Ochota podřizovat se, být poddajný neboli poddaný nadřízeným, zákonu nebo určitému uspořádání. Do toho spadá i to, že Ježíš Kristus je podřízen svému Otci (1Ko 15:27, 28), křesťanský sbor Ježíšovi (Ef 5:24) a Bohu (Heb 12:9; Jk 4:7), jednotliví křesťané těm, kdo ve sboru poskytují vedení (1Ko 16:15, 16; Heb 13:17, Rbi8, ppč; 1Pe 5:5), křesťanské ženy sborovému uspořádání souvisejícímu s vyučováním (1Ti 2:11), otroci svým majitelům (Tit 2:9; 1Pe 2:18), manželky svým manželům (Ef 5:22; Kol 3:18; Tit 2:5; 1Pe 3:1, 5), děti svým rodičům (1Ti 3:4; srovnej Lk 2:51; Ef 6:1) a poddaní vládcům neboli nadřazeným autoritám (Ří 13:1, 5; Tit 3:1; 1Pe 2:13). (Viz hesla NADŘAZENÉ AUTORITY; POSLUŠNOST; VEDENÍ HLAVOU.)

Poddajnost neboli podřízenost, kterou křesťan projevuje vzhledem k lidem, závisí na jeho svědomí a je řízena jeho vztahem k Bohu. Pokud by tedy poddajnost vedla ke kompromisu nebo k porušení Božího zákona, je nutné poslouchat Boha spíše než lidi. (Sk 5:29) Proto se Pavel a Barnabáš ‚nevzdali, takže by se poddali‘ falešným bratrům, kteří v rozporu s Božím zjeveným záměrem obhajovali obřízku a tvrdili, že k získání života je nutné dodržovat mojžíšský Zákon. (Ga 2:3–5; srovnej Sk 15:1, 24–29.)

 Ze 2. Korinťanům 9:13 je vidět, že příspěvky, jež křesťané dávali ve prospěch chudých spolukřesťanů, byly důkazem toho, že se dárci poddávají dobré zprávě, protože křesťan je povinen pomáhat spoluvěřícím, kteří jsou v nouzi. (Jk 1:26, 27; 2:14–17)