Poměrně plochá krajina ve srovnání s krajinou kopcovitou nebo hornatou. Hebrejská písma používají různá slova k poměrně jasnému označení nebo popisu různých typů krajiny.

Hebrejský výraz ʽara·vahʹ se používá jednak jako název určité oblasti, jednak jako popis jistého typu krajiny. (Viz heslo ARABA.) Slovo ʽara·vahʹ bez určitého členu označuje pouštní pláň nebo step, například pouštní pláně moabské a jerišské. (4Mo 22:1; 35:1; Joz 5:10; 13:32; Jer 52:8) V těchto oblastech sice mohou být nějaké řeky, které poskytují trochu vláhy, ale obecně slovo ʽara·vahʹ zdůrazňuje, že pláň je suchá. Byl by to tedy dost velký zvrat, kdyby se úrodná, zavlažená pláň Šaron stala podobnou pouštní pláni (Iz 33:9) nebo kdyby v pouštní pláni vytryskly bystřiny. (Iz 35:1, 6; 51:3)

Slovo biq·ʽahʹ označovalo širokou pláň ohraničenou horami. Pochází ze slovesa, které znamená „rozštěpit“, a může se přesně přeložit výrazem „údolní pláň“. Dodnes se široké údolní pláni mezi pohořím Antilibanon a Libanon říká Beqaʽ. (Joz 11:17) V Písmu se slovo biq·ʽahʹ neboli „údolní pláň“ dává do kontrastu s horami nebo pahorky (5Mo 8:7; 11:11; Ža 104:8; Iz 41:18) či s neschůdnou nebo rozeklanou zemí. (Iz 40:4) Příbuzné aramejské slovo, které se objevuje u Daniela 3:1, se často překládá jen jako „pláň“ a vztahuje se na místo, kde Nebukadnecar vztyčil zlatou sochu.

Dlouhá nížina nebo údolí se v hebrejštině označovaly slovem ʽeʹmeq. Toto slovo znamená „dlouhý a široký kus země mezi paralelními pásy pahorků menšího rozsahu než v případě předešlého výrazu [biq·ʽahʹ] . . . [ʽeʹmeq] obsahuje myšlenku nízkosti a šíře, nikoli stísněnosti či omezenosti“. (M’Clintockova a Strongova Cyclopædia, 1881, sv. X, s. 703) Toto hebrejské slovo se používá na mnoho různých lokalit, například na ‚nížinu Achor‘, ‚nížinu Aijalon‘ a ‚nížinu Refaim‘. (Joz 7:24; 10:12; 1Pa 11:15)