklet. (5Mo 27:15) I kdyby snad tyto sochy byly uměleckým dílem, měly být pro Boží lid z morálního hlediska odporné. (Ez 7:20; srovnej Iz 44:18–20.)

Další zvyky, které byly obvyklé mezi Kananejci a k nimž měli mít Izraelité odpor, byly: spiritismus a s ním spojené seance, zaříkávání, věštění (5Mo 18:9–12), zápalné oběti, při nichž byly jejich bohům obětovány děti (5Mo 12:31; Jer 32:35; 2Kr 16:3), krvesmilstvo, homosexualita a pohlavní styk se zvířetem. (3Mo 18:6, 22–30; 20:13) Bezpochyby právě morálně odpuzující pěstování homosexuality bylo důvodem přísného předpisu, podle kterého bylo ‚odporné‘ nosit oděv osoby opačného pohlaví. (5Mo 22:5) Kananejci také měli chrámové prostituty a prostitutky, kteří prováděli „posvátnou“ prostituci, ale Jehova vydal zákaz, že do jeho domu nesmí být přinesen ‚plat nevěstky ani cena psa‘, „protože jsou něčím odporným“. (5Mo 23:17, 18; 1Kr 14:24)

Kvůli těmto a jiným „ohavným“ neboli „odporným“ zvykům Jehova Bůh Izraelitům přikázal, aby Kananejce zasvětili zničení, aby sami nebyli poskvrněni falešným náboženstvím. (5Mo 20:17, 18) Kdyby některý Izraelita takové věci dělal nebo kdyby se takového odpadlictví zastával, měl být potrestán naprosto stejně. (5Mo 13:12–15; 17:2–7; Ezr 9:1, 11–14)

Izrael se nakazil. Na ostatních místech Hebrejských písem se slova ta·ʽavʹ a tó·ʽe·vahʹ používají ve spojitosti s podváděním nebo zpronevěrou při obchodování (5Mo 25:13–16; Př 11:1; 20:10, 23), se lhaním (Ža 5:6; 119:163; Př 12:19, 22), cizoložstvím (Ez 33:26), lupičstvím, chamtivostí, utlačováním chudých lidí (Ez 18:10–13), pýchou, proléváním nevinné krve, vymýšlením škodlivých plánů, vydáváním falešného svědectví a vyvoláváním svárů mezi bratry — všechny takové věci Bůh označuje jako ‚odporné‘. (Př 3:32; 6:16–19; 11:20; 15:26; 24:9; 26:24–26)

Jestliže někdo uctívá Boha, ale provádí takové věci, Bůh uctívání od takového člověka nepřijímá a oběti, a dokonce i modlitby takového člověka mu jsou ‚odporné‘. (Př 15:8, 9; 21:27; 28:9) Proto Jehova později označil oběti, které přinášeli izraelští odpadlíci, a také jejich kadidlo a oslavy novoluní a Sabatu za ‚odporné‘. (Iz 1:11–17) Zeptal se jich: „Může se krást, vraždit a cizoložit a falešně přísahat a přinášet obětní dým Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali, a pak přijdete a postavíte se přede mnou v tomto domě, nad nímž je vzýváno mé jméno, a řeknete: ‚Jistě budeme osvobozeni‘, navzdory tomu, že činíte všechny tyto odporné věci [„ohavnosti“, KB, EP]? Stal se ve vašich očích tento dům, nad nímž je vzýváno mé jméno, pouhou lupičskou jeskyní?“ (Jer 7:9–11) Za své odporné skutky se nedovedli stydět ani se neuměli cítit pokořeni. (Jer 6:15; 8:12)

Vůdcové izraelského národa, králové a kněží, se sice provinili těmito skutky nebo je mlčky přehlíželi (1Kr 21:25, 26; 2Kr 21:2–12; 2Pa 28:1, 3; 33:2–6; 36:8, 14; Ez 8:6–17; 43:7, 8), ale Boží věrní proroci dostali příkaz, aby lidu dali na vědomí, že Jehovovi je jejich vzpurné jednání odporné, a aby lid varovali před následky. (Ez 16:2, 51, 52; 20:4; 22:2; 23:36) Lid byl vybízen, aby takové odporné zvyky zavrhl a aby se vrátil k Jehovovým ustanovením a měřítkům chování. (Ez 14:6) Kdyby dále dělali to, co je Jehovovi odporné, vedlo by to nakonec jedině ke zpustošení a ke zničení. (Jer 44:4, 22; Ez 6:11; 7:3–9; 11:21; 12:16; 33:29) Po návratu z vyhnanství se někteří měli za své špatné jednání stydět a Jehova jim měl dát „nového ducha“. (Ez 6:9; 11:18–21; 36:31)

Z toho, co prožil Job, je patrné, že lidem, kteří se drží Jehovových měřítek, se mohou jejich dřívější známí vysmívat (Job 30:9, 10) a mohou je i zavrhnout (Job 19:19; Ža 88:8); tito jejich bývalí přátelé totiž „nenáviděli karatele a k tomu, kdo mluví dokonalé věci, mají odpor“. (Am 5:10) „Pro hlupáky je něčím odporným odvrátit se od špatného.“ (Př 13:19) Bůh však má odpor k těm, kdo překrucují jeho měřítka tím, že ‚prohlašují ničemného za spravedlivého a spravedlivého za ničemného‘. (Př 17:15) Svým služebníkům, k nimž mají lidé takový odpor, Bůh slibuje, že v budoucnosti jejich situaci zcela obrátí. (Iz 49:7; srovnej Mt 5:10–12; 1Pe 3:16; 4:1–5; viz heslo OHAVNOST, HNUSNÁ VĚC.)