Hebrejské sloveso ga·ʽarʹ v sobě obvykle nese myšlenku ostře vyjádřeného nesouhlasu nebo označuje zastavení něčí činnosti pomocí slov nebo skutků. (1Mo 37:10) Jiné hebrejské sloveso, které se překládá jako „přísně napomenout“, doslova znamená „pokořit“ (Job 11:3); hebrejské podstatné jméno, které se překládá jako „přísné napomenutí“, doslova znamená „pokárání“. (2Kr 19:3) V řečtině je slovní spojení „přísné napomenutí“ vyjádřeno slovem e·pi·ti·maʹo, které může mít také význam „přísně přikázat“, „ostře povídat“, „napomínat“. (Mt 12:16; Lk 18:39; 2Ti 4:2)

Výraz „přísné napomenutí“ může mít význam „zabránit“ nebo „něco zastavit“, což se nemusí omezovat pouze na osoby. To, že Jehova přísně napomenul zasetou setbu, znamená, že zabránil dobré žni. (Mal 2:3) Když přísně napomenul požírající hmyz, znamenalo to, že nedovolil, aby tento hmyz působil vážnou škodu na úrodě. (Mal 3:11) Když žalmista mluvil o nepřátelích Božího lidu, kteří byli symbolicky označeni jako zvířata, žádal Nejvyššího, aby jim odňal moc působit škodu: „Napomeň přísně divoké zvíře z rákosí, shromáždění býků.“ (Ža 68:30) Ježíš Kristus přísně napomenul vítr a horečku. (Mr 4:39; Lk 4:39)

Výraz „přísné napomenutí“ občas vyjadřuje myšlenku hrozby. Slova ‚přísné napomínání tvého obličeje‘ tedy mohou ukazovat, že hrozivé vystupování se projevovalo ve vzezření. (Ža 80:16)

Účinek přísného napomenutí může upozornit na Jehovovu velkou moc. Pozoruhodným příkladem bylo rozdělení Rudého moře. (Ža 106:9)

Oprávněné, nebo neoprávněné. Přísné napomenutí může být buď oprávněné, nebo neoprávněné. Josef vyprávěl sen, který zdánlivě obsahoval myšlenky, které porušovaly to, co je, pokud jde o vztah mezi rodiči a dětmi, přirozené. Proto jej jeho otec Jákob přísně napomenul. (1Mo 37:10) Když Ježíš Kristus řekl svým učedníkům, že ho čeká utrpení a poprava, Petr jej přísně napomenul slovy: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ (Mt 16:22) Petr se mýlil, a proto bylo správné, že ho Ježíš přísně napomenul velmi silnými slovy: „Kliď se za mne, Satane, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Mr 8:33)

Prospěšné. I když přísné napomenutí od moudrého člověka může bolet, inspirovaná rada říká: „Lépe je slyšet přísné napomenutí od někoho moudrého, než být mužem, který slyší píseň hlupáků.“ (Ka 7:5) Když někdo přísné napomenutí od moudrého člověka přijme ve správném duchu a když podle něj jedná, může díky takovému napomenutí zlepšit své chování. Na vnímavého člověka zapůsobí pouhé přísné napomenutí hlouběji než na nerozumného sto ran za přestupek. (Př 17:10) Přísné napomenutí od sboru v podobě odnětí pospolitosti může provinilce přivést k rozumu, jak se to prokázalo v případě krvesmilníka v Korintu. (2Ko 2:6, 7; 1Ko 5:1–5)