Ten, kdo uplatňuje autoritu nebo dohled nad někým; vladař. Hebrejské sloveso ma·šalʹ znamená „panovat, vládnout“; řecký výraz arʹchon se překládá jako „panovník“, „vládce“. (Viz heslo MĚSTŠTÍ VLÁDCI.)

Nejvyšší Panovník je Jehova Bůh, který uplatňuje absolutní svrchovanou moc nad viditelným i neviditelným vesmírem na základě toho, že je Stvořitelem a Životodárcem. (Da 4:17, 25, 35; 1Ti 1:17)

Králové z Davidova rodu vládli na izraelském trůnu jako představitelé Jehovy, skutečného neviditelného Krále Izraele. Proto byli označováni jako Boží pomazaní, kteří sedí na „Jehovově trůnu“. (1Pa 29:23) Když se objevil Ježíš Kristus, ‚Syn Davidův‘ (Mt 21:9; Lk 20:41), byl pomazán nikoli olejem, ale svatým duchem, aby vládl na nebeském trůnu. (Sk 2:34–36) Ježíš Kristus a jeho spoludědici Království jsou podřízeni Jehovovi a tvoří vládu vesmíru. (Zj 14:1, 4; 20:4, 6; 22:5)

Satan Ďábel a jeho démoni jsou také panovníky. Satan je označován jako „panovník tohoto světa“ a ‚panovník autority vzduchu‘. (Jan 12:31; 14:30; Ef 2:2) To, že všechny vlády tohoto světa jsou pod jeho mocí, je patrné ze skutečnosti, že je nabídl Ježíši Kristu jako cenu za jeden akt uctívání. (Mt 4:8, 9) Satan dává těmto vládám jejich autoritu. (Zj 13:2) V jeho organizaci démoni také uplatňují vládní moc. Jsou označeni jako ‚světovládci této tmy‘, kteří uplatňovali svou autoritu nad světovými velmocemi v historii — byla to například neviditelná ‚knížata‘ vládnoucí nad Persií a Řeckem. (Ef 6:12; Da 10:13, 20) Jejich panovníkem je ovšem sám Ďábel. (Mt 12:24)

V době, kdy na zemi sloužil Ježíš, byla Palestina pod dvojí vládou — pod vládou Římské říše a pod vládou židovských vládců, jejichž hlavní institucí byl Velký Sanhedrin, rada 70 starších, kterým římská vláda udělila určitou omezenou pravomoc v záležitostech Židů. U Jana 7:26, 48 je zmínka o židovských vládcích, k nimž patřil Nikodém. (Jan 3:1) Předsedající úředník synagógy  se nazýval arʹchon. (Srovnej Mt 9:18 a Mr 5:22.) Zákon přikazoval, že k panovníkům lidé měli mít úctu. (Sk 23:5) Židovští vládci však byli zkažení a je o nich řečeno, že nesou hlavní vinu za smrt Ježíše Krista. (Lk 23:13, 35; 24:20; Sk 3:17; 13:27, 28)

Označení arʹchon se vztahuje i na městské magistráty a na vládní úředníky všeobecně. (Sk 16:19, 20; Ří 13:3) Hebrejské slovo segha·nimʹ, které se překládá ‚knížata‘ (KB), ‚představenstvo‘ (EP) nebo ‚zastupující vládci‘ (NS), se používá k označení podřízených židovských panovníků pod vládou Perské říše (Ne 2:16; 5:7) a také těch, kdo zastávali úřední postavení pod vládou králů médských, asyrských a babylónských. (Jer 51:28; Ez 23:12, 23; viz heslo ZÁSTUPCE, ZMOCNĚNEC.)

Panovníci mohou přinést svým poddaným jak blahobyt a štěstí, tak i chudobu a utrpení. (Př 28:15; 29:2) David uvádí slova Jehovy Boha: „Když ten, kdo panuje nad lidstvem, je spravedlivý, panuje v bázni před Bohem, pak je to jako světlo jitra, když vysvitne slunce, jitra bez mraků.“ (2Sa 23:3, 4) Takovým panovníkem je Ježíš Kristus, Kníže pokoje. (Iz 9:6, 7)