Ovčí, kozí nebo telecí kůže, která je upravena tak, aby se na ni dalo psát. Lidé ve starověku psali na kůži po dlouhou dobu; na kůži je opis Izajášova svitku od Mrtvého moře napsaný ve druhém století př. n. l. Časem se začaly jako materiál na psaní více používat egyptské papyry. Plinius uvádí, že když vládce Egypta zakázal kolem roku 190 př. n. l. vývoz papyru, bylo ve městě Pergamon vynalezeno používání pergamenu. (České slovo „pergamen“ pochází z lat. pergamena.) Snad to prostě znamená, že získala oblibu již známá metoda zpracování kůže, která umožňovala psát na obou stranách. Pergamenové svitky byly mnohem trvanlivější než levnější svitky papyrové.

Ve 2. Timoteovi 4:13 žádá apoštol Pavel Timotea, aby mu přinesl „svitky, zvláště pergameny“. (NS, Ro) Pavel neuvádí, co tyto požadované materiály obsahují, ale velmi pravděpodobně žádal o části Hebrejských písem, aby je během svého uvěznění v Římě mohl studovat. Vyjádření „zvláště pergameny“ může naznačovat, že se jednalo jak o svitky papyrové, tak pergamenové.

Pro psaní záznamů, jež se nemusely uchovat trvale, starověcí Římané často používali dřevěné tabulky pokryté voskem. Místo nich se pro tento účel nakonec začaly používat kusy kůže či pergamenu. Takové sešity z pergamenu se označovaly latinským slovem membranae (kůže). Pavel použil v citovaném textu řecký ekvivalent tohoto slova, když žádal „svitky, zvláště pergameny [mem·braʹnas]“. Někteří komentátoři se proto domnívají, že Pavel si přál svitky Hebrejských písem a určitý typ poznámek nebo dopisů. Moffat tento text překládá „mé knihy a zvláště mé listiny“ a The New English Bible uvádí „knihy a především mé sešity“. Nelze však s přesností určit, zda „pergameny“ měly podobu sešitu nebo listin, anebo zda to byly pergamenové svitky (La; Kx).

Velín. Pergameny se obvykle vyráběly z ovčí, kozí nebo telecí kůže. Ve třetím a čtvrtém století n. l. se začalo rozlišovat mezi hrubší a jemnější jakostí tohoto materiálu. Hrubšímu materiálu se dále říkalo pergamen a jemnějšímu velín. Velín se vyráběl z jemné teletiny nebo kozinky či z kůže mrtvě narozených telat či jehňat. Připravoval se tak, že se z omyté kůže oškrábala srst, vypnula se do rámu, opět se omyla a oškrábala, aby se odstranily nerovnosti, poprášila se křídou a vydrhla pemzou. Vznikl tenký, hladký, téměř bílý materiál na psaní, který se hojně používal na důležité knihy. Pergamen se používal do doby, než byl vynalezen tisk, pro nějž byl papír vhodnější a levnější. Důležité rukopisy Bible, jako je Sinajský a Vatikánský rukopis č. 1209 a rovněž Alexandrijský rukopis z pátého století, jsou z velínu.