Předmět, jímž bylo možné vytvořit otisk (obvykle do hlíny nebo vosku) a tak potvrdit vlastnictví něčeho či věrohodnost nebo platnost smlouvy. Starověké pečeti byly kusy tvrdého materiálu (kamene, slonoviny nebo dřeva), do nichž byla obráceně vyryta písmena nebo kresby. Tyto pečeti byly vytvořeny v různém tvaru, například ve tvaru kuželů, čtyřhranů, válců, skarabeů nebo zvířecích hlav. (O pečetních prstenech viz heslo PRSTEN.) Pečeti ve tvaru válce byly obvykle dlouhé 2 až 4 cm. Jestliže se válcem s kresbou vyrytou na povrchu otáčelo po vlhké hlíně, vznikl souvislý plastický otisk. Válcové pečeti byly mnohdy po celé délce provrtané, aby se daly zavěsit na šňůrku.

Na egyptských a mezopotamských pečetích jsou kromě jiného zobrazeny náboženské symboly a také rostliny, zvířata a jednoduché výjevy. Na babylónské pečeti „Pokušení“ (v Britském muzeu) je vidět strom, u kterého na jedné straně sedí muž a na druhé straně žena a za ženou se zvedá had. Na pečetích bylo často uvedeno jméno vlastníka a jeho postavení. Například na jedné pečeti, která se našla v Palestině, čteme: „Patřící Šemovi, služebníkovi Jeroboama.“ (The Biblical World, C. Pfeiffer, ed., 1966, s. 515)

Otiskem pečeti mohlo být potvrzeno vlastnictví nebo věrohodnost dokladů a také se jím dalo zabránit zfalšování dokladů nebo poškození věcí, které byly zapečetěny, například vaků, dveří a hrobů. (Job 14:17; Da 6:17; Mt 27:66) Když prorok Jeremjáš koupil pole, jedno vyhotovení listiny o koupi, na kterém byly podpisy svědků, bylo zapečetěno, ale druhé vyhotovení listiny zůstalo otevřené. Pečetění snad probíhalo tak, že se listina složila, svázala se šňůrkou a na šňůrku se pak položil kus vosku nebo jiné měkké látky a do této měkké látky se vtiskla pečeť. Jestliže později vyvstala pochybnost ohledně přesnosti kopie, která zůstala otevřená, bylo možné předložit listinu, jež byla zapečetěna před svědky. (Jer 32:10–14, 44) Ten, komu byla svěřena králova pečeť, mohl vydávat úřední výnosy, protože otiskem této pečeti byla potvrzena pravost výnosů. (1Kr 21:8; Es 3:10, 12; 8:2, 8, 10) Jestliže někdo opatřil dokument pečetí, mohlo to znamenat, že souhlasí s podmínkami, které jsou v dokumentu obsaženy. (Ne 9:38; 10:1) Na rukojetích mnoha starověkých džbánů se našly otisky pečetí. Některé z těchto pečetí potvrzovaly totožnost vlastníka těchto džbánů a jejich obsahu; jiné potvrzovaly údaje o množství a kvalitě obsahu.

Obrazné použití. Skutečné použití pečetí je podkladem pro řadu obrazných vyjádření v Bibli. O Mesiášovi bylo předpověděno, že ‚vtiskne pečeť na vidění a proroka‘. To proto, že Mesiáš splní proroctví a tím je potvrdí jako věrohodná a inspirovaná Bohem. (Da 9:24; srovnej Jana 3:33.) Abraham obdržel obřízku jako „pečeť“ spravedlnosti, kterou měl; byla to „pečeť“ ve smyslu označení majetku či vlastnictví. (Ří 4:11) Apoštol Pavel pomohl mnoha křesťanům v Korintu, aby se stali věřícími, a tito křesťané tedy sloužili jako pečeť potvrzující pravost  jeho apoštolátu. (1Ko 9:1, 2) O křesťanech z prvního století je řečeno, že byli „zapečetěni“ svatým duchem, který je závdavkem jejich nebeského dědictví. (Ef 1:13, 14; 4:30) Tato pečeť označuje, že jsou Božím vlastnictvím (2Ko 1:21, 22), a ukazuje, že jsou skutečně určeni k nebeskému životu. V knize Zjevení je uvedeno, že počet zapečetěných má nakonec dosáhnout 144 000. (Zj 7:2–4; 9:4)

O tom, co je uzavřené, skryté nebo utajené, Bible říká, že je to zapečetěno. Prorocká poselství byla „zapečetěna“ po celou dobu, kdy se jim nerozumělo. (Da 12:4, 9; Zj 5:1; 22:10; srovnej Iz 8:16; 29:11.) A když je o Jehovovi řečeno, že „klade svou pečeť kolem hvězd“, nepochybně to znamená, že skrývá hvězdy v oblacích, aby nebyly vidět. (Job 9:7)

[Vyobrazení na straně 224]

Starověká pečeť v podobě válce a její otisk v hlíně; zobrazuje strom, u něhož z obou stran stojí jeho ctitelé, a dole jsou vodní ptáci