Dvě inspirované knihy Hebrejských písem, jež zjevně tvořily v původním hebrejském kánonu jeden svazek. Masoreti je pokládali za jedno dílo; v případech, kdy se uvádí, že Hebrejská písma tvořilo 22 nebo 24 knih, jsou knihy Paralipomenon počítány jako jedna kniha, a v případě, že celkový počet knih je uváděn 39, jsou počítány jako dvě knihy. Rozdělení na dvě knihy pochází podle všeho od překladatelů řecké Septuaginty. V hebrejských rukopisech se rozdělení na dva díly objevilo v 15. století. V hebrejském textu byly knihy Paralipomenon  na konci oddílu, který se nazýval Spisy. Hebrejský název Div·réʹ Hai·ja·mimʹ znamená „záležitosti dnů“. Jeroným navrhl název Chronicon, a proto jsou někdy označovány jako knihy ‚Kronik‘. Kronika je záznam událostí v takovém pořadí, v jakém k nim došlo. Řecký titul (v Septuagintě) je Pa·ra·lei·po·meʹnon a znamená „o věcech zamlčených (nevyprávěných; vynechaných)“ — tedy z knih Samuelových a Královských. Odtud vzniklo obvyklé české označení Paralipomenon. Je však třeba uvést, že knihy Paralipomenon rozhodně nejsou pouhým dodatkem k výše uvedeným knihám.

Pisatel, doba psaní a zahrnuté období. Za pisatele těchto knih je z mnoha důvodů pokládán židovský kněz Ezra. Tento názor již dlouho zastává židovská tradice. Přispívá k tomu také výrazná podobnost mezi stylem psaní knih Paralipomenon a knihy Ezra. Závěr Druhé Paralipomenon je prakticky slovo za slovem uveden na začátku knihy Ezra. Navíc prohlášení o Kýrově výnosu na konci Druhé Paralipomenon je v knize Ezra uvedeno v plném znění, což ukazuje, že pisatel ukončil knihu Paralipomenon se záměrem napsat další knihu (Ezra), která bude více pojednávat o tomto výnosu a o jeho provedení. Knihy Paralipomenon byly ukončeny asi roku 460 př. n. l. Po tomto roce byly patrně napsány pouze dvě knihy hebrejského kánonu, totiž kniha Nehemjášova a Malachiášova.

Kromě výčtů rodokmenů vycházejících od Adama se knihy Paralipomenon zabývají obdobím od smrti krále Saula po odvedení Izraelitů do zajetí v Babylóně a končí oznámením Kýrova výnosu na konci 70 let vyhnanství.

Prameny. Ezra předpokládal, že čtenáři jeho knih znají knihy Královské, a proto se nesnažil popisovat stejné události. Materiál, který použil, zní v některých případech doslova, nebo skoro doslova, jako některé části knih Královských. Ezra jej tam zařadil pouze proto, že souvisí s dalšími informacemi v knihách Paralipomenon a dává jim význam. Jako zdroj Ezra možná použil knihy Samuelovy a Královské a rovněž některé další části Bible. Zdá se však, že ve většině případů, pokud ne ve všech, měl přístup ke spisům, o nichž dnes není známo, že by se dochovaly. Mohly to být státní dokumenty jak Izraele, tak Judy, rodopisné záznamy a historická díla, jež napsali proroci, a také dokumenty, které patřily hlavám kmenů nebo rodin. Část použitých pramenů byla nepochybně dílem profesionálních zapisovačů. (1Kr 4:3)

Ezra uvádí nebo popisuje některé z použitých pramenů:

(1) Kniha judských a izraelských králů (2Pa 16:11; 25:26)

(2) Kniha izraelských a judských králů (2Pa 27:7; 35:27)

(3) Kniha izraelských králů (2Pa 20:34) (Výše uvedené prameny jsou možná jednou sbírkou státních dokumentů, které byly různě pojmenovány, nebo by se mohly vztahovat ke knihám Královským v Bibli.)

 (4) Kniha izraelských králů (zjevně rodopisné dílo) (1Pa 9:1)

(5) Výklad Knihy králů (2Pa 24:27) (informace o judském Jehoašovi)

(6) Záležitosti izraelských králů (2Pa 33:18) (informace o Manassem)

(7) Slova jasnozřivce Samuela, proroka Natana a vizionáře Gada (1Pa 29:29) (informace o Davidovi) (Může se jednat o jedno, dvě či tři díla; nebo se možná vztahuje ke knize Soudci a k Samuelovým knihám.)

(8) Slova proroka Natana (2Pa 9:29) (informace o Šalomounovi)

(9) Proroctví Šilonity Achijáše (2Pa 9:29) (o Šalomounovi)

(10) „Šemajáš . . . sepsal“ (1Pa 24:6) (informace o Davidovi) a slova proroka Šemajáše a vizionáře Idda podle rodopisného záznamu (2Pa 12:15) (o Rechoboamovi) (snad dva či tři zdroje)

(11) Slova Jehua, syna Chananiho, která byla vsunuta do Knihy izraelských králů (2Pa 20:34) (o Jehošafatovi)

(12) Ostatní Uzzijášovy záležitosti podle Izajáše, který byl synem proroka Amoce (2Pa 26:22)

(13) Slova (Manasseho) vizionářů (2Pa 33:19)

(14) Žalozpěvy (Jeremjáše a možná zpěváků) (2Pa 35:25) (o Josijášovi)

(15) Výklad proroka Idda (2Pa 13:22) (o Abijášovi)

(16) Zpráva o záležitostech dnů krále Davida (1Pa 27:24)

(17) Přikázání Davida, Gada a proroka Natana (2Pa 29:25) (které zavedl Ezekjáš)

(18) Psaní krále Davida a jeho syna Šalomouna (2Pa 35:4) (o nichž se zmiňuje Josijáš)

(19) Přikázání Davida, Asafa, Hemana a králova vizionáře Jedutuna (2Pa 35:15) (o nichž je zmínka v souvislosti s Josijášovými skutky)

(20) Elijášovo psaní judskému králi Jehoramovi (2Pa 21:12–15)

(V knihách Paralipomenon jsou zvláště u rodopisů také zmínky, jež mohou ukazovat, že Ezra použil i jiné zdroje.)

Je zřejmé, že Ezra byl mimořádně pečlivý a že udělal velmi přesný výzkum, když prošel všechny dostupné písemné zdroje a zjevně prozkoumal každý dokument, jenž by osvětlil námět jeho psaní. Ezra své spisy dokumentuje nejen proto, aby dokázal přesnost toho, co napsal, ale také proto, aby soudobého čtenáře odkázal na další zdroje, kde jsou podrobnosti. Ezrova puntičkářská důkladnost by měla doporučovat knihy Paralipomenon jako hodné veškeré naší důvěry v jejich přesnost a historickou věrohodnost. Spolehlivost knih Paralipomenon je však zaručena především vědomím, že Ezra psal pod inspirací (2Ti 3:16), i skutečností, že jsou tyto knihy zařazeny do hebrejského kánonu a že je plně uznával Ježíš i jeho apoštolové (Lk 24:27, 44). Knihy Paralipomenon navíc tvoří část úplného Božího slova, jehož čistotu Bůh střežil pro následovníky svého Syna, Ježíše Krista. Tyto skutečnosti doporučují knihy Paralipomenon jako zdroj víry.

Účel. Ezrovo dílo nemělo pouze doplnit to, co bylo vynecháno v Samuelových knihách a v knihách Královských; Ezra naopak zjistil, že ti, kdo se navrátili z vyhnanství, takový souhrn dějin svého národa potřebují. Toto dílo bylo nepochybně připravováno pro ty, kdo se nedávno vrátili z vyhnanství a měli velmi malé znalosti o posvátných dějinách a zvycích svého národa. Potřebovali se dovědět o uctívání v chrámu a o povinnostech Levitů, a Ezra jim tyto informace poskytl. Nic je nezajímalo tolik jako jejich rodopisný původ, jemuž Ezra věnoval mnoho pozornosti. Izrael opět existoval jako národ, byl ve své zemi, měl chrám, kněžstvo, místodržitele, i když již neměl krále. Jako národ měli existovat dále do Mesiášova příchodu. Pro jednotu a pravé uctívání potřebovali informace, které byly obsaženy v knihách Paralipomenon.

Samuel i Jeremjáš byli historikové, ale byli to také Levité. Jeremjáš byl prorok a kněz. Ezra byl kněz. Bylo by však chybou říci, že Jeremjáš se zajímal zejména o splnění proroctví, ale nezajímal se tolik o uctívání v chrámu, a že Ezra se zvláště zajímal o práci Levitů, a zdaleka ne tolik o proroctví. Oba byli Božími služebníky a měli zájem o Boží slova, o Boží jednání s Božím lidem a o každý rys uctívání Boha. Skutečnost je taková, že Ezra byl Jehovou inspirován, aby sepsal knihy Paralipomenon a knihu Ezra za zvláštním účelem.

Židé se v roce 537 př. n. l. vrátili z Babylóna ne proto, aby získali politickou nezávislost, ale aby obnovili pravé uctívání. Prvním úkolem  bylo postavit oltář a potom obnovit chrám. Bylo tedy na místě, že Ezra tolik mluvil o uctívání a službách kněží i Levitů. Důležité byly rovněž rodokmeny. Ezra 2:59–63 ukazuje, že určití muži, včetně synů některých kněží, nebyli schopni najít svůj záznam, aby svůj rodokmen veřejně potvrdili. V Babylóně možná tyto rodokmeny nebyly tak důležité, ale nyní se staly prostředkem k získání dědičného vlastnictví jejich otců. Je to jeden z důvodů, proč Ezra sestavil soupisy rodokmenů, jež mají i pro dnešní badatele Bible velkou cenu.

Vidíme tedy, že Ezra si při psaní knih Paralipomenon přál posílit u svých současníků věrnost Jehovovi. Ezra je chtěl povzbuzovat, aby plnili své zákonné povinnosti, a tak se zaměřoval na dějiny Izraele a zvláště za použití skutečných historických příkladů zdůrazňoval na jedné straně výsledky věrného lpění na pravém uctívání a na druhé straně neštěstí, jež plyne z toho, když se pravé uctívání Jehovy Boha opustí.

Hodnota knih. Pro naši víru a pro pochopení Bible je velmi užitečné, že knihy Paralipomenon byly napsány. Ezra věnoval mnoho pozornosti uctívání v chrámu a uspořádání kněží, Levitů, strážců bran, zpěváků a hudebníků. Uvedl mnoho podrobností týkajících se pravého uctívání: Davidovo přemístění Truhly do Jeruzaléma (1Pa kap. 15, 16); Davidovy přípravy stavby chrámu a chrámové služby (1Pa kap. 22–29); skutečnost, že v době, kdy odpadlo deset kmenů, kněží zůstali s Rechoboamem (2Pa 11:13–17); válku mezi Abijášem a Jeroboamem (2Pa kap. 13); reformy ve prospěch pravého náboženství za Asy (2Pa kap. 14, 15), Jehošafata (2Pa kap. 17, 19, 20), Ezekjáše (2Pa kap. 29–31) a Josijáše (2Pa kap. 34, 35); postižení Uzzijáše malomocenstvím za jeho opovážlivost (2Pa 26:16–21) a Manasseho pokání (2Pa 33:10–20).

 Ezra ukazuje, že se zajímal nejen o kněžské záležitosti, ale také o proroky. (2Pa 20:20; 36:12, 16) Slova „prorok“, „jasnozřivec“ nebo „vizionář“ používá asi 45krát a o mnoha prorocích a lidech, jejichž jména nejsou nikde jinde v Bibli uvedena, poskytuje další informace. Patří k nim Iddo, Eliezer, syn Dodavahuův, Jachaziel, syn Zecharjášův, mnozí lidé, kteří se jmenovali Zecharjáš, a Oded, který žil v době judského krále Achaza.

Knihy Paralipomenon obsahují mnoho informací, které doplňují naši znalost dějin Judy — například zprávu o nemoci a pohřbu krále Asy a o špatném jednání Jehoaše potom, co zemřel velekněz Jehojada. Obsahují rodokmeny, které jsou nezbytné pro potvrzení rodokmenu Krista. Knihy také pomáhají stanovit přesnou chronologii. V tom, že Ezra zapsal všechny tyto doplňující informace potřebné k tomu, aby lidé, kteří věří Bibli, měli úplný a harmonický záznam o lidských dějinách, můžeme vidět moudrost Jehovy, Autora Bible.

[Rámeček na straně 201]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z PRVNÍ KNIHY PARALIPOMENON

Rodokmen a podrobnosti týkající se pravého uctívání v Jehovově chrámu, které byly zvláště potřebné po vyhnanství v Babylóně

Napsána asi 55 let potom, co Zerubbabel znovu postavil chrám, a před tím, než byly obnoveny zdi Jeruzaléma

Rodokmeny vycházející od Adama (1:1–9:44)

Potomci Judy, Davida a Šalomouna (nezbytné pro určení Mesiáše)

Potomci Leviho (potřebné k určení těch, kdo mohli řádně sloužit v chrámu) a jejich různé chrámové povinnosti

Saulova nevěrnost vede k jeho smrti (10:1–14)

Události za Davidova kralování (11:1–29:30)

Znovu pomazán za krále, zatímco byl v Hebronu; dobývá Sion; později se stává králem nad celým Izraelem

Truhla smlouvy je přemisťována nevhodným způsobem na voze; Uzza umírá, protože se dotkl Truhly; Truhla je nakonec za velkého radování přinesena do Města Davidova

David vyjadřuje touhu postavit pro Jehovu chrám; Jehova místo toho uzavírá na neurčitý čas smlouvu s Davidovým královským domem

Nepřátelé Izraele jsou poraženi na všech stranách

Satan podnítí Davida, aby sečetl Izrael; umírá 70 000 lidí

Jsou provedeny rozsáhlé přípravné práce pro stavbu chrámu; David organizuje Levity, vytváří 24 oddílů kněží a rovněž určuje zpěváky a strážce bran; dává Šalomounovi inspirované architektonické plány; David i lid štědře přispívají na stavbu

David umírá potom, co Šalomoun usedne na „Jehovův trůn“

[Rámeček na straně 203]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DRUHÉ KNIHY PARALIPOMENON

Živé shrnutí dějin za vlády králů z královského domu Davidova; z dějin je jasně patrné, k čemu to vede, když lidé poslouchají Boha, a když ho neposlouchají

Původně tvořila s První Paralipomenon jeden svitek

Šalomounovo kralování (1:1–9:31)

Jeho moudrost a blahobyt; nemoudře získává mnoho koní z Egypta a má za manželku faraónovu dceru

Stavba chrámu; Šalomounova modlitba při zasvěcení

Návštěva královny ze Šeby

Události spojené s vládou dalších králů z Davidova domu a výsledek těchto událostí (10:1–36:23)

Po Rechoboamově drsné odpovědi se pod vedením Jeroboama deset kmenů oddělí a obrátí se k uctívání telete; Rechoboam také opouští Boží zákon a je vydán egyptskému Šišakovi

Abijáš se opře o Jehovu, a Juda proto zvítězí nad armádou Izraele, která se spoléhá na uctívání telete a na to, že má početní převahu; je zabito 500 000 mužů

Když Asa spoléhá na Jehovu, porazí milion útočících Etiopů; Asa pošetile vstupuje do spojenectví se Sýrií a rozzlobí se nad pokáráním od Jehovova proroka

Jehošafat zavádí program výuky Božího zákona; nemoudře se spřízní manželským svazkem s Achabem

Moab, Ammon a Seir napadnou Judu; Jehošafat se obrací k Jehovovi o pomoc; Jehova mu připomíná, že ‚bitva je Boží‘

Jehoram (jehož manželkou je dcera Achaba a Jezábel) jedná ničemně a stejně i jeho syn Achazjáš; trůn potom uchvátí vdova po Jehoramovi, vražednice Atalja

Jehoaš začíná pod vlivem velekněze Jehojady dobře; později se stává odpadlíkem a nařizuje, aby byl věrný Zecharjáš ukamenován

Amacjáš začíná dobře, potom uctívá seirské modly; Izrael ho porazí a Amacjáš je zavražděn

Uzzijáš také začíná dobře; později se povýšeně pokusí obětovat kadidlo v chrámu a je postižen malomocenstvím

Jotam jedná správně, ale lid jedná zhoubně

Achaz se obrací k uctívání Baala; národ velmi trpí

Ezekjáš vyčistí chrám; Senacherib vpadne do Judy a posmívá se Jehovovi; anděl zabíjí 185 000 Asyřanů

Manasse se věnuje odpornému modlářství a prolévá mnoho nevinné krve; Asyřané ho odvedou jako zajatce; když činí pokání, Jehova mu vrací jeho trůn

Amon jedná podle špatného příkladu svého otce Manasseho, ale nepokoří se

Josijáš horlivě provádí náboženskou reformu, obnovuje chrám; trvá na tom, že bude bojovat s faraónem Nekem, a je zabit

Jehoachaz vládne krátce, potom je odveden jako zajatec do Egypta

Jehojakim jedná odporně; jeho syn a následník Jehojakin je odveden jako zajatec do Babylóna

Sedekjáš se vzbouří proti babylónskému jhu; Židé jsou odvedeni do zajetí; země je opuštěna na 70 let

Peršan Kýros vydává výnos, jímž umožňuje Židům, aby se vrátili do Jeruzaléma a obnovili chrám