1. Muž, který je uveden jako pátý z devíti synů neboli potomků Bekera, syna Benjamína. (1Pa 7:6, 8)

2. Kníže z kmene Isachar během Davidovy vlády; syn Michaela. (1Pa 27:18, 22)

 3. Šestý král severního desetikmenného království Izraele. Nejsou žádné záznamy o rodovém původu Omriho ani o jménu jeho otce nebo kmene. Omri založil třetí dynastii Izraele (před ním byly dynastie Jeroboama a Baaši); jeho nástupci byli jeho syn Achab a vnuci Achazjáš a Jehoram, všichni čtyři vládli dohromady asi 46 let (asi 951–905 př. n. l.). Omriho vnučka Atalja vládla šest let na judském trůnu. (2Kr 8:26; 11:1–3; 2Pa 22:2) Jehu, který zničil Achabův dům a založil další dynastii Izraele, je na Černém obelisku Salmanasara III. označován za „syna [to znamená nástupce] Omriho“. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 281; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 150.) Z úcty k moci, kterou Omri měl, Asyřané nazývali Izrael ‚zemí Omriho‘ a izraelské krále ‚domem Omriho‘ ještě dlouho potom, co jeho potomci přestali panovat.

Omri trůn nezdědil, ale získal jej prostřednictvím meče. Byl velitelem izraelské armády pod vládou krále Elaha (a snad pod vládou jeho předchůdce Baaši), když Zimri, velitel poloviny dvoukolých vozů, Elaha svrhl, zmocnil se kralování a zničil Baašův dům i jeho přátele. Jakmile se zpráva o tom dostala do izraelské armády, která v tu dobu tábořila proti Filištínům u Gibbetonu, „celý Izrael“, bezpochyby představitelé kmenů „v táboře“, udělal Omriho svým králem. Ihned odtáhli od Gibbetonu a dobyli Zimriho hlavní město Tirca. Když Zimri viděl svou beznadějnou situaci, zapálil nad sebou královský dům, a tak tragicky ukončil své sedmidenní kralování. (1Kr 16:8–20)

Objevil se však nový soupeř Omriho — Tibni, syn Ginatův. Lid zůstal asi čtyři roky rozdělený a během této doby zřejmě zuřila občanská válka; ta skončila, až když Omriho stoupenci porazili Tibniho, a tak Omrimu zajistili nezpochybnitelnou vládu. Zimri zemřel ve dvacátém sedmém roce judského krále Asy (asi roku 951 př. n. l.). (1Kr 16:15–18) Nakonec, v třicátém prvním roce Asovy vlády (asi roku 947 př. n. l.), Tibni blíže neuvedeným způsobem zemřel, a tak Omri osm let kraloval sám. (1Kr 16:21–23, 29; viz heslo CHRONOLOGIE.)

Králi Omrimu je připisována „moc“. (1Kr 16:27) Podle čtvrtého až osmého řádku na Moabském kameni (Mešově stéle) si Omri podrobil Moab, a Achab v této nadvládě pokračoval. (2Kr 3:4) V polovině své vlády Omri moudře přestěhoval sídlo své vlády mimo Tircu, kterou, jak zjistil, bylo možné snadno dobýt. Koupil horu, jejímž majitelem byl Šemer a která byla vhodná pro opevnění, a postavil na ní nové město, Samaří, jež bylo schopno vydržet dlouhá obléhání. (1Kr 16:23, 24) Klínopisné nápisy rovněž nazývají Omriho jeho zakladatelem, a město bylo i jeho pohřebním místem. (1Kr 16:28) Během své vlády Omri narazil na různé překážky, musel například jako vůbec první izraelský král postoupit některá města králi Sýrie a platit tribut Asýrii. (1Kr 20:34)

Pokud jde o náboženství, Omri pokračoval v upadajícím trendu severního království; pokračoval v Jeroboamově modlářství; skutečně, „dále činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, a činil hůře než všichni, kdo byli před ním“. (1Kr 16:25‚ 26) Asi o dvě stě let později Jehova skrze Micheáše odsoudil Izrael za tato „Omriho ustanovení“. (Mi 6:16)

4. Judejec, jehož potomci žili v Jeruzalémě po návratu z vyhnanství v Babylóně. (1Pa 9:3, 4)