V biblickém jazyce se výraz „opisovač“ používá na přepisovače neboli na někoho, kdo dělá kopie psaného materiálu, konkrétně Písma. Hebrejské slovo „opisovač“ je so·ferʹ a týká se počítání a zapisování. Má různé významy — například písař (Sd 5:14) nebo tajemník. (Jer 36:32; Ez 9:2, 3) Písař byl buď veřejný zapisovatel, který zaznamenával to, co mu diktovali jiní lidé, tedy tajemník, opisovač, nebo to byl učitel Zákona. Výraz „opisovač“ byl však zvlášť příhodný, pokud šlo o lidi, kteří pracovali na opisování Zákona a dalších částí Svatého Písma. Jako opisovač je konkrétně uveden Šafan, jistý Cadok a kněz Ezra. (Jer 36:10; Ne 13:13; 12:26, 36)

Kněz Ezra, který v sedmém roce perského krále Artaxerxa (468 př. n. l.) přišel s židovským ostatkem z Babylóna do Jeruzaléma, je označen jako „zručný opisovač v Mojžíšově zákoně“ a jako ‚opisovač slov Jehovových přikázání a jeho předpisů vzhledem k Izraeli‘. (Ezr 7:6, 7, 11) V jeho době začali židovští písaři poprvé vynikat jako skupina opisovačů Písma. Tisíce Židů zůstaly v Babylóně a další byli rozptýleni v důsledku stěhování a z obchodních důvodů. Na různých místech se objevila místní shromaždiště známá jako synagógy, a opisovači pro ně museli udělat ručně psaný opis biblických rukopisů. Opisovači to dělali s velkou pečlivostí. (Viz heslo PÍSAŘ, ZNALEC ZÁKONA.)

„Knihu Mojžíšova zákona“ na shromáždění v obnoveném Jeruzalémě četl kněz a zručný opisovač Ezra. Kvalifikované vysvětlení a pokyny, které při této příležitosti poskytl Ezra a jeho pomocníci, vedly k „velkému radování“ a k bohatému požehnání shromážděného lidu. (Ne 8)

Žalmista, jehož srdce „se rozechvělo dobrou záležitostí“, která se týkala Božího mesiášského Krále, řekl: „Kéž je můj jazyk rydlem zručného opisovače.“ (Ža 45:1–5) Jeho přáním bylo, aby měl výmluvný jazyk hodící se pro vznešené téma, jež bylo inspirováno Bohem. Žalmista tedy toužil, aby jeho jazyk působil účinně, podobně jako rydlo v ruce zkušeného a zručného opisovače — takového, který byl schopný.