To, jaké typy pluhů používali hebrejští zemědělci v biblických dobách, lze určit na základě starověkých zobrazení pluhů, jež se používaly v okolních zemích, a pomocí pluhů, které ještě dnes používají někteří arabští zemědělci. Některé pluhy se skládaly z jednoduchého špičatého kusu dřeva, jehož špička mohla být okována a jež bylo připojeno k jinému břevnu; celé toto zařízení bylo taženo jedním nebo více zvířaty. Tento typ pluhu se při orání pravděpodobně pouze zarýval do povrchu půdy a neobracel ji. Pro nedostatek přímých důkazů samozřejmě nelze vyloučit možnost, že se v Izraeli používaly i mnohem pevnější pluhy.

Horké letní slunce vysušilo půdu tak, že ztvrdla, a proto bylo zvykem čekat s oráním do doby, kdy podzimní nebo zimní deště půdu změkčí. Potom se země zorala a zasela se semena. Chladnější dny nebo období nejistého počasí či hrozící mraky v době orání neodradily muže od práce, ale líný zemědělec se pod touto záminkou práci vyhnul. Lidé neměli důvod mít s takovým člověkem soucit, když kvůli své lenosti v čase orby neměl potom žádnou úrodu. (Př 20:4; Ka 11:4) Izraelští zemědělci však měli i v čase orby dodržovat Sabat. (2Mo 34:21)

Do jednoho pluhu neměl být zapřažen býk a osel, nepochybně proto, že mají rozdílnou sílu i rozdílný krok. (5Mo 22:10) Pluh byl často tažen jedním párem dobytka. (Lk 14:19; Job 1:14) Mnoho mužů mohlo pracovat dohromady; každý měl pár neboli spřežení dobytka a jak postupovali za sebou, vytvářeli souběžné brázdy. Podle toho, co vypráví 1. Královská 19:19, byl Eliša dvanáctý a poslední, takže mohl s prací skončit, aniž vadil někomu, kdo byl za ním. Odešel z pole a svůj dřevěný pluh použil jako dřevo, když obětoval býky. (1Kr 19:21) William M. Thomson v knize The Land and the Book (revidoval J. Grande, 1910, s. 121) uvádí, že jeden muž mohl snadno osít území, které zorala skupina mužů.

Obrazné použití. Orání bylo známým druhem práce, a proto bylo často používáno jako základ pro podobenství. Když Filištíni přesvědčili Samsonovu manželku, aby od něj získala odpověď na jeho hádanku, Samson řekl, že ‚orali s jeho mladou krávou‘, tedy že využili pro sebe někoho, kdo měl sloužit jemu. (Sd 14:15–18) Na skalnatém útesu nelze orat a Amos ukazuje, že bylo stejně nereálné, když izraelští vůdci, kteří porušovali právo a jednali nespravedlivě, očekávali prospěch z takového jednání. (Am 6:12, 13) Ozeáš 10:11 zjevně používá orbu (pro jalovici mnohem těžší práci, než bylo mlácení), aby tím znázornil těžkou nebo otrockou práci, kterou odpadlé Judě uložili pravděpodobně cizí utiskovatelé. Podle Jeremjáše 4:3, 4 a Ozeáše 10:12, 13 potřeboval Juda a Izrael změnit způsob života, připravit, obměkčit a očistit své srdce (srovnej Lk 8:5–15) jakoby oráním a odstraněním trnitých rostlin, aby neplýtvali úsilím a prací na špatné zvyky, jež jim přinášely jen špatnou žeň, ale aby sklízeli Boží požehnání.

Popis systematických, cílevědomých a rozvážných postupů zemědělce při orbě, vláčení, setí a mlácení je použit u Izajáše 28:23–29 ke znázornění způsobu jednání Jehovy, který je „podivuhodný v radě, který velkolepě jednal v účinném působení“. Stejně jako je orání a vláčení časově omezeno, protože je jen přípravou na setí, tak Jehova nebude věčně ukázňovat a trestat svůj lid, ale ukázňuje ho především proto, aby byl poddajnější a přístupnější jeho radě a vedení, jež vedou k požehnání. (Srovnej Heb 12:4–11.) Stejně jako se podle tvrdosti země řídí rozsah či intenzita orání, tak je také typem zrní dána síla a váha nástroje, kterým se při mlácení odstraňují plevy. Je tím znázorněna Boží moudrost, když Bůh přečišťuje svůj lid a zbavuje ho všeho nežádoucího a když mění svůj způsob jednání podle existujících potřeb a okolností. (Srovnej Iz 21:10; 1:25.)

 Město ‚zorané jako pouhé pole‘ znamená takové město, které bude zcela zničeno a zpustošeno. (Jer 26:18; Mi 3:12) Když Izrael mluví o těch, kdo mu „orali rovnou po zádech; prodlužovali své brázdy“, zjevně popisuje utrpení, jež národu způsobili mnozí nepřátelé, kteří je vytrvale a krutě přepadávali a špatně s nimi zacházeli, takže záda Izraele byla „jakoby zem . . . pro ty, kdo přecházeli“. (Ža 129:1–3; Iz 51:23; srovnej Ža 66:12.) V proroctví o obnově u Amose 9:13–15 je ukázáno, jak Jehovovo požehnání způsobí takovou úrodnost země, že sklizeň bude probíhat ještě v době, kdy by měla začít orba na příští období. (Srovnej 3Mo 26:5.)

Ježíš řekl, že jeho učedníci by měli přijmout jídlo, pití a ubytování od těch lidí, jimž sloužili, protože „dělník je hoden své mzdy“. Také apoštol Pavel přiznal těm, kdo těžce pracují v křesťanské službě, právo na hmotnou podporu od druhých, stejně jako muž, který orá, orá s oprávněnou nadějí na to, že se bude podílet na sklizni, k níž svou tvrdou prací přispěl. Sám Pavel se však ochotně rozhodl, že nevyužije práva nepracovat ve světské práci, aby tak lidem, jimž sloužil, mohl předkládat „dobrou zprávu bezplatně“. (Lk 10:7; 1Ko 9:3–10, 15, 17, 18)

Ježíš Kristus se o orbě zmiňoval proto, aby zdůraznil, jak je důležité být upřímným učedníkem. Jeden muž vyjádřil touhu být Ježíšovým učedníkem, pokud se bude smět nejdříve rozloučit se svou domácností, ale Ježíš mu řekl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na věci za sebou, se nehodí pro Boží království.“ (Lk 9:61, 62) Jestliže se oráč nechá při své práci rozptylovat, bude dělat křivé brázdy. Podobně nechá-li se člověk, který je pozván ke křesťanské službě, odvádět od povinností, jež se službou souvisejí, přestane se hodit pro Boží Království. Boží Syn na svém vlastním příkladu ukázal, že i ty nejdůvěrnější rodinné vztahy jsou vzhledem k věrnému plnění Boží vůle druhořadé. (Mr 3:31–35; 10:29, 30)