[heb. keʹlev; řec. kyʹon; ky·naʹri·on, ‚psík‘ (Mt 15:26)].

Pro Izraelity bylo toto zvíře obřadně nečisté, a je proto nepravděpodobné, že by vůbec uvažovali o nějakém výcviku psů. (3Mo 11:27; Iz 66:3) Ačkoli o ovcích a pastýřích je v Bibli mnoho zmínek, jen Job — Neizraelita — mluví o ‚psech svého stáda bravu‘. (Job 30:1)

Psi (Canis familiaris), stejně jako mrchožraví ptáci, byli zvířata živící se zdechlinami, a to zejména ve městech. Zákon nařizoval, aby se tělo toho, co bylo roztrháno divokým zvířetem, hodilo psům. (2Mo 22:31) Rozsudek, který Jehova vynesl nad svými nepřáteli, občas říkal, že jejich mrtvá těla budou sežrána nebo že jejich krev bude slízána mrchožravými psy. Kvůli hrubé nevěrnosti, které se dále dopouštěli králové Jeroboam, Baaša a Achab, měl být sežrán psy kdokoli, kdo patřil k jejich domácnosti a kdo  umřel ve městě. (1Kr 14:11; 16:4; 21:24) Slovo Jehovy se splnilo, když psi lízali Achabovu krev a když se tělo jeho manželky Jezábel stalo potravou pro psy. (1Kr 21:19; 22:38; 21:23; 2Kr 9:10, 35, 36) Žalmista oznámil, že psi budou lízat krev Jehovových nepřátel, a napsal o tom: „Aby jazyk tvých psů měl svůj podíl z nepřátel.“ (Ža 68:23) Bylo předpověděno, že na zkáze, která přišla na nevěrný Jeruzalém a nevěrnou Judu, se budou podílet psi. Odtáhnou mrtvá těla, zmrzačí a sežerou je, a slízají jejich krev. (Jer 15:3)

Obrazné použití. Psi mají odpuzující zvyk zvrátit již spolykanou potravu a potom se vrátit a sežrat ji znovu. Tento zvyk byl použit ke znázornění směru, jímž se vydali ti, kdo opustili cestu spravedlnosti a vrátili se ke svému dřívějšímu způsobu života, který je poskvrňoval. (2Pe 2:20–22; Př 26:11) Mravně nečistí lidé jsou nazýváni psy. Boží zákon daný Izraeli říkal: „Nepřineseš do domu Jehovy, svého Boha, plat nevěstky ani cenu psa [‚prostituta‘, AT; NP, ppč; ‚pravděpodobně pederasta; toho, kdo provozuje anální styk, zvláště s chlapcem‘, Rbi8, ppč] jako nějaký slavnostní slib, protože jsou něčím odporným Jehovovi, tvému Bohu, ano oba.“ (5Mo 23:18) Všem těm, kdo — jako mrchožraví psi ulic — provádějí odporné věci, mezi něž patří sodomie, lesbismus a různé zvrácenosti a surovosti, je zabráněno v přístupu do Nového Jeruzaléma. (Zj 22:15; viz také Fil 3:2.)

Dalšími ukázkami pohrdání, které bylo těmto divokým, mrchožravým psům projevováno, jsou následující příklady: „Jsem pes?“ řval Goliat na Davida, protože ten k němu přišel s holí. (1Sa 17:43) „Za kým se honíš? Za mrtvým psem?“ zeptal se David krále Saula, čímž ukázal, že on, David, je bezvýznamný a nemohl by Saulovi ublížit více než mrtvý pes. (1Sa 24:14) Podobně Mefibošet, Jonatanův syn, když mluvil s králem Davidem, o sobě říkal, že je ‚mrtvý pes‘, což je nejponíženější možný stav. (2Sa 9:8; viz také 2Sa 3:8; 16:9; 2Kr 8:13.) Prorok Izajáš přirovnal ty, kdo se prohlašovali za Boží duchovní strážné, k němým, spícím psům, kteří jsou plní smyslných tužeb a naprosto neschopní v případě nebezpečí. (Iz 56:10, 11) Ke psům jsou přirovnáni jak nepřátelé Jehovových služebníků, tak i pohané. (Ža 22:16, 20; 59:6, 14; Mt 15:26, 27; viz heslo SYROFÉNIČANKA.) Ježíš Kristus přirovnal lidi, kteří nemají ocenění pro duchovní věci, ke psům, když řekl: „Nedávejte psům, co je svaté.“ (Mt 7:6)

Na základě toho, jak negativní obrazný smysl je psům připisován, je velmi ubohý stav Lazara z Ježíšova podobenství zcela zřejmý ze slov: „Přicházeli i psi a lízali mu vředy.“ (Lk 16:21) Nicméně i opovrhovaný pes je lepší než mrtvý lev, protože je při vědomí, ale mrtvý lev, královské zvíře, nevnímá vůbec nic. (Ka 9:4, 5)

Na způsob, jakým psi chlemtají vodu, zatímco sledují okolí, bylo poukázáno, když Bůh předepsal zkoušku pro dobrovolníky Gideonova vojska. Jenom ti, kdo byli ostražití — kdo chlemtali vodu z rukou, „právě jako chlemtá pes“ —, byli vybráni do boje proti Midianovi. (Sd 7:5)