Nápoj s poměrně nízkým obsahem alkoholu, při jehož vaření dochází k pomalému kvašení pšenice nebo jiného obilí. Hebrejské slovo soʹveʼ překládané jako „pšeničné pivo“ se také může přeložit jako „lihovina“. (Iz 1:22, Rbi8, ppč; Oz 4:18, Rbi8, ppč; Na 1:10, Rbi8, ppč)

Z klínopisných tabulek vysvítá, že umění vařit pivo z obilí bylo ve starověké Mezopotámii známé již ve třetím tisíciletí př. n. l. Když Abraham poprvé přišel do Egypta, pravděpodobně zjistil, že je tam pivo již běžným nápojem. Později si prý Ramesse III. piva tak cenil, že předkládal svým bohům asi 114 000 l piva ročně. Byly nalezeny filištínské džbány na pivo, které měly hubičku s cedníkem. Zdá se, že tyto národy měly mnoho druhů piva všemožných chutí — pivo sladké, pivo tmavé, pivo parfémované, pivo perlivé, pivo kořeněné — a podávalo se teplé nebo studené, ředěné nebo husté a sirupovité. (Viz heslo VÍNO A SILNÝ NÁPOJ.)