Ozdobné předměty, jež samy o sobě nejsou vždy nezbytné, ale jejichž účelem je podtrhnout vzhled někoho nebo něčeho. Ozdoby nosily zvláště ženy, ale také muži; používaly se ke zdobení budov; občas se dávaly na zvířata.

Biblické odkazy a archeologické nálezy odhalují nejen to, že již od pradávna se lidé zajímali o ozdoby, ale také úžasný důvtip a velkou zručnost při výrobě ozdob, jež mají vysokou uměleckou hodnotu. Velmi dekorativní práce řemeslníků se odrážela ve tkaní, vyšívání, v řezbářských pracech ze dřeva a slonoviny a ve zpracování kovů. Zbytky paláců v Asýrii, Babylóně, Persii a ve městě Mari poskytují doklady o bohatém zdobení s rozsáhlými freskami na vnitřních zdech a s jemně vyřezávanými basreliéfy, které zdobily vnitřní i vnější zdi a znázorňovaly válku, lov a události v paláci. Vstup do paláce byl často hlídán obrovskými sochami silných zvířat. Z vyobrazení králů a dalších osob na reliéfech je patrné, že jejich oděvy byly zdobeny jemnými výšivkami. Dokonce i koňský postroj je bohatě zdoben střapci a rytinami. (Srovnej s náhrdelníky midianských velbloudů; Sd 8:21, 26.) Malby v hrobkách jsou základním zdrojem informací o Egyptu, ačkoli se zachovaly některé artefakty v podobě trůnů, královských dvoukolých vozů a jiných věcí.

Ozdoby Hebrejců a křesťanů. První zmínkou o ozdobách je zmínka o špercích v podobě zlatého nosního kroužku a také náramků, které dal Rebece Abrahamův služebník. (1Mo 24:22, 30, 47, 53) Josef, když se stal faraónovým ministerským předsedou, dostal zlatý náhrdelník a vládcův vlastní pečetní prsten. (1Mo 41:41–43) Takové pečetní prsteny byly obvyklé ve všech biblických zemích a často se nosily na šňůrce kolem krku. (Srovnej 1Mo 38:18.) Používaly se tehdy, když musel být dokument opatřen podpisem neboli úřední pečetí určitého člověka; když byl prsten propůjčen někomu jinému, označoval ho jako spolehlivého a oprávněného zástupce toho, komu prsten patřil.

Ve 2. Mojžíšově je řečeno, že Izraelité obdrželi od Egypťanů mnoho stříbrných a zlatých předmětů a k nim nepochybně patřilo množství spon, náušnic, prstenů a jiných věcí, které shromáždili pro přípravu svatostánku, podobně jako předtím nesprávně sesbírali zlaté náušnice pro vyrobení modly v podobě telete. (2Mo 12:35, 36; 32:1–4; 35:20–24) Svatostánek a jeho vybavení si vyžádal mnoho práce řemeslníků, kteří byli zruční při zpracovávání dřeva a při práci s drahými kovy a drahokamy a stejně tak při tkaní a vyšívání. (2Mo 35:25–35) Pozdější Šalomounův chrám byl vyzdoben ještě nádherněji. Obložení z cedrového dřeva a dveře ze dřeva olejného stromu a z jalovcového dřeva byly vyřezávané, s obrazci v podobě tykvovitých  ozdob, květinových věnců, cherubínů a palem, a byly potažené zlatem; dva měděné sloupy před chrámem měly hlavice, které byly zdobeny síťovím, řetízkovými pracemi, granátovými jablky a liliovou prací. (1Kr 6:18, 29, 35; 7:15–22) Šalomoun ukázal, že má velké ocenění pro uměleckou krásu; jeho velký trůn ze slonoviny byl potažen zlatem, u obou opěradel pro ruce byla socha lva a 12 dalších jich stálo na šesti stupních před trůnem. Byl to jediný takový trůn ve starověkém světě. (1Kr 10:16–21)

Bible však klade větší důraz na duchovní krásu. Rodičovská výchova je „přitažlivým věncem“ pro něčí hlavu „a znamenitým náhrdelníkem“ pro hrdlo, ‚je korunou krásy‘; „rty poznání jsou drahocenné nádoby“ dražší než jakékoli zlaté vázy řemeslníka; „jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas“ a „zlatou náušnicí a ozdobou ze zvláštního zlata je moudrý karatel pro slyšící ucho“. (Př 1:9; 4:9; 20:15; 25:11, 12) Hezká, ale nerozumná žena je přirovnána ke ‚zlatému nosnímu kroužku v rypáku prasete‘. (Př 11:22)

Povzbuzování k umírněnosti se objevuje zvláště v Křesťanských řeckých písmech. Ženám bylo řečeno, „aby se . . . zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha, totiž dobrými skutky“. (1Ti 2:9, 10) Petr mohl připomenout příklady žen z předkřesťanských dob, když vybízel křesťanky, aby hledaly krásu, jakou má „utajený člověk srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích“; poukázal na ženy, jako byla Sára, jež se takto zdobily „a podřizovaly se svým vlastním manželům“. (1Pe 3:1–6) A tak nám Písmo, pokud se jím řídíme, dává vedení v tom, jak se správně dívat na ozdoby a šperky a jak být při jejich nošení vyrovnaní.

Zdobení v proroctví. Jehova Jeruzalému žehnal, a proto přirovnal toto hlavní město Judy k ženě, která je oblečena do drahých oděvů, bohatě ozdobena a okrášlena šperky. To, že ztratila duchovní smýšlení a že se dopouštěla duchovní prostituce s národy, vedlo k tomu, že z ní byly strženy její ozdoby a byla opuštěna jakoby nahá. (Ez 16:2, 10–39) K takovému „stržení“ došlo nejen v duchovním, ale také v doslovném smyslu, když její chamtiví dobyvatelé vzali bohatství města, což zahrnovalo kotníkové kroužky, čelní pásky, ozdoby v podobě měsíce, náušnice, náramky, závoje, pokrývky hlavy, řetízky na nohy, stuhy přes prsa, ‚domy duše‘ (pravděpodobně je to odkaz na nádobky s parfémem), ozdobné šumící mušle (amulety), prsteny a nosní kroužky, které nosily „sionské dcery“. (Iz 3:16–26) Byla to doba truchlení, protože při truchlení bylo zvykem snímat si ozdoby. (2Mo 33:4–6)

Když však Jehova vykoupil Sion z vyhnanství v Babylóně, obrazně vybudoval jeho základ ze safírů, cimbuří z rubínů a brány z ohnivě žhoucích kamenů, a to kvůli pokoji a spravedlnosti, které Jehova přinesl (Iz 54:7, 8, 11–14); a Sion byl oděn ozdobami a šatem jako nevěsta. (Iz 49:14–18; srovnej 61:10.) Tento druhý obraz se v jistém smyslu podobá popisu Nového Jeruzaléma, který má brány z perel a základy z drahokamů a který je připraven jako „nevěsta ozdobená pro svého manžela“. (Zj 21:2, 9–21) Znovu je tedy vidět, že ozdoby a zkrášlující předměty souvisejí s duchovními vlastnostmi a požehnáním, jež vyplývají z Božího schválení a z Boží přízně.

Naproti tomu Velký Babylón, symbolická žena, která se dopouští smilstva s králi země, se obléká do královského oděvu, zdobí se královskými ozdobami a žije v nestoudném přepychu, ale o všechnu svou oslnivou nádheru má být oloupena a má být obnažena a zničena. Její krása je falešná a tato nevěstka ‚oslavuje sama sebe‘; proto její zdobení neznázorňuje Boží požehnání a přízeň, ale spíše její vlastní přetvářku a moc a bohatství, které jí její dráha nevěstky přináší. (Zj 17:3–5, 16; 18:7–20)

Viz hesla BROŽ; DRAHOKAMY A VZÁCNÉ KAMENY; KORÁLKY; KOTNÍKOVÝ ŘETÍZEK; NÁHRDELNÍK; NÁRAMEK; NÁUŠNICE; NOSNÍ KROUŽEK; PRSTEN.