Hebrejské slovo bethu·lahʹ označuje ženu, která se nikdy nevdala a nikdy neměla pohlavní styk. (1Mo 24:16; 5Mo 32:25; Sd 21:12; 1Kr 1:2; Es 2:2, 3, 17; Ná 1:18; 2:21) Řecké slovo par·theʹnos je však možné použít jak na neženatého muže, tak na nevdanou ženu. (Mt 25:1–12; Lk 1:27; Sk 21:9; 1Ko 7:25, 36–38)

Muž, který svedl nezasnoubenou pannu, musel podle Zákona dát jejímu otci 50 stříbrných šekelů (110 dolarů), měl se s ní oženit (pokud to její otec dovolil) a „po všechny své dny“ se s ní nesměl rozvést. (2Mo 22:16, 17; 5Mo 22:28, 29) Na zasnoubenou pannu se však pohlíželo tak, že patří manželovi, a měla být ukamenována k smrti, jestliže při napadení nekřičela. To, že nekřičela, znamenalo její souhlas, a stávala se tudíž cizoložnicí. (5Mo 22:23, 24; srovnej Mt 1:18, 19.) Skutečnost, že zasnoubená panna byla pokládána za ‚vlastněnou‘ manželem, také vysvětluje, proč se mohl Joel 1:8 zmiňovat o ‚panně‘, která běduje nad „majitelem svého mládí“.

Ti, kdo si zachovávají panenství, se těší větší svobodě v Pánově službě. Apoštol Pavel proto těm křesťanům, kteří mají sebeovládání, doporučoval svobodný stav jako lepší způsob života. (1Ko 7:25–35) Vzhledem k nedostatku sebeovládání však Pavel uvádí: „Jestliže si však  někdo myslí, že se chová nepatřičně ke svému panenství, jestliže překročilo rozkvět mládí, a mělo by se tak stát, ať udělá, co chce; nehřeší. Ať vstoupí do manželství.“ (1Ko 7:36)

Řecké slovo, které se v 1. Korinťanům 7:36–38 překládá jako „panenství“, znamená doslova „panna“. Z tohoto důvodu se nabízela myšlenka, že Pavel mluvil o povinnosti otce nebo poručníka dohlížet na dceru, která je ve věku, kdy se může vdávat. The Jerusalem Bible proto uvádí: „Jestliže má někdo pocit, že není vhodné, aby nechal svou dceru zestárnout, takže by se nevdala, a cítí, že by v tom měl něco udělat, nechť dělá, co chce: nehřeší, jestliže dojde k manželství.“ Jiný názor je, že tento text se týká muže, který se rozhoduje, zda se má oženit s dívkou, s níž je zasnouben. American Translation uvádí: „Jestliže si muž myslí, že nejedná vhodně vzhledem k dívce, s níž je zasnouben, je-li jeho vášeň příliš silná a to je to, co by mělo být uděláno, nechť udělá, co si přeje; není to hřích; nechť se ožení.“

Kontext však ukazuje, že se tento odkaz nevztahuje na pannu, ale na panenství člověka. Jeden komentátor uvedl: „Myslím si, že apoštol Pavel zde pokračuje v předchozí rozpravě a radí svobodným lidem, kteří jsou volni k manželství, co mají dělat; panickým člověkem je míněno jeho panenství.“ (Matthew Henry’s Commentary on the Whole Bible, 1976, sv. III, s. 1036) Vzhledem k tomu, že řecké slovo par·theʹnos může také označovat neženatého muže, je překlad „panenství“, který nalézáme u J. B. Rotherhama a J. N. Darbyho i v Překladu nového světa, vhodný a nejlépe zapadá do kontextu.

Duchovní panenství. Velekněz v Izraeli si mohl vzít za manželku pouze pannu (3Mo 21:10, 13, 14; srovnej Ez 44:22), a stejně tak i větší Velekněz Ježíš Kristus musí mít jako svou duchovní „nevěstu“ v nebesích pouze „pannu“. (Zj 21:9; Heb 7:26; srovnej Ef 5:25–30.) Apoštol Pavel měl proto hluboký zájem o čistotu křesťanského sboru a toužil ho představit „Kristu jako cudnou pannu“. (2Ko 11:2–6) Kristovu nevěstu tvoří 144 000 duchem pomazaných osob, z nichž si každý uchoval své ‚panenství‘ tím, že zůstal oddělený od světa a čistý v mravním ohledu i v naukách. (Zj 14:1, 4; srovnej 1Ko 5:9–13; 6:15–20; Jk 4:4; 2Ja 8–11.)

Mesiášské proroctví. Hebrejské slovo bethu·lahʹ sice znamená „panna“, ale u Izajáše 7:14 se objevuje jiný výraz (ʽal·mahʹ): „Pohleďte, dívka [ha·ʽal·mahʹ] skutečně otěhotní, a rodí syna, a jistě mu dá jméno Immanuel.“ Slovo ʽal·mahʹ znamená „dívka“ a může se použít jak na pannu, tak i na dívku, která pannou není. Je použito na ‚dívku‘ Rebeku, předtím než vstoupila do manželství, kdy byla také označena jako „panna“ (bethu·lahʹ). (1Mo 24:16, 43) Matouš použil pod božskou inspirací řecké slovo par·theʹnos, když poukazoval na konečné splnění Izajáše 7:14 v souvislosti s tím, že se z panny narodil Ježíš, Mesiáš. Jak Matouš, tak Lukáš jasně uvádějí, že Ježíšova matka Marie byla pannou v době, kdy počala působením svatého ducha. (Mt 1:18–25; Lk 1:26–35)

Města, místa, národy. Výraz „panna“ je často používán v souvislosti s městy, místy nebo národy. Bible se zmiňuje o „panně“ neboli ‚panenské dceři‘ „mého lidu“ (Jer 14:17), ale také Izraele (Jer 31:4, 21; Am 5:2), Judy (Ná 1:15), Sionu (2Kr 19:21; Ná 2:13), Egypta (Jer 46:11), Babylónu (Iz 47:1) a Sidonu (Iz 23:12). Význam tohoto obrazného použití je, zdá se, v tom, že různé národy či místa buď do té doby nebyly zabrány a násilně uchváceny cizími dobyvateli, nebo se v dané době těšily svobodnému stavu podobně jako panna.