Hebrejské slovo nid·dahʹ se v Hebrejských písmech vyskytuje 30krát a je pravděpodobně odvozeno od kořenného slova na·dhahʹ, které znamená „vyloučit; pustit z mysli (nechtít na něco myslet)“. (Iz 66:5; Am 6:3) Nid·dahʹ označuje nečistotu, něco odpuzujícího, buď tělesně, například ve spojitosti  s menstruací (3Mo 12:2, 5; 15:20, 24, 25, 33), nebo morálně, například ve spojitosti s modlářstvím. (Ezr 9:11; 2Pa 29:5) Totéž hebrejské slovo se používá v souvislosti s ‚vodou k očišťování‘ (4Mo 19:9–21; 31:23, NS; ‚voda používaná v případě menstruace‘, 4Mo 19:9, Rbi8, ppč; ‚voda oddělení‘, ČB, ppč; ‚voda pro nečistotu‘, RS, AT; ‚očistná voda‘, JB-č), což ukazuje, že tato voda se používala k odstranění toho, co je znečištěné neboli nečisté.

V knize Nářky 1:17 Jeremjáš říká, že Jeruzalém se ve svém zpustošeném stavu „mezi nimi [totiž mezi okolními národy] stal odpuzující věcí [„jako [žena] pro nečistotu oddělená“, KB; „jako poskvrněná tokem měsíčním“, ČB-Al; „zavržením“, He]“.

Před tím, než Babylóňané Jeruzalém zničili, řekl Jehova prostřednictvím proroka Ezekiela o izraelském lidu tato slova: „Izraelský dům bydlel na své půdě a stále ji znečišťoval svou cestou a svým jednáním. Jejich cesta se pro mne stala podobnou nečistotě menstruace [nid·dahʹ].“ (Ez 36:17) Izrael se dopouštěl modlářství, a proto byl duchovně nečistý a Jehova Bůh jakožto manželský vlastník tohoto národa se mu vyhýbal; národ s ním mohl být znovu spojen teprve po svém očištění. Proto ve verši 25 Jehova říká: „A vykropím na vás čistou vodu a stanete se čistými; očistím vás od všech vašich nečistot a od všech vašich hnojných model.“ (Srovnej Ez 18:6.)

Podle Ezekiela 7:19, 20 Bůh vyjadřuje svůj hněv proti Izraeli za to, že si ze svého stříbra a zlata udělal modly, a proto on sám způsobí, aby vyhodili své stříbro a své zlato na ulice jako něco ‚odpuzujícího [nid·dahʹ]‘. (Srovnej Iz 30:22; viz heslo OHAVNOST, HNUSNÁ VĚC.)

Ošklivost. Jiné hebrejské výrazy, které mají význam „ošklivost“, jsou quc, který se vztahuje na citovou reakci a definuje se jako „ošklivit si; mít v ošklivosti; děsit se až k nevolnosti“ (1Mo 27:46; 1Kr 11:25; 4Mo 22:3), a ga·ʽalʹ, což také znamená „ošklivit si“, ale vyjadřuje, že předmět, k němuž je pociťována ošklivost, je zavržen. (3Mo 26:11, 15, 30; 2Sa 1:21, Rbi8, ppč) V řecké Septuagintě jsou tato hebrejská slova někdy překládána slovem pro·so·chthiʹzo, jež znamená „být znechucený“ (1Mo 27:46; 3Mo 26:15; srovnej Heb 3:10), a bde·lysʹso·mai, jež znamená „projevovat ošklivost; být znechucený něčím“. (3Mo 20:23; 26:11; srovnej Ří 2:22.)

Kananejci se dopouštěli sexuální nemravnosti a zvrácenosti, modlářství a spiritistických zvyků, a proto si je Nejvyšší ošklivil a dal příkaz, aby byli zničeni. (3Mo 20:2–23) Izraelité dostali výstrahu, že pokud by se stali neposlušnými, měl by Jehova v ošklivosti i je a odňal by jim svou ochranu a své požehnání. Ale vzhledem k tomu, že byl věrně oddán své smlouvě, kterou uzavřel s Izraelem, neměl je v ošklivosti do té míry, že by je úplně vyhladil. (3Mo 26:11–45) V případě těch, kdo se prokáží jako ničemní, jejich vzkříšení povede k „ošklivosti“ (heb. de·ra·ʼónʹ) navěky. Bude to vzkříšení k odsuzujícímu rozsudku, který povede k věčnému odříznutí. (Da 12:2; Jan 5:28, 29)

Jestliže někdo úmyslně zavrhuje Jehovovy příkazy, Jehovovo kárání a opatření, projevuje ošklivost nepravého druhu. Takovým jednáním se provinili Izraelité, když odmítli řídit se Jehovovými příkazy a také když si začali ošklivit mannu a označovali ji jako „opovrženíhodný chléb“. (4Mo 21:5; 3Mo 26:15) Přísloví 3:11 radí, abychom ‚si neošklivili Jehovovo kárání‘.

V Římanům 12:9 dostávají křesťané radu: „Ošklivte si, co je ničemné.“ Řecké slovo, které je zde přeloženo výrazem „ošklivte si“ (a·po·sty·geʹo), je intenzívní tvar řeckého slovesa, které znamená „nenávidět“, a doslova tedy znamená „silně nenávidět“. Jestliže si někdo neoškliví to, co je ničemné, jestliže si to nehnusí, může se sám stát pro Jehovu něčím odpuzujícím.