Tenká ochranná slupka na obilných zrnech, například ječmene a pšenice. I když biblické zmínky o plevách jsou obrazné, přesto je z nich dobře vidět, jak ve starověku obvykle probíhalo mlácení. Tato nepoživatelná slupka, která pokrývá cenné zrno, byla po sklizni nepotřebná, a proto byla vhodným symbolem něčeho lehkého, bezcenného a nežádoucího; něčeho, co je nutné oddělit od dobrých věcí a odstranit.

Při mlácení se plevy nejprve oddělí od zrna. Převíváním jsou potom lehké plevy odvanuty jako prach ve větru. (Viz heslo PŘEVÍVÁNÍ.) Tím je pěkně znázorněno, jak Jehova Bůh odstraňuje ze svého lidu odpadlíky a jak se zbavuje ničemných lidí i nepřátelských národů. (Job 21:18; Ža 1:4; 35:5; Iz 17:13; 29:5; 41:15; Oz 13:3) Boží Království rozdrtí své nepřátele na tak drobné částečky, že budou snadno odvanuti jako plevy. (Da 2:35)

Bezcenné plevy byly obvykle shrabány a spáleny, aby je vítr neodnesl zpátky na hromady obilí a neznečistil ho. Podobně Jan Křtitel, když předpověděl ohnivé zničení ničemných stoupenců falešného náboženství, přirovnal Ježíše Krista k tomu, kdo bude mlátit a kdo shromáždí pšenici, „ale plevy spálí ohněm, který nemůže být uhašen“. (Mt 3:7–12; Lk 3:17; viz heslo MLÁCENÍ.)