Ten, kdo jde napřed, aby lidi připravil na příchod někoho jiného. K činnosti předchůdce možná patřilo vyzvídání a pátrání, pročišťování cesty, oznamování, že se ten druhý blíží, a upozorňování na to nebo ukazování cesty, po které ho jiní lidé mají následovat.  Obvykle, ale ne vždy, bývá předchůdce méně důležitý než ten, kdo přichází za ním.

V Orientu bylo zvykem, že před královským dvoukolým vozem běželi běžci, aby připravovali a oznamovali králův příchod a aby králi ve všem pomáhali. (1Sa 8:11) Absalom i Adonijáš chtěli napodobit tuto královskou důstojnost a tak své vzpouře dodat větší význam a zdánlivé schválení, a proto každý z nich nechal před svým osobním dvoukolým vozem běhat 50 běžců. (2Sa 15:1; 1Kr 1:5; viz heslo BĚŽCI.)

Jan Křtitel byl opravdovým předchůdcem Krista, protože na něm se splnila slova z Izajáše 40:3 a z Malachiáše 3:1 a 4:5, 6: „Někdo volá v pustině: ‚Vyčistěte Jehovovu cestu! Napřimte . . . silnici.‘“ „Posílám svého posla a ten přede mnou pročistí cestu.“ To, co Jan předem oznamoval, mělo lidi vyburcovat, aby Ježíše očekávali, aby ho vyhlíželi a pak aby mu naslouchali, prokazovali mu čest a následovali ho. (Mt 3:1–12; 11:7, 10, 14; Mr 9:11–13; Lk 1:13–17, 76; Jan 1:35–37) Podobně Ježíš vyslal před sebou posly, a ti vstoupili do jedné vesnice Samaritánů, „aby pro něj vykonali přípravu“. (Lk 9:52)

Přímo na Ježíše se však vztahuje to, co je napsáno v jediné pasáži v Písmu, kde je použito slovo „předchůdce“. (Heb 6:19, 20) Ježíš nebyl předchůdcem v tom smyslu, že by byl menší než ti, kdo šli za ním. Spíše byl první, kdo vstoupil do nebeské slávy, a tak zpřístupnil a připravil cestu nebeskému sboru následovníků jeho šlépějí. (Jan 14:2, 3) Mohou tedy směle přistupovat k Bohu cestou, kterou pro ně zasvětil jejich Předchůdce. (Heb 10:19–22)