[heb. ta·marʹ, toʹmer (Sd 4:5); řec. foiʹnix].

Palma datlová (Phoenix dactylifera) se nyní v Palestině vyskytuje pouze v určitých oblastech, ale kdysi tam rostla hojně a byla pro to území stejně příznačná, jako je až dosud pro údolí Nilu v Egyptě. Po druhém zničení Jeruzaléma dal římský císař Vespasianus razit spoustu mincí, na nichž byl obraz plačící ženy, která sedí pod palmou, a nápis „Judaea Capta“. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 751)

 Palmy jsou spojovány s oázami a jsou vítanou podívanou pro ty, kdo cestují po poušti. Izraelité se jistě zaradovali, když uviděli 70 palem, které rostly u 12 zřídel vody v Elimu. Bylo to druhé tábořiště Izraelitů po přechodu Rudého moře. (2Mo 15:27; 4Mo 33:9) Palma má dlouhý hlavní kořen, a tak může dosáhnout k hlouběji položeným zdrojům vody, které jsou mnoha jiným rostlinám nedostupné, a daří se jí i v pouštních podmínkách.

V biblických dobách palmy hojně rostly na pobřeží Galilejského moře (Válka židovská, III, 516, 517), také podél níže položených úseků teplého údolí Jordánu a zvlášť hojně kolem En-gedi (Židovské starožitnosti, IX, 7 [i, 2]) a Jericha, kterému se říkalo ‚město palem‘. (5Mo 34:3; Sd 1:16; 3:13; 2Pa 28:15) Rostly také na vysočinách, například ‚Debořina palma‘ v hornatém kraji Efrajima. (Sd 4:5) Palmy rostly i kolem Jeruzaléma, a to je patrné z toho, že jejich vějířovité listy byly používány při Svátku chýší (3Mo 23:40; Ne 8:15) a také v době Ježíšova vstupu do města. (Jan 12:12, 13) Tamar, jedno ze Šalomounových měst, bylo pojmenováno po palmě. (1Kr 9:17, 18) Země, kde ležel Tyros a Sidon, dostala později jméno Fénicie (z kořene, jenž znamená „palma“), které je odvozeno z řeckého foiʹnix (Sk 11:19; 15:3) — možná stejně jako jméno města Fénix na ostrově Kréta. (Sk 27:12)

Vysoká, vznešená palma má rovný, stejnoměrně rostlý kmen, dosahuje výšky až 30 m, na vrcholku je ozdobena chocholem dlouhých, nadýchaných vějířovitých listů, a díky tomu má půvabnou, neobyčejně krásnou siluetu. Dívky, jež dostaly jméno Tamar, byly s tímto jménem určitě velmi spokojené; tak se například jmenovala Judova snacha (1Mo 38:6), Absalomova sestra (2Sa 13:1) a také jeho dcera, o níž je napsáno, že byla „ženou velmi krásného vzhledu“. (2Sa 14:27) Vzrůst Šulamitky byl přirovnán ke vzrůstu palmy a její prsy k hroznům datlí. (Pís 7:7, 8) Dřevo palmy má spirálovité uspořádání vláken, a proto je palma také neobyčejně pružná a pevná.

Plné plodnosti palma dosahuje po 10 až 15 letech, dále nese plody téměř sto let, pak postupně odumírá a ke konci druhé stovky let zajde. Datle obvykle rostou v obrovských hroznech visících směrem dolů a sklízejí se každý rok v období od srpna do září. Arabové říkají, že palma má tolik možností využití, kolik má rok dní. Mnoha způsoby se dá využít nejen její ovoce, ale také její listí, a to na pokrývání střech, na vyplétání domovních stěn a plotů i k výrobě tácků, košíků, a dokonce talířů. Z jejích vláken se vyrábějí provazy a lodní lanoví. Rozemletá datlová semena neboli jádra jsou krmivem pro velbloudy. Z palmy se také získává vosk, cukr, olej, tříslovina a pryskyřice a z její šťávy se destiluje silný nápoj, kterému se říká arak.

Ryté řezby rovně rostlých, krásných, plodných palem vhodně zdobily vnitřní stěny a dveře Šalomounova chrámu (1Kr 6:29, 32, 35; 2Pa 3:5) a také boční stěny vozíků používaných v chrámové službě. (1Kr 7:36, 37) Zobrazením palem byly zdobeny postranní sloupy bran chrámu, který Ezekiel viděl ve vidění, a také vnitřní stěny a dveře tohoto chrámu. (Ez 40:16–37; 41:15–26) Palma je rovná, vysoká a rovněž plodná, a proto byla také vhodným symbolem ‚spravedlivého člověka‘, který je ‚zasazen na Jehovových nádvořích‘. (Ža 92:12, 13)

Vějířovité listy palmy, kterými zástup lidí vítal Ježíše jako ‚izraelského krále‘ (Jan 12:12, 13), nepochybně symbolizovaly, že zástupy Ježíšovi předkládaly chválu a projevovaly poddanost jeho královskému postavení. „Velký zástup“ ze Zjevení 7:9, 10 je podobně zobrazen s palmovými ratolestmi v rukou, když jeho členové svou záchranu přičítají Bohu a Beránkovi.