Knihu tvoří přísloví neboli moudré výroky z mnoha jiných sbírek. Kniha sama uvádí, co je jejím cílem: „Aby člověk poznal moudrost a kázeň, aby rozlišil řeči porozumění, aby přijal ukázňování, které dává pochopení, spravedlnost a soud a přímost, aby dával nezkušeným chytrost, mladému muži poznání a schopnost přemýšlet.“ (Př 1:2–4) „Účelem je, abys chodil cestou dobrých lidí a aby ses držel stezek spravedlivých.“ (2:20)

Úvody ke třem částem knihy připisují obsažená přísloví Šalomounovi. (Př 1:1; 10:1; 25:1) Je to v souladu se skutečností, že Šalomoun „mohl pronést tři tisíce přísloví“. (1Kr 4:32) Není pochybnost o tom, že většina přísloví v těchto částech — pokud ne všechna — byla zapsána během Šalomounovy vlády. Šalomoun o sobě říká: „Shromažďovatel zmoudřel, neustále také učil lid poznání a hloubal a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví. Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ (Ka 12:9, 10)

Proti tomu, aby se všechna přísloví připisovala Šalomounovi, však byly různé výhrady. Uváděla se určitá přísloví (Př 16:14; 19:12; 20:2; 25:3), jež údajně mluví o králi hanlivě, a proto nemohou být z Šalomounovy doby. Při bližším prozkoumání se však zjistí, že tato přísloví hanlivá nejsou, ale naopak krále vyvyšují, protože ukazují, že králům by se měla kvůli jejich moci prokazovat patřičná bázeň. (Srovnej 24:21.) Ti, kdo prohlašují, že polygamista jako Šalomoun nemohl mluvit o vztazích mezi manželem a manželkou způsobem, z něhož je patrný monogamní vztah (5:15–19; 18:22; 19:13, 14), ztrácejí ze zřetele skutečnost, že Zákon polygamii nedoporučoval, ale pouze toleroval a reguloval. A je docela dobře možné, že většina Židů žila v monogamních svazcích. Tito kritikové rovněž zapomínají, že Přísloví jsou inspirována Bohem a nejsou to jen Šalomounovy názory. Nicméně Šalomoun mohl z pozorování a ze svých vlastních zkušeností dospět k ocenění moudrosti Božího původního měřítka pro manželství — monogamie. (Srovnej Ka 2:8; 7:27–29.)

 Přísloví, která nejsou připisována Šalomounovi, pocházejí od jiných moudrých mužů a od jedné ženy. (Př 22:17; 30:1; 31:1; viz hesla AGUR; LEMUEL.) Není přesně známo, kdy byla všechna tato přísloví sestavena do konečné formy. Poslední časový ukazatel, který se v této knize objevuje, je zmínka o Ezekjášově vládě. (25:1) Existuje tedy určitý základ pro domněnku, že přísloví byla sestavena do knižní formy v době smrti tohoto panovníka, tedy asi v roce 717 př. n. l. Opakování určitých přísloví ukazuje, že kniha vznikla spojením různých samostatných sbírek. (Srovnej 10:1 a 15:20; 10:2 a 11:4; 14:20 a 19:4; 16:2 a 21:2.)

Sloh a uspořádání. Kniha Přísloví je napsána v hebrejském básnickém slohu, který spočívá v rytmu myšlenek, používá paralely, v nichž jsou myšlenky buď podobné (Př 11:25; 16:18; 18:15), nebo protikladné. (10:7, 30; 12:25; 13:25; 15:8) První část (1:1–9:18) tvoří krátké  proslovy otce k synovi nebo k synům. Je to úvod ke krátkým, jadrným výrokům, jež nalézáme v dalších částech této knihy. Posledních 22 veršů knihy je napsáno akrostichem neboli abecedně. Je to styl nebo určitá forma skladby, kterou používal také David v mnoha svých žalmech. (Ža 9, 10, 25, 34, 37, 145)

Inspirovaná Bohem. Pisatelé Křesťanských řeckých písem potvrzují skutečnost, že kniha Přísloví je částí Božího inspirovaného slova. Na tuto knihu odkazuje apoštol Petr (1Pe 4:18; 2Pe 2:22; Př 11:31 [LXX]; 26:11), učedník Jakub (Jk 4:6; Př 3:34, LXX) a rovněž apoštol Pavel, když psal do Korintu (2Ko 8:21; Př 3:4, LXX), Římanům (Ří 12:16, 20; Př 3:7; 25:21, 22) a Hebrejcům (Heb 12:5, 6; Př 3:11, 12). V Křesťanských řeckých písmech lze navíc najít mnoho paralelních myšlenek. (Srovnej Př 3:7 s Ří 12:16; Př 3:12 se Zj 3:19; Př 24:21 s 1Pe 2:17; Př 25:6, 7 s Lk 14:7–11.)

Poznání Jehovy je cestou života. Kniha Přísloví mluví hodně o poznání v souvislosti s rozlišovací schopností, moudrostí, porozuměním a schopností přemýšlet. Poznání, které se tato kniha snaží předat a doporučit, je tudíž více než jen rozumové poznání, soubor faktů nebo znalostí. Kniha Přísloví ukazuje, že na počátku každého skutečného poznání je to, že si člověk cení svého vztahu k Jehovovi. V 1. kapitole a 7. verši je vlastně vysvětlen námět této knihy: „Bázeň před Jehovou je počátek poznání.“

Nejdůležitějším poznáním, které člověk může získat, je samozřejmě poznání o samotném Bohu. „Poznání Nejsvětějšího, to je porozumění,“ říkají Přísloví 9:10. Toto poznání je víc než jen pouhé uznání toho, že Bůh existuje a je Stvořitelem všeho, a je dokonce i víc než rozsáhlé znalosti o Božím jednání. „Znát“ Boha znamená mít hluboké ocenění pro jeho vynikající vlastnosti a jeho velké jméno a mít k němu blízký vztah.

Židům, kteří měli poznání o Bohu, Ježíš Kristus řekl: „Nikdo úplně nezná Syna, jen Otec, a nikdo také úplně nezná Otce, jen Syn a každý, komu ho Syn chce zjevit.“ (Mt 11:27) Poznání Jehovových vlastností prohloubí správnou bázeň před Bohem a člověk pochopí, že Jehova si zaslouží, aby ho člověk plně uctíval a sloužil mu, a že znát Boha a poslouchat ho je cestou života. „Bázeň před Jehovou je studna života, aby se člověk odvrátil od léček smrti“ a „Bázeň před Jehovou směřuje k životu.“ (Př 14:27; 19:23)

Jehova je Stvořitel. Jehova je nesrovnatelně moudrý a je Stvořitelem všech věcí a Zákonodárcem, který vše řídí; takže si uctívání od všech tvorů zaslouží. (Př 3:19, 20) Udělal ucho, které může slyšet, a oko, které může vidět, a to jak v doslovném, tak i v mravním ohledu. Má-li tudíž člověk vidět a slyšet se skutečným porozuměním, musí se obracet k Bohu. A člověk si musí uvědomit, že je odpovědný Tomu, kdo vidí a slyší všechno. (20:12)

Spravedlnost. Kniha vyzdvihuje Jehovu jako střed všeho a jako Toho, od něhož pocházejí všechny spravedlivé zásady. Například: „Správný přezmen a váhy patří Jehovovi; všechna kamenná závaží ve váčku jsou jeho dílem.“ (Př 16:11) Vůlí Jehovy jako Zákonodárce je, aby každé obchodní jednání probíhalo čestně a podle práva. (11:1; 20:10) Bojí-li se člověk Boha, učí se milovat to, co On miluje, a nenávidět to, co On nenávidí, a tím činí svou životní cestu přímou, protože „bázeň před Jehovou znamená nenávidět špatné“. (8:13) Přísloví ukazují, že Jehova obzvlášť nenávidí povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešného svědka, který šíří lži, a každého, kdo vyvolává sváry mezi bratry. (6:16–19; 12:22; 16:5) Člověk, který tyto věci opravdu nenávidí, si dobře stojí na cestě života.

Kniha Přísloví navíc osvětluje cestu spravedlivých, protože ukazuje, co Jehova schvaluje. „V těch, kdo jsou na své cestě bezúhonní, má zalíbení,“ a rovněž v modlitbách takových lidí. (Př 11:20; 15:8, 29) „Kdo je dobrý, získává schválení od Jehovy.“ (12:2) „Toho, kdo usiluje o spravedlnost, miluje.“ (15:9)

Soud a vedení. Člověk, který zná Jehovu, si díky poznání a zkušenosti uvědomuje, že — jak říkají Přísloví 21:30 — „není žádná moudrost ani rozlišovací schopnost ani rada v odporu proti Jehovovi“. Člověk sice může slyšet o plánech jiných lidí nebo sám má v srdci nějaké plány, ale je-li vnímavý, bude svou cestu života řídit tak, aby byla v souladu s Jehovovými radami, protože ví, že opačná rada — bez ohledu na to, jak zdánlivě moudrá či přijatelná je — proti Jehovovu slovu nemůže obstát. (Př 19:21; srovnej Joz 23:14; Mt 5:18.)

Inspirovaný král Šalomoun řekl: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem . . . Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“  (Př 3:5, 6) Srdce člověka si vybírá cestu, po které touží jít, ale i v případě, že si zvolí tu správnou, má-li být člověk úspěšný, musí se obracet k Jehovovi, aby řídil jeho kroky. (16:3, 9; 20:24; Jer 10:23)

Člověk, který si zvolil cestu života, by měl uznávat, že Jehova se o něj živě zajímá. Přísloví nám připomínají, že Jehovovy oči „jsou na každém místě a dávají pozor na lidi špatné i dobré“. (Př 15:3) „Vždyť Jehova má před očima mužovy cesty a sleduje všechny jeho stopy.“ (5:21) Jehova zkoumá nejen to, čím je člověk navenek, ale i to, jaké je jeho srdce. (17:3) „Jehova hodnotí srdce“ (21:2) a zvažuje skutečnou hodnotu myšlení, pohnutek a nejvnitřnějších tužeb člověka.

Jehovovy soudy se prokazují ve všech ohledech naprosto správné a k dobru těch, kdo hledají přímost. V pravý čas Bůh očistí zemi od ničemných a jejich smrt bude cenou za svobodu spravedlivých. V souladu s tím přísloví prohlašuje: „Ničemný je výkupným za spravedlivého; a ten, kdo jedná zrádně, zaujímá místo přímých.“ (Př 21:18) K takovým ničemným lidem patří ti, kdo jsou pyšní, a takoví lidé jsou Jehovovi odporní. Tito lidé ‚nebudou bez trestu‘. (16:5) „Jehova strhne dům těch, kdo se sami vyvyšují.“ (15:25) Bůh „oloupí o duši“ ty, kdo olupují ponížené. (22:22, 23)

Upřímně smýšlející člověk pozoruje toto Jehovovo jednání a napřímí své stezky. (Srovnej Př 4:26.) Vidí, že trpí-li se stranickost prostřednictvím úplatku (17:23) nebo vlivem významné osoby (18:5), povede to k převrácení soudu. ‚Prohlašovat ničemného za spravedlivého a prohlašovat spravedlivého za ničemného‘ je Jehovovi něčím odporným. (17:15) Upřímný člověk také poznává, že nemá být předpojatý a má plně vyslechnout obě strany, předtím než spornou otázku rozhodne. (18:13)

Bezpečí a štěstí. Člověku, který střeží praktickou moudrost a schopnost přemýšlet, jež dostává od Jehovy, kniha Přísloví říká: „Sám Jehova se totiž vskutku prokáže být tvou důvěrou a jistě zachová tvou nohu před zajetím.“ (Př 3:21, 26; 10:29; 14:26) Jestliže se člověk bojí Jehovy, „v tom případě . . . bude existovat budoucnost“. (23:17, 18) Nejenže má naději do budoucnosti, ale navíc také štěstí a bezpečí v současné době. (3:25, 26) „Když má Jehova zalíbení v cestách muže, působí, že jsou s ním v míru i jeho nepřátelé.“ (16:7) Bůh neponechá spravedlivé o hladu. (10:3) Jestliže člověk ctí Boha svými hodnotnými věcmi, budou jeho „sklady zásob hodně naplněny“. (3:9, 10) Bůh takovému člověku přidá dnů života. (10:27)

Ten, kdo ‚činí svým útočištěm‘ Jehovovo jméno (chápe a uznává, co všechno toto jméno znamená), zjistí, že toto jméno je jako pevná věž — místo, kam ve starověku lidé utíkali do bezpečí před nepřáteli. (Př 18:10; 29:25)

Pokora před Jehovou přináší ‚bohatství a slávu a život‘. (Př 22:4) Jehova touží po milosrdenství a pravdě; jsou mnohem cennější než oběti. Ten, kdo se odvrací od zlého, kdo se bojí Jehovy a slouží mu tímto způsobem, neobdrží nepříznivý rozsudek. (Př 16:6; srovnej 1Sa 15:22.) Zná-li člověk Jehovovy cesty, může sledovat ‚celý běh toho, co je dobré‘. (Př 2:9)

Zaměřuje se na srdce. Proto, aby kniha Přísloví dosáhla svého záměru, zaměřuje se na srdce. Více než 75krát mluví o tom, že srdce získává poznání, porozumění, moudrost a rozlišovací schopnost; že je odpovědné za slova a jednání; že je ovlivněno okolnostmi a podmínkami. Srdce by mělo uplatňovat rozlišovací schopnost (Př 2:2); mělo by zachovávat spravedlivá přikázání (3:1); ta se mají zapsat na ‚tabulku srdce‘. (3:3) Srdce je třeba střežit „více než všechno ostatní“. (4:23) Člověk by měl Jehovovi důvěřovat z celého svého srdce. (3:5; viz heslo SRDCE.)

Kázeň a srdce. Různým formám ukázňování připisují Přísloví vysokou hodnotu. (Př 3:11, 12) Čteme: „Kdokoli se vyhýbá ukázňování, zavrhuje svou vlastní duši, ale kdo naslouchá kárání, získává srdce.“ (15:32) Pokárání tedy zasahuje srdce a napravuje ho, pomáhá člověku získat zdravý rozum nebo rozlišovací schopnost. „Pošetilí stále umírají, protože se jim nedostává srdce [rozlišovací schopnosti].“ (10:21) Při výchově dětí je třeba dosáhnout srdce dítěte, a proto se dozvídáme: „Pošetilost je svázána se srdcem chlapce; prut ukázňování je to, co ji vzdálí daleko od něho.“ (22:15)

Duch a duše. Přísloví nejsou knihou výroků pouhé lidské moudrosti či návodem, jak lidi potěšit nebo jak na ně zapůsobit. Přísloví jdou naopak hluboko: dosahují srdce, které působí na smýšlení a pohnutky, zasahují ducha neboli myšlenkový sklon a duši, která zahrnuje všechny rysy bytí a osobnosti člověka. (Heb 4:12) I když si člověk možná myslí, že má pravdu, nebo se možná sám před sebou za své skutky ospravedlňuje,  protože ‚všechny cesty muže jsou čisté v jeho vlastních očích‘, přesto nám Přísloví 16:2 připomínají, že „Jehova hodnotí duchy“ a tak zná sklony člověka. Moc je ve světě hodnocena vysoko, ale „kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město“. (Př 16:32)

Získá-li člověk z této Bohem opatřené knihy poznání a moudrost, velmi mu to pomůže, aby v současném životě našel štěstí, a uvede ho to na cestu k věčnému životu. Ten, „kdo získává srdce, miluje svou vlastní duši“, a proto dodržování inspirované rady a ukázňování z této knihy přidá člověku ‚délku dnů a léta života‘ a ‚prokáže se být životem pro jeho duši‘. (Př 19:8; 3:2, 13–18, 21–26) „Jehova nenechá duši spravedlivého hladovět.“ (10:3) „Kdo dodržuje přikázání, zachovává svou duši,“ říká Šalomoun. (19:16)

Vztahy k jiným lidem. Přísloví popisují pravého Božího služebníka jako toho, kdo používá svůj jazyk k dobru druhých (Př 10:20, 21, 31, 32), nemluví nepravdu ani druhé nezraňuje bezmyšlenkovitými slovy. (12:6, 8, 17–19; 18:6–8, 21) Jestliže ho někdo provokuje, odvrací hněv protivníka mírnou odpovědí. (15:1; 25:15) Nemá potěšení v hádkách a projevuje sebeovládání, takže hněvivě nevybuchuje, protože ví, že by se mohl dopustit nenapravitelné pošetilosti. (Př 14:17, 29; 15:18; srovnej Kol 3:8.) Boží služebník se vyhýbá společnosti lidí, kteří se nechávají ovládat hněvem a projevují záchvaty vzteku, protože ví, že by to pro něj byla léčka. (Př 22:24, 25; srovnej 13:20; 14:7; 1Ko 15:33.)

Prokazovat dobro, ne zlo. Inspirovaná Přísloví vybízejí, aby se člověk chopil iniciativy a činil dobro druhým. Nejenže má jednat dobře s těmi, kdo vedle něj ‚bydlí s pocitem bezpečí‘ a kdo mu neprovedli nic zlého (Př 3:27–30), ale je také vybízen, aby dobrým oplácel za zlé. (25:21, 22) Člověk by měl hlídat své srdce, aby nepociťoval vnitřní radost nad neštěstím toho, kdo jím pohrdá nebo kdo ho nenávidí. (17:5; 24:17, 18)

Tlachání a pomluvy. Kniha Přísloví hodně mluví o potížích, zármutku a škodě, které přináší tlachání, a rovněž o závažné vině, jež na klevetníkovi leží. Posluchač ‚lačně polyká‘ ‚chutná sousta‘ pomlouvače, která nebere na lehkou váhu, ale mají na něj trvalý vliv a sestupují „do nejvnitřnějších částí břicha“. Způsobují tudíž problémy a ten, kdo o těchto věcech mluvil, si ‚nemůže umýt ruce‘ od viny. I když se takový člověk zdá být velmi milostivý a může skrývat, jaké je jeho skutečné srdce, Bůh dohlédne na to, aby se nenávist a špatnost tohoto člověka ‚ve sboru odhalily‘. Padne do jámy, kterou vykopal pro někoho jiného. (Př 26:22–28)

Rodinné vztahy. Přísloví důrazně radí, aby si byli manželé věrní. Muž má najít potěšení v ‚manželce svého mládí‘ a nemá hledat uspokojení jinde. (Př 5:15–23) Cizoložství přinese zničení a smrt těm, kdo se ho dopouštějí. (5:3–14; 6:23–35) Dobrá manželka je „korunou“ a požehnáním svého manžela. Jestliže však jedná hanebně, je „jako hniloba v [manželových] kostech“. (12:4) A pro muže je neštěstím, když žije s manželkou, která je svárlivá. (25:24; 19:13; 21:19; 27:15, 16) I když by možná byla navenek krásná a půvabná, je jako „zlatý nosní kroužek v rypáku prasete“. (11:22; 31:30) Pošetilá žena skutečně strhává svůj vlastní dům. (14:1) Vynikající hodnota dobré manželky — její pracovitost, důvěryhodnost, vedení domácnosti ve věrnosti a podřízenost jejímu manželovi — je popsána ve 31. kapitole Přísloví.

Přísloví říkají o rodičích, že jsou za své děti v plné míře odpovědni, a zdůrazňují nezbytnost ukázňování. (Př 19:18; 22:6, 15; 23:13, 14; 29:15, 17) Vyzdvihují odpovědnost otce; chce-li však dítě získat od Jehovy život, musí respektovat oba rodiče, otce i matku. (19:26; 20:20; 23:22; 30:17)

Péče o zvířata. V Příslovích je dokonce věnována pozornost i domácím zvířatům. „Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete.“ (Př 12:10) „Rozhodně bys měl znát vzhled svého bravu.“ (27:23)

Stabilní a poctivá vláda. Přísloví obsahují zásady pro dobrou vládu. Muži ve vysokém postavení, jako jsou králové, by měli prozkoumávat záležitosti (Př 25:2), projevovat milující laskavost a opravdovost (20:28) a se svými poddanými včetně ponížených (29:14) jednat spravedlivě (29:4; 31:9). Má-li být jejich panování pevně založeno spravedlností, nesmí být jejich rádci ničemní muži. (25:4, 5) Vůdce musí být muž s rozlišovací schopností, který nenávidí nepoctivý zisk. (28:16)

‚Spravedlnost národ vyvyšuje‘ (Př 14:34), přestupky však mají za následek nestabilní vládu. (28:2) Velkou nestabilitu přináší také převrat a Přísloví 24:21, 22 před tím varují: „Můj synu,  boj se Jehovy a krále. Nevměšuj se mezi ty, kdo jsou pro změnu. Vždyť jejich pohroma nastane tak náhle, že — kdo si uvědomuje zánik těch, kdo jsou pro změnu?“

Užitečná svými radami. Přísloví pokrývají široký okruh lidského snažení, a proto mohou být základem pro poskytnutí mnoha praktických rad a vybídnutí, jak to bylo u pisatelů Křesťanských řeckých písem. „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět.“ (Př 15:28) Není však moudré radit posměvačům. „Kdo vede k nápravě posměvače, bere na sebe zneuctění, a kdo kárá někoho ničemného — jeho vada. Nekárej posměvače, aby tě neměl v nenávisti. Dej pokárání moudrému, a bude tě milovat.“ (Př 9:7, 8; 15:12; srovnej Mt 7:6.) Ne všichni lidé jsou posměvači, a proto by ti, kdo k tomu mají odpovědnost, měli radit druhým, jak ukazují slova: „Rty spravedlivého, ty stále pasou mnohé.“ (Př 10:21)

[Rámeček na straně 438]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY PŘÍSLOVÍ

Kniha se skládá z částí, které jsou ve formě proslovů, a rovněž ze sbírek moudrých rčení o praktických záležitostech života

Kniha Přísloví je sice přisuzována hlavně králi Šalomounovi, ale sestavená do jednoho celku byla až za vlády Ezekjáše

Vynikající hodnota moudrosti

Prvořadá věc je moudrost a porozumění (4:5–8; 16:16)

Věci, které jsou nezbytné k získání moudrosti (2:1–9; 13:20)

Užitek, který plyne z moudrosti, například bezpečí, ochrana, úcta a delší, šťastnější život (2:10–21; 3:13–26, 35; 9:10–12; 24:3–6, 13, 14)

Zosobněná moudrost byla Jehovovou spolupracovnicí (8:22–31)

Trpké následky nemoudrého jednání (1:24–32; 2:22; 6:12–15)

Správný postoj k Jehovovi

Důvěřuj v Jehovu (3:5, 6; 16:20; 18:10; 29:25)

Měj bázeň před Bohem a vyhýbej se špatnosti (3:7; 10:27; 14:26, 27; 16:6; 19:23)

Měj k Bohu úctu a podporuj pravé uctívání (3:9, 10)

Přijímej jeho ukázňování jako projev lásky (3:11, 12)

Projevuj ocenění pro jeho slovo (3:1–4; 30:5, 6)

Poznej, co Jehova nenávidí, a jednej v souladu s tímto poznáním (6:16–19; 11:20; 12:22; 16:5; 17:15; 28:9)

Budeš-li Jehovovi působit radost, bude se o tebe starat, bude tě chránit a bude vyslýchat tvoje modlitby (10:3, 9, 30; 15:29; 16:3)

Vynikající rady pro rodinný život

Schopná manželka je požehnáním od Jehovy (12:4; 14:1; 18:22; 31:10–31)

Rodiče by své děti měli vychovávat a ukázňovat (13:1, 24; 22:6, 15; 23:13, 14; 29:15, 17)

Děti by měly mít k rodičům hlubokou úctu (1:8, 9; 4:1–4; 6:20–22; 10:1; 23:22–26; 30:17)

Láska a pokoj jsou doma velmi žádoucí (15:16, 17; 17:1; 19:13; 21:9, 19)

Nepodlehne-li člověk nemravnosti, vyhne se tím mnoha bolestem a trápení (5:3–23; 6:23–35; 7:4–27; 9:13–18)

Rysy, které bychom měli pěstovat, a ty, jimž bychom se měli vyhnout

Projevuj milující laskavost k chudým a ztrápeným (3:27, 28; 14:21, 31; 19:17; 21:13; 28:27)

Buď štědrý, vyhni se chamtivosti (11:24–26)

Buď pracovitý; nebuď líný (6:6–11; 10:26; 13:4; 20:4; 24:30–34; 26:13–16)

Skromnost a pokora přinášejí úctu; opovážlivost a pýcha vedou k pokoření (11:2; 16:18, 19; 25:6, 7; 29:23)

Ovládej se v hněvu (14:29; 16:32; 25:28; 29:11)

Vyhni se zlomyslnému duchu nebo touze po pomstě (20:22; 24:17, 18, 28, 29; 25:21, 22)

Ve všem projevuj spravedlnost (10:2; 11:18, 19; 14:32; 21:3, 21)

Praktické rady pro každodenní život

Správně reaguj na ukázňování, pokárání a radu (13:18; 15:10; 19:20; 27:5, 6)

Buď pravým přítelem (17:17; 18:24; 19:4; 27:9, 10)

Buď rozumný při přijímání pohostinnosti (23:1–3, 6–8; 25:17)

Hmotařství je marnost (11:28; 23:4, 5; 28:20, 22)

Tvrdá práce přináší požehnání (12:11; 28:19)

Pěstuj čestné obchodní zvyky (11:1; 16:11; 20:10, 23)

Nezaručuj se za druhé, zvláště ne za cizince (6:1–5; 11:15; 22:26, 27)

Vyhýbej se škodlivým řečem; ujisti se o tom, že tvoje řeč je povzbuzující (10:18–21, 31, 32; 11:13; 12:17–19; 15:1, 2, 4, 28; 16:24; 18:8)

Lichocení je zrádné (28:23; 29:5)

Vyhýbej se hádkám (3:30; 17:14; 20:3; 26:17)

Vyhýbej se špatnému společenství (1:10–19; 4:14–19; 22:24, 25)

Nauč se jednat moudře s posměvači a rovněž s pošetilci (9:7, 8; 19:25; 22:10; 26:4, 5)

Vyhýbej se léčce silného nápoje (20:1; 23:29–35; 31:4–7)

Nezáviď ničemným lidem (3:31–34; 23:17, 18; 24:19, 20)