Římský místodržitel Judeje v době Ježíšovy pozemské služby. (Lk 3:1) Když byl Archelaos, syn Heroda Velikého, zbaven postavení krále nad Judeou, císař ustanovil nad provincií místodržitele. Pilát byl zřejmě v pořadí pátým místodržitelem. Jmenoval ho v roce 26 n. l. císař Tiberius a Pilátova vláda trvala deset let.

O Pilátově osobním životě je známo jen velmi málo. Jediné období jeho života, o němž se zmiňují dějiny, je jeho místodržitelství v Judeji. Jediný nápis, o němž je známo, že nese Pilátovo jméno, byl nalezen v roce 1961 v Cesareji. Je  v něm také zmínka o budově „Tiberieum“, kterou Pilát zasvětil Tiberiovi.

Jako představitel císaře měl místodržitel nad provincií úplnou moc a mohl nařídit trest smrti. Podle některých znalců mohl rozsudek smrti vynést také Sanhedrin, ale měl-li být rozsudek platný, musel tento židovský soud získat místodržitelovo schválení. (Srovnej Mt 26:65, 66; Jana 18:31.) Oficiálním sídlem římského vládce byla Cesarea (srovnej Sk 23:23, 24), a proto zde byla umístěna většina římských oddílů a v Jeruzalémě byla jen menší posádka. Bylo však zvykem, že v období svátků (jako v době Pasachu) pobýval místodržitel v Jeruzalémě a přivedl si s sebou vojenskou posilu. S Pilátem byla v Judeji také jeho manželka (Mt 27:19), což bylo možné díky tomu, že se římská vládní politika týkající se místodržitelů v nebezpečném pověření již předtím změnila.

Pilátovo úřední období nebylo pokojné. Podle židovského historika Josepha Pilát začal špatně, pokud jde o vztahy s jeho židovskými poddanými. Za noci poslal do Jeruzaléma římské vojáky, kteří nesli standarty s vyobrazením císaře. Tento krok vyvolal velký odpor; na protest proti přítomnosti těchto standart odcestovala do Cesareje delegace Židů, která žádala, aby byly odstraněny. Po pěti dnech rozhovorů chtěl Pilát žadatele zastrašit hrozbou, že je vojáci zabijí, ale když rozhodně odmítli ustoupit, dosáhli toho, že Pilát na jejich žádost přistoupil. (Židovské starožitnosti, XVIII, 55–59 [iii, 1])

Filón, židovský spisovatel, který žil v prvním století n. l. v Alexandrii v Egyptě, popisuje podobné Pilátovo jednání, které vyvolalo protest. Šlo o zlaté štíty se jménem Piláta a Tiberia, které Pilát umístil ve svém sídle v Jeruzalémě. Žádost Židů se dostala až k císaři do Říma, a Pilátovi bylo nařízeno, aby tyto štíty odnesl do Cesareje. (Presbeiá pros Gáion, XXXVIII, 299–305)

Josephus podává zprávu ještě o dalším nepokoji. Pilát nechal postavit vodovod, kterým se měla přivést voda ze vzdálenosti asi 40 km, a použil na to peníze z chrámové pokladnice v Jeruzalémě. Když navštívil město, vzbouřily se proti tomuto postupu velké zástupy Židů. Pilát poslal přestrojené vojáky, aby se vmísili do davu lidí a na znamení zaútočili na lidi, takže mnoho Židů bylo zraněno a někteří byli zabiti. (Židovské starožitnosti, XVIII, 60–62 [iii, 2]; Válka židovská, II, 175–177) Stavební projekt byl zjevně proveden. Často se předpokládá, že to byla ta situace, kdy Pilát ‚smísil krev Galilejců s jejich oběťmi‘, jak je zapsáno u Lukáše 13:1. Z uvedeného výroku se zdá, že Galilejci byli zabiti přímo v areálu chrámu. Nelze žádným způsobem zjistit, zda se tato událost vztahuje k tomu, co popsal Josephus, nebo zda se jednalo o nějaký jiný případ. Galilejci byli poddanými Heroda Antipa, oblastního vládce Galileje, a tak toto krveprolití mohlo přinejmenším přispět k nepřátelství, které mezi Pilátem a Herodem bylo až do doby, kdy byl souzen Ježíš. (Lk 23:6–12)

Soudní proces s Ježíšem. Na úsvitu 14. nisanu roku 33 n. l. židovští vůdci přivedli Ježíše k Pilátovi. Nechtěli vstoupit do areálu pohanského vládce, a proto k nim Pilát vyšel ven a dotazoval se, z čeho Ježíše viní. Tvrdili, že Ježíš je rozvratník, že vybízí k tomu, aby se neplatily daně, a říká, že je král, čímž se staví proti césarovi. Když bylo těmto žalobcům řečeno, aby si Ježíše vzali a soudili ho sami, odpověděli, že pro ně není zákonné, aby někoho zabili. Pilát potom vzal Ježíše do svého paláce a vyptával se ho na tato obvinění. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 741) Potom se vrátil k žalobcům a oznámil jim, že na obviněném žádnou vinu nenašel. Oni vznášeli další obvinění, a když se Pilát dozvěděl, že Ježíš je z Galileje, poslal ho k Herodovi Antipovi. Herodes byl zklamán, že Ježíš odmítl provést nějaké znamení, vystavil ho týrání a výsměchu a potom ho poslal zpět k Pilátovi.

Židovští vůdci a lid se znovu shromáždili a Pilát se opět snažil, aby nevinného člověka nemusel odsoudit k smrti. Ptal se davu, zda by chtěli, aby na základě zvyku osvobodit při svátku Pasach nějakého vězně propustil Ježíše. Dav podněcovaný náboženskými vůdci se místo toho dožadoval, aby propustil zloděje, vraha a vzbouřence Barabáše. Pilát se opakovaně pokoušel osvobodit Ježíše, ale jeho pokusy vyvolávaly ještě větší křik, aby byl Ježíš přibit na kůl. Pilát se obával vzbouření a chtěl usmířit dav. Umyl si tedy ruce, jako by je očišťoval od viny krve, a přistoupil na přání Židů. Někdy předtím Pilátovi jeho manželka oznámila, že měla tíživý sen, který se týkal ‚tohoto spravedlivého člověka‘. (Mt 27:19)

 Pilát dal nyní Ježíše zbičovat, vojáci mu nasadili na hlavu trnovou korunu a oblékli ho do královského roucha. Pilát se však ještě jednou objevil před davy a oznámil, že na Ježíšovi nenachází žádnou vinu, a nechal Ježíše v rouše a s trnovou korunou předstoupit před dav. Na Pilátovo zvolání „Pohleďte, člověk!“ vůdci lidu znovu žádali, aby byl Ježíš přibit na kůl, a poprvé ho obvinili z rouhání. Poukázali na to, že Ježíš ze sebe činí Božího Syna, což Pilátovy obavy ještě zvětšilo. Vzal proto Ježíše dovnitř k dalšímu výslechu. Poslední úsilí propustit ho vedlo k tomu, že židovští odpůrci varovně poukázali Pilátovi na nebezpečí obvinění z toho, že se postavil proti césarovi. Když Pilát slyšel tuto hrozbu, posadil se na soudcovský stolec a nechal vyvést Ježíše. Na Pilátovo zvolání „Podívejte se! Váš král!“ davy znovu žádaly, aby byl Ježíš přibit na kůl, a prohlásily: „Nemáme krále, pouze césara.“ Pilát jim nato vydal Ježíše, aby ho přibili na kůl. (Mt 27:1–31; Mr 15:1–15; Lk 23:1–25; Jan 18:28–40; 19:1–16)

Židovští spisovatelé, jako byl Filón, Piláta popisují jako nepružného, umíněného člověka. (Presbeiá pros Gáion, XXXVIII, 301) Je však možné, že za přísná opatření, která jako místodržitel podnikl proti Židům, si ve velké míře mohli Židé sami. Zprávy v evangeliích nám pomáhají lépe porozumět jeho povaze. Pilátův přístup k věcem byl typický pro římského vladaře a jeho způsob mluvy byl stručný a otevřený. Navenek projevoval skeptický postoj cynika, když řekl: „Co je pravda?“, ale když slyšel, že se jedná o někoho, kdo o sobě říká, že je Božím Synem, projevil strach, možná určitou pověrečnou bázeň. Pilát zjevně nebyl blahosklonný typ člověka a jako politik dal najevo nedostatek ryzosti. Záleželo mu v první řadě na jeho postavení a na tom, co by řekli jeho nadřízení, kdyby se doslechli o dalších nepokojích v jeho provincii. Bál se, aby nevzbudil dojem, že je příliš mírný vůči těm, kdo byli obviněni z povstání. Pilát sice uznal, že Ježíš je bez viny a že pohnutkou jeho žalobců byla závist, ale podvolil se davu a dal usmrtit nevinného člověka, aby neohrozil svou politickou kariéru.

Pilát byl částí ‚nadřazených autorit‘, a proto svou moc vykonával s Božím připuštěním. (Ří 13:1) Za své rozhodnutí nesl odpovědnost, kterou nemohla smýt žádná voda. Sen, jejž měla jeho manželka, byl zjevně božského původu, stejně jako události, k nimž ten den došlo — zemětřesení, neobvyklá tma a roztržení chrámové opony. (Mt 27:19, 45, 51–54; Lk 23:44, 45) Piláta měl sen jeho manželky varovat, že nejde o obyčejný soudní proces ani o obyčejného obžalovaného. Ježíš nicméně řekl, že ten, kdo ho Pilátovi vydal, „má větší hřích“. (Jan 19:10, 11) Jidáš, jenž původně Ježíše zradil, byl nazván ‚synem zničení‘. (Jan 17:12) Farizeové, kteří se provinili tím, že Ježíšovi ukládali o život, byli popsáni jako ‚poddaní gehenny‘. (Mt 23:15, 33; srovnej Jana 8:37–44.) Obzvlášť velekněz, který Sanhedrinu předsedal, nesl vinu za to, že tomuto pohanskému vládci předal Božího Syna, aby ho odsoudil k smrti. (Mt 26:63–66) Pilát sice neměl takovou vinu jako oni, nicméně i jeho jednání bylo velmi hanebné.

Pilátův odpor ke strůjcům tohoto zločinu byl jasně patrný jednak z nápisu na Ježíšově kůlu, kde byl Ježíš označen jako „Král Židů“, a jednak z toho, jak stroze Pilát odmítl nápis změnit; řekl totiž: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ (Jan 19:19–22) Když Josef z Arimatie požadoval Ježíšovo mrtvé tělo, Pilát projevil důslednost typickou pro římského úředního činitele. Nejprve se ujistil, že Ježíš je mrtev, a potom žádosti vyhověl. (Mr 15:43–45) Zneklidnění předních kněží a farizeů nad možností krádeže Ježíšova těla vedlo k Pilátově úsečné odpovědi: „Máte stráž. Jděte a zabezpečte to, jak umíte.“ (Mt 27:62–65)

Sesazení a smrt. Josephus uvádí, že Pilát byl později zbaven svého úřadu, protože Samaritáni si stěžovali u Pilátova přímého nadřízeného, syrského místodržitele Vitellia. Stížnost se týkala toho, že Pilát dal povraždit mnoho Samaritánů, kteří se nechali oklamat nějakým podvodníkem a shromáždili se na hoře Gerizim v naději, že najdou posvátné poklady, které tam údajně ukryl Mojžíš. Vitellius poslal Piláta do Říma, aby se zodpovídal před Tiberiem, a na jeho místo dosadil Marcella. Zatímco byl Pilát na cestě do Říma, Tiberius v roce 37 n. l. zemřel. (Židovské starožitnosti, XVIII, 85–87 [iv, 1]; XVIII, 88, 89 [iv, 2]) Dějiny neuvádějí žádné spolehlivé informace o tom, jak Pilátův soudní proces nakonec dopadl. Eusebius, historik z konce třetího a začátku čtvrtého století, tvrdí, že Pilát byl za vlády Tiberiova nástupce  Gaia (Caliguly) donucen spáchat sebevraždu. (Církevní dějiny, II, 7)

[Vyobrazení na straně 253]

Nápis uvádějící jméno Pontského Piláta objevený roku 1961 v Cesareji