Prostředek či nástroj k chytání zvířat mající v sobě obvykle smyčku nebo pružinu, která, když je uvedena do pohybu, zvíře chytí, uvězní nebo zabije. Past je zpravidla ukryta, zastřena nebo zamaskována tak, aby oklamala zvěř; často bývá také použita návnada. Několik rozdílných hebrejských slov se překládá slovy ‚past‘, ‚léčka‘ a ‚síť‘. (Ža 141:9, 10) Bible sice podrobně nepopisuje různé druhy pastí a léček, do nichž se ve starověku chytala zvířata, ale povšechnou představu o tom, jak se s nimi zacházelo, je možné získat například z takových biblických textů, jako je Job 18:8–10; Žalm 10:9; 140:5 a Jeremjáš 18:22. Bližší informace o jejich provedení a použití viz hesla LOV A RYBOLOV; PTÁČNÍK.

Obrazné použití. Účelem léček a pastí k chytání zvířat je přivést zvířata do zajetí, zranit je nebo je usmrtit, a proto mohou znázorňovat příčiny ztráty svobody nebo příčiny neštěstí, zkázy či smrti. Když tedy Mojžíš oznámil, že Egypt postihne krutá rána v podobě kobylek, faraónovi sluhové se zeptali: „Jak dlouho se nám bude tento muž prokazovat jako léčka?“ (2Mo 10:7) Všechny předchozí rány Egypťanům oznámil Mojžíš, a proto pro ně byl jako léčka, to znamená jako příčina jejich neštěstí nebo zkázy. Jehova Izraelity opakovaně varoval, aby nenechali Kananejce bydlet v Zaslíbené zemi, a tak nepadli do pasti modlářství. (2Mo 23:32, 33; 34:12; 5Mo 7:16, 25; Joz 23:13) Modlářství bylo pro Izraelity pastí neboli záludnou příčinou neštěstí, protože je připravilo o Jehovovu přízeň a ochranu a dovedlo je k útlaku a omezování od nepřátel. Klamalo a lákalo také falešnou vyhlídkou, že přináší užitek a potěšení. (Sd 2:2, 3, 11–16; 8:27) Podobně král Saul použil svou dceru Mikal v úkladném plánu, když řekl: „Dám mu [Davidovi] ji, aby mu sloužila jako léčka.“ (1Sa 18:21) Saul tajně doufal, že David přijde o život při riskantním činu, který musel podniknout, aby získal stovku předkožek Filištínů a dal je králi místo „svatebních peněz“. (1Sa 18:25)

Jak je vidět z obrazných vyjádření, dalším rysem pastí je to, že mohou působit rychle a chytit někoho nečekaně. Například k pádu Babylóna způsobenému Médy a Peršany došlo tak náhle a neočekávaně, jako by jej Jehova chytil do nastražené léčky neboli pasti. (Jer 50:24; srovnej Lk 21:34, 35.)

 V případě, že člověk něco slibuje nebo se zaručuje, že něco udělá, musí si to bedlivě rozvážit a musí jednat obezřetně, aby se nechytil do pasti, tedy aby se nedostal do situace, ze které může být obtížné, nebo doslova nemožné uniknout. (Př 6:1–3; 20:25) Jestliže se člověk přátelí s někým, kdo mívá záchvaty vzteku, může se stát, že se mu začne podobat. To je léčka, protože ho to zatahuje do sporů, do nebezpečných komplikací a do hříchu. (Př 22:24, 25; srovnej 1Ko 15:33.) Na druhé straně bázeň před Bohem a snaha držet se Jehovových cest moudrému člověku pomáhají, aby se nenechal zlákat k provinění (například aby se nezapletl s prostitutkou), z něhož by se mohla stát past vedoucí ke smrti. (Př 13:14; 14:27; srovnej 5:3–8; 7:21–23.)

Některé křesťany v prvním století n. l. přitahovalo lákadlo bohatství, a tak padli do léčky, která jim způsobila duchovní zkázu. (1Ti 6:9, 10) O jiných křesťanech je napsáno, že padli do „Ďáblovy léčky“. To nepochybně znamená, že byli zavedeni na scestí a odklonili se od pravdy a tak se stali oběťmi Protivníka. Timoteus byl vybízen, aby takové lidi s mírností poučoval, aby vystřízlivěli a tím se osvobodili z Ďáblovy léčky. (2Ti 2:23–26; srovnej 1Ti 1:3, 4; Tit 3:9.)

Je sice obvyklé, že ti, kdo plánují škodlivé úklady, se pokoušejí chytit do pasti nevinné lidi, ale Jehova může situaci zvrátit a „dštít pasti, oheň a síru“ na ničemné. (Ža 11:6) Může je polapit, odříznout jim všechny možnosti úniku a pak nad nimi vykonat soud. (Srovnej 1Te 5:1–3.)