Tato vlastnost zahrnuje sílu, smělost, statečnost a udatnost. Odvaha je opak strachu, bázlivosti a zbabělosti. (Mr 6:49, 50; 2Ti 1:7)

Hebrejské sloveso, které se nejčastěji používá ve smyslu „být odvážný“, je cha·zaqʹ. V zásadě znamená ‚být silný‘. (2Sa 13:28; 2Pa 19:11; Ez 3:14) Sloveso cha·zaqʹ je mnohdy použito se slovesem ʼa·macʹ, které také znamená „být silný“. Obě slovesa se vyskytují ve výrazech „buďte odvážní a silní“ (Joz 10:25) a „buďte odvážní, a kéž je vaše srdce silné“. (Ža 31:24)

Myšlenku oslabení nebo ochabnutí vyjadřuje hebrejské slovo ra·fahʹ, které někdy může znamenat ‚ztratit odvahu‘. (Jer 49:24; Př 24:10) Když je přeloženo jako „klesnout“, například ve výrazu „kéž tvé ruce neklesnou“, znamená „ztratit odvahu, příliš zeslábnout a nebýt schopen jednat“. (Sef 3:16; Iz 13:7; Ez 7:17)

V řečtině jsou pro smělé nebo odvážné jednání používána slovesa thar·reʹo (2Ko 5:8) a thar·seʹo. (Mt 9:2) Sloveso tol·maʹo se překládá různými výrazy, například ‚odvážit se‘ (Juda 9; Ří 15:18), ‚mít odvahu‘ (Mr 12:34) nebo ‚jednat směle‘ (2Ko 11:21), a je jím zdůrazňován projev odvahy nebo smělosti při nějakém jednání.

Boží služebníci vždy potřebovali odvahu, aby zůstali věrní Nejvyššímu. Když se tedy Izraelité připravovali přejít do Zaslíbené země, Mojžíš jim říkal: „Buďte odvážní a silní“; tutéž výzvu opakoval také svému jmenovanému zástupci Jozuovi. (5Mo 31:6, 7) Tato Mojžíšova slova později podpořil sám Jehova, když Jozuovi řekl: „Buď odvážný a silný . . . Jen buď odvážný a velmi silný.“ (Joz 1:6, 7, 9) Proto, aby izraelský národ získal potřebnou odvahu, musel naslouchat Jehovovu Zákonu, učit se z něj a řídit se podle něj. (5Mo 31:9–12) Podobně bylo řečeno Jozuovi, že musí pravidelně číst Boží zákon a bedlivě ho uplatňovat, aby mohl být odvážný a silný. (Joz 1:8)

Písmo obsahuje mnoho důrazných příkazů, aby Boží ctitelé sebrali odvahu, a také ukazuje, jak mohou odvahu získat. (Ža 31:24) Velmi jim v tom může pomáhat společenství s jinými Božími ctiteli. (Sk 28:15) David, sám odvážný člověk, v Žalmu 27:14 řekl: „Buď odvážný, a ať je tvé srdce silné.“ V předchozích verších 27. žalmu David odhaluje, co mu pomáhalo, aby byl odvážný — spoléhal na Jehovu, „pevnost“ svého  života (v. 1), připomínal si, jak Jehova v minulosti jednal s jeho protivníky (v. 2, 3), měl ocenění pro chrám, kde je uctíván Jehova (v. 4), důvěřoval v Jehovovu ochranu, v jeho pomoc a osvobození (v. 5–10), dále se poučoval o zásadách Boží spravedlivé cesty (v. 11) a projevoval víru a naději (v. 13, 14).

Křesťané potřebují odvahu, aby zůstali neposkvrnění postoji a jednáním světa, který má nepřátelský vztah k Jehovovi Bohu, a aby zůstali Jehovovi věrní, přestože je svět nenávidí. Ježíš Kristus řekl svým učedníkům: „Ve světě máte soužení, ale seberte odvahu! Zvítězil jsem nad světem.“ (Jan 16:33) Boží Syn nikdy nepodlehl vlivu světa, ale zvítězil nad světem tím, že se mu v žádném ohledu nezačal podobat. Zářivý příklad Ježíše Krista — vítěze nad světem — a výsledek jeho bezúhonného chování mohou každému z nás dodat odvahu, kterou potřebujeme, abychom podobně jako Ježíš zůstali odděleni od světa a nebyli jím poskvrněni. (Jan 17:16)