V Bibli je překladem míněno přenesení myšlenek z jednoho jazyka do dalšího, kterým mluví nebo čtou jiní lidé — buď mluvenou, nebo psanou formou; tomu, kdo překládá ústně, se říká tlumočník, tomu, kdo překládá písemně, se říká překladatel.

Překlad. Zmatení lidského jazyka při stavbě babylónské věže vedlo k tomu, že lidská rodina náhle začala mluvit mnoha jazyky. Z toho důvodu vzniklo nové povolání, povolání tlumočníka či překladatele. (1Mo 11:1–9) Asi o pět století později se Josef setkal se svými bratry Hebrejci, a protože nechtěl, aby ho poznali, použil tlumočníka, který jeho slova překládal z egyptštiny do hebrejštiny. (1Mo 42:23) V tomto textu je slovem „tlumočník“ přeložen jeden tvar hebrejského slova lic (posmívat se; opovrhovat). Stejné slovo se někdy překládá jako „mluvčí“, když se vztahuje na nějakého vyslance, který ovládá cizí jazyk; například to byli „mluvčí babylónských knížat“, kteří byli vysláni, aby rozmlouvali s judským králem Ezekjášem. (2Pa 32:31)

Dar v podobě mluvení cizími jazyky byl jedním z projevů Božího ducha, který byl vylit na Kristovy věrné učedníky o Letnicích roku 33 n. l. Nebylo to však opakování situace, k níž došlo před 22 stoletími na Šinarských pláních. Ježíšovi učedníci nedostali místo svého původního jazyka nový jazyk, ale jejich mateřský jazyk jim zůstal a zároveň byli schopni o velkolepých Božích věcech mluvit v rodných jazycích lidí z jiných národů. (Sk 2:1–11) Členové raného křesťanského sboru dostali kromě schopnosti mluvit cizími jazyky ještě jiné zázračné dary ducha, k nimž patřil dar překládat z jednoho jazyka do jiného. Křesťané také dostali pokyny, jak tento dar mají správně používat. (1Ko 12:4–10, 27–30; 14:5, 13–28)

Nejpozoruhodnějším příkladem překladatelské činnosti je překládání Bible do mnoha, mnoha jazyků — tímto nesmírně rozsáhlým úkolem se lidé zabývají již mnoho století. Dnes je celá Bible nebo její části dostupná ve více než 2 000 jazycích. Avšak žádný z těchto překladů ani z překladatelů nebyl inspirován. Tato překladatelská činnost má počátek ve třetím století př. n. l., kdy se začalo pracovat na řecké Septuagintě, na překladu inspirovaného Svatého Písma zapsaného v hebrejštině a aramejštině, podle dnešního rozdělení 39 knih, do obecné řečtiny neboli řečtiny koiné, mezinárodního jazyka tehdejší doby.

Pisatelé 27 knih Křesťanských řeckých písem, kterými byl doplněn biblický kánon, často citovali z Hebrejských písem. Někdy zřejmě použili řecký překlad biblického textu přímo ze Septuaginty, místo aby tento text sami přeložili z hebrejštiny. (Srovnej Ža 40:6 [39:7, LXX] s Heb 10:5.) Některé texty však také sami překládali, a to poměrně volně, jak je vidět porovnáním Ozeáše 2:23 s Římanům 9:25. Příklad textu, který byl přeložen volně, a nikoli doslova, je možné vidět z porovnání 5. Mojžíšovy 30:11–14 s Římanům 10:6–8.

Tito bibličtí pisatelé často překládali osobní a místní jména, tituly a jiné výrazy tak, aby to jejich čtenářům přineslo užitek. Uváděli význam jmen, například jmen Kéfas, Barnabáš, Tabitha, Bar-Jezus a Melchisedek (Jan 1:42; Sk 4:36; 9:36; 13:6, 8; Heb 7:1, 2); také význam titulů jako Immanuel, Rabbi a Mesiáš (Mt 1:23; Jan 1:38, 41); význam míst jako Golgotha, Siloe a Salem (Mr 15:22; Jan 9:7; Heb 7:2), a překlady  výrazů, například „Talʹi·tha cuʹmi“ a „Eʹli, Eʹli, laʹma sa·bach·thaʹni?“. (Mr 5:41; 15:34)

Na podkladě svědectví starověkých pisatelů Jeronýma, Eusebia Pamfili, Origena, Irenaea a Papia je zřejmé, že Matouš nejprve zapsal své evangelium v hebrejštině. Kdo toto evangelium později přeložil do řečtiny, není známo. Pokud ho přeložil sám Matouš, jak se někteří badatelé domnívají, pak to byl jediný známý inspirovaný překlad Bible.

V klasické řečtině slovo her·me·neuʹo často znamená „vykládat, tlumočit“. V Křesťanských řeckých písmech má toto slovo význam „překládat“. (Jan 1:42; 9:7; Heb 7:2) Podobá se jménu řeckého boha Herma (Merkura), který byl podle starověké mytologie považován nejen za posla, vyslance a překladatele bohů, ale také za patrona spisovatelů, řečníků a překladatelů. Pohané v Lystře nazvali Pavla „Hermes, neboť se ujímal vedení v řeči“. (Sk 14:12) Předpona me·taʹ poukazuje na „změnu“, a když se postaví před slovo her·me·neuʹo, pak vznikne slovo me·ther·me·neuʹo·mai, které se v Bibli také několikrát objevuje. Toto slovo znamená „změnit neboli přeložit z jednoho jazyka do druhého“ a vždy je použito v trpném rodě, například „což přeloženo“. (Mt 1:23)