Něco, co předem poukazuje na budoucí situace nebo události; také div.

Hebrejské slovo mó·fethʹ obvykle znamená „zázrak“, například zázraky, k nimž prostřednictvím Mojžíše a Árona došlo v Egyptě. V některých případech je však toto slovo jednoznačně použito ve významu „předzvěst“, například v souvislosti s prorokem nebo s tím, komu se zdá sen, kteří pak na podporu svého proroctví předloží znamení nebo předzvěst (že se to v budoucnosti splní). (5Mo 13:1–3)

Předzvěstí (mó·fethʹ) mohl být zázračný skutek, jímž se projevila Boží moc; když například Bůh roztrhl Jeroboamův oltář, bylo to předzvěstí toho, že Bůh svůj nepříznivý rozsudek o tomto oltáři a o těch, kdo u něho slouží, v budoucnosti vykoná v ještě větším rozsahu. (1Kr 13:1–5; srovnej se splněním uvedeným ve 2Kr 23:16–20, k němuž došlo asi o 300 let později.) Nebo to mohlo být jenom něčí neobvyklé chování; například když Izajáš chodil nahý a bosý, poukazoval tak na to, co postihne Egypt a Etiopii, až se dostanou do rukou asyrského krále (Iz 20:3–6), nebo když Ezekiel udělal otvor ve stěně (pravděpodobně ve stěně svého příbytku) a tímto otvorem vynesl svá zavazadla, bylo to předzvěstí vyhnanství, do něhož se měla dostat Juda. (Ez 12:5–11; srovnej 24:18–27.)

Předzvěst je znamení, které poukazuje na budoucí věci nebo situace, a proto mohl k popisu stejné věci jeden pisatel použít slovo mó·fethʹ (předzvěst nebo zázrak), zatímco jiný použil slovo ʼóth (znamení). (Srovnej 2Pa 32:24 s 2Kr 20:8, 9.) „Znamení“ může sloužit jako vodítko nebo ukazatel v přítomnosti i do budoucnosti, kdežto „předzvěst“ se týká především budoucnosti. Jestliže se něco označí jako „znamení“, zdůrazní se tak, že to má význam nejen pro přítomnost, ale i pro budoucnost. Jestliže se nějaká věc nazve „předzvěst“, zdůrazní se tím její význam ve vztahu k budoucnosti.

Proto se apoštol Petr zmínil o Joelovi 2:30, kde byly předpověděny „předzvěsti [mn. č. hebrejského slova mó·fethʹ] v nebesích a na zemi“, když mluvil o ‚předzvěstech [mn. č. řeckého slova teʹras] nahoře v nebi a znameních [mn. č. slova se·meiʹon] na zemi‘. (Sk 2:14, 19) V Křesťanských řeckých písmech je slovo teʹras soustavně používáno společně se slovem se·meiʹon („znamení“) a obě slova jsou vždy v množném čísle. (Sk 7:36; 14:3; 15:12; 2Ko 12:12)

Slovo teʹras v podstatě znamená jakýkoli skutek nebo věc, jež vyvolávají úžas, a v některých případech je tedy vhodně přeloženo jako „divy“. (Mt 24:24; Jan 4:48) Výraz „předzvěst“ je vhodnější tam, kde se jasněji jedná o budoucnost. ‚Mocné skutky a předzvěsti a znamení, jež Bůh skrze něho činil‘, sloužily jako doklady toho, že Ježíš byl „Vyslaný“ Bohem. (Sk 2:22) Zázračně uzdravoval a křísil lidi, a to nejen vyvolávalo úžas, ale bylo to také předzvěstí toho, co bude ve větším rozsahu dělat v budoucnosti. (Jan 6:54; srovnej Jana 1:50, 51; 5:20, 28.) Některé Ježíšovy skutky byly předzvěstmi jeho budoucí činnosti v úloze Božího Velekněze, kdy bude odpouštět hříchy a jednat jako Soudce. (Mt 9:2–8; Jan 5:1–24) Jiné skutky sloužily jako doklad toho, že v budoucnosti bude mít autoritu a moc vystoupit proti Satanovi a jeho démonům a uvrhnout je do propasti. (Mt 12:22–29; Lk 8:27–33; srovnej Zj 20:1–3.) Všechny tyto skutky poukazovaly na Ježíšovo mesiášské panství,  až bude panovat jako pomazaný Král Božího Království.

Podobně Bůh podpořil „znameními a také předzvěstmi a různými mocnými skutky“ Ježíšovy učedníky, kteří byli svědky Ježíšova vyučování a vzkříšení. (Heb 2:3, 4; Sk 2:43; 5:12) To bylo důkazem, že Bůh jedná s nově vytvořeným křesťanským sborem, a také předzvěstí, že Bůh v budoucnosti tento sbor použije k uskutečnéní své vůle a svého záměru. (Srovnej Jana 14:12.)

Stejně jako se v Izraeli objevili falešní proroci, tak i v křesťanském sboru se měl vlivem předpověděného odpadnutí stát zjevným „člověk nezákonnosti“, jehož přítomnost se měla projevit ‚Satanovým působením s každým mocným skutkem a lživými znameními a předzvěstmi‘. (2Te 2:3–12) Znamení určená k podpoře odpadlického hnutí tedy neměla být slabá nebo nedostatečná, ale měla se v nich projevit Satanova moc. Předzvěsti však měly být lživé a měly se projevit jako podvodné buď přímo, nebo tím, k jakým klamným závěrům povedou. Zdánlivými projevy Boží shovívavosti a Božího požehnání měli být lidé ve skutečnosti odvedeni od zdroje života a od cesty k životu. (Srovnej 2Ko 11:3, 12–15; viz hesla MOC, MOCNÉ SKUTKY; ZÁZRAKY; ZNAMENÍ.)