Hebrejské slovo chen znamená přízeň, půvab nebo elegance; vztahuje se na vzhled a na chování a obvykle se překládá jako „přízeň“ (1Mo 6:8), i když v některých případech je přeloženo jako „půvab“. Například prostitutka může být ‚přitažlivá půvabem‘ (Na 3:4), ale jak je zaznamenáno v Příslovích: „Půvab může být falešný a krása může být marná; ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ A také „půvabná žena, ta se zmocňuje slávy“. (Př 31:30; 11:16; viz také Př 5:18, 19.) Božská moudrost a božské porozumění mohou člověka skutečně zdobit půvabem (Př 3:21, 22; 4:7–9), a stejně tak ho může zdobit i pěkná mluva. (Ža 45:2; Př 22:11) Když se Židé vrátili z vyhnanství v Babylóně, Zerubbabel byl povzbuzován, aby urychlil stavbu chrámu, a dostal ujištění, že při položení vrchního kamene „se bude vykřikovat: ‚Jak je půvabný! Jak je půvabný!‘“ (Ze 4:7)