Vnitrozemská oblast v již. části Malé Asie. Bylo to hornaté území, které zabíralo záp. část pohoří Taurus, leželo na S od Pamfýlie, na J od Galatské Frýgie a na Z sousedilo s Kárií a Lykií a na V s Lykaonií. Předpokládá se, že toto území mělo od V na Z asi 190 km a bylo asi 80 km široké. Bylo na něm mnoho vysokých hřebenů, které byly odděleny údolími a horskými řekami; byly tam lesy a pastviny.

Obyvatelé Pisidie byli divocí a bojovní a tvořili kmenové tlupy lupičů. Tyto horaly bylo těžké ovládnout a helénská či římská kultura je ovlivnila jen velmi málo. Římané pověřili galatského krále Amynta úkolem podrobit tyto kmeny, ale zemřel dříve, než se mu to podařilo. V roce 25 př. n. l. se Pisidie stala částí římské provincie Galácie a v roce 6 př. n. l. byly do místních osad poslány posádky, aby udržely obyvatelstvo pod kontrolou. Osady byly řízeny z města Antiochie, které leželo na hranici mezi Pisidií a Frýgií. (Viz heslo ANTIOCHIE č. 2.) V roce 74 n. l. byla již. část Pisidie spojena s Pamfýlií a Lykií a staly se římskou provincií. Severní část patřila dále k provincii Galácie a v poapoštolské době se stala částí nové provincie, jež se jmenovala Pisidie.

Apoštol Pavel procházel Pisidií na své první misionářské cestě, když z Pamfýlie na pobřeží cestoval přes hory do pisidské Antiochie. (Sk 13:13, 14) Pisidií procházel také na své zpáteční cestě. (Sk 14:21, 24) Banditi a prudké horské řeky byly možná příčinou Pavlova prohlášení, že býval „v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od loupežníků“. (2Ko 11:26)