Jeden z údů lidského těla. Hebrejský a řecký výraz pro „paži“ (zeróʹaʽ; bra·chiʹon) jsou v Bibli často použity v obrazném smyslu ke znázornění schopnosti vynaložit sílu nebo projevit moc. (1Mo 49:24, Rbi8, ppč; Job 22:8, Rbi8, ppč; srovnej Lk 1:51.) „Paže“ Jehovy Boha je nezměrně mocná, dokázala udělat úžasná stvořitelská díla. (Jer 27:5; 32:17) Svou ‚paží‘ Jehova také panuje (Iz 40:10; Ez 20:33), zachraňuje ty, kdo jsou v tísni (Ža 44:3; Iz 52:10), osvobozuje svůj lid (2Mo 6:6; Iz 63:12; Sk 13:17), podporuje ho a pečuje o něj (5Mo 33:27; Iz 40:11; Oz 11:3) a také soudí (Iz 51:5)  a rozptyluje své nepřátele (Ža 89:10; Lk 1:51). Zlomením paže je znázorněno, že něčí moc je otřesena. (Job 38:15; Ža 10:15; Jer 48:25) Svou moc, jež je znázorňována jeho „paží“, Jehova projevuje prostřednictvím Ježíše Krista, který je oděn autoritou a mocí a který jedná jako Soudce a Vykonavatel rozsudku. (Iz 53:1; Jan 12:37, 38)

O tělesné paži, která představuje lidskou moc, je v Bibli napsáno, že je nespolehlivá a že tomu, kdo v ni důvěřuje, přináší zklamání. Jehova svůj lid varuje před zklamáním a neštěstím, jež vyplývají z důvěry v lidskou paži. (2Pa 32:8; Jer 17:5) Jehova zlomí paži ničemných, kterou — jak je napsáno — ničemní utlačují své oběti. (Job 35:9; 38:15; Ža 10:15)

Král Nebukadnecar viděl ve snu sochu, jejíž prsa a paže byly ze stříbra, a to představuje Médo-Persii, království, jež se stalo světovou velmocí po Babylónu, zlaté hlavě. (Da 2:32, 39)