Hebrejské podstatné jméno sa·rafʹ je v množném čísle u Izajáše 6:2, 6 překládáno jako „serafíni“ a doslova znamená „ten ohnivý“ nebo „ten hořící“. Je používáno také ve spojení s obecným hebrejským výrazem pro hada (na·chašʹ) a bylo překládáno slovem „jedovatý“, což je možná odvolávka na účinky jedu, které se projeví jako pálení a zanícení. (5Mo 8:15) Poprvé je o něm zmínka v době, kdy Bůh potrestal vzpurné Izraelity tak, že mezi ně poslal „jedovaté hady [necha·šimʹ sera·fimʹ]“. Jehova Mojžíšovi po jeho přímluvě nařídil, aby udělal „ohnivého hada“ a umístil ho na signální tyč. Pokud by se ti, kdo byli uštknuti, na hada podívali, uzdravili by se a žili by. Mojžíš tedy vyrobil měděného hada. (4Mo 21:6–9; 1Ko 10:9) Ježíš tomu dal prorocký význam, když řekl: „A právě jako Mojžíš pozvedl hada v pustině, tak musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.“ (Jan 3:14, 15)

V Izajášovi 14:29 a 30:6, kde se mluví o Božím rozsudku nad Filisteou a popisuje se pustina na J od Judy, je zmínka o ‚létajícím ohnivém hadovi‘. Někteří učenci mají za to, že výraz „létající“ poukazuje na situaci, kdy jedovatý had při útoku podnikne rychlý výpad směrem do vzduchu.