Pro běžné potírání olejem se v Bibli často používá hebrejské slovo sukh a řecké a·leiʹfo. (Da 10:3; Rut 3:3; Jan 11:2) Ale pro zvláštní pomazání olejem se obvykle používá hebrejské slovo ma·šachʹ, z něhož pochází slovo ma·šiʹach (Mesiáš), a řecké slovo chriʹo, z něhož je odvozeno slovo chri·stosʹ (Kristus). (2Mo 30:30; 3Mo 4:5, Rbi8, ppč; Lk 4:18; Sk 4:26) Tento rozdíl je v hebrejštině i řečtině důsledně zachováván. Některé překlady Bible tento jemný rozdíl nezachovávají a všechna taková slova překládají jedním výrazem „pomazat“.

Potírání olejem. V zemích Středního východu bylo běžné potírat si tělo olejem. Pomáhalo to chránit odhalené části těla před intenzívním slunečním zářením. Olej také udržoval pokožku vláčnou. Obvykle se používal olej olivový a často se do něj přidával parfém. Běžným zvykem bylo natírat se olejem po koupeli. (Rut 3:3; 2Sa 12:20) Než byla Ester předvedena před krále Ahasvera, prošla masážní procedurou, při níž se šest měsíců používal olej myrhový a dalších šest měsíců olej balzámový. (Es 2:12) Olejem se také potíralo tělo při přípravě k pohřbu. (Mr 14:8; Lk 23:56)

Když Ježíš vyslal 12 apoštolů po dvou, potřeli olejem mnoho lidí, jež uzdravili. Vyléčení nemoci nebylo způsobeno olejem samotným, ale zázračným působením Božího svatého ducha. Olej, který měl jisté léčivé a osvěžující účinky, byl symbolem vyléčení a osvěžení, jež zažili. (Mr 6:13; Lk 9:1; srovnej Lk 10:34.)

Potření hlavy olejem bylo znamením přízně. (Ža 23:5) Efrajimští náčelníci na radu proroka Odeda projevili přízeň zajatým judským vojákům  — potřeli je olejem a vrátili je do Jericha. (2Pa 28:15) Jehova mluvil o tom, že na znamení své nepřízně přivodí nedostatek oleje k potírání. (5Mo 28:40) Když se někdo nepotíral olejem, pohlíželo se na to jako na projev zármutku. (2Sa 14:2; Da 10:2, 3) Potřít hostovi hlavu olejem bylo považováno za výraz pohostinnosti a zdvořilosti, jak ukazují Ježíšova slova o ženě, která potřela Ježíšovy nohy vonným olejem. (Lk 7:38, 46)

Ježíš řekl svým učedníkům, aby si, když se postí, potřeli hlavu olejem a umyli obličej, aby vypadali normálně; neměli být jako pokrytečtí židovští náboženští vůdci, kteří pobožnůstkářsky předváděli odříkání, aby zapůsobili na druhé. (Mt 6:16, 17)

Jakub mluví o tom, že je správné, aby duchovně nemocní, kteří potřebují duchovní pomoc, byli ‚potíráni olejem‘ v Jehovově jménu. To, že jde o duchovní nemoc, ukazuje jeho prohlášení: „Ať k sobě zavolá starší muže sboru,“ nikoli lékaře, a „také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ (Jk 5:13–16) Ježíš to duchovně uplatnil, když laodicejskému sboru řekl: ‚Nakup si ode mne oční mast, kterou by sis vetřel do očí, abys viděl.‘ (Zj 3:18)

Pomazání. Když byl někdo pomazán olejem, olej se vylil na jeho hlavu a nechal se stékat na vous a na límec jeho oděvu. (Ža 133:2) V biblických dobách jak Hebrejci, tak některé nehebrejské národy obřadně pomazávali panovníky. To představovalo potvrzení jejich oficiálního dosazení do úřadu. (Sd 9:8, 15; 1Sa 9:16; 2Sa 19:10) Samuel pomazal Saula za krále, když ho Bůh označil jako muže své volby. (1Sa 10:1) David byl pomazán za krále při třech různých příležitostech: jednou Samuelem, později muži z Judy a nakonec všemi kmeny. (1Sa 16:13; 2Sa 2:4; 5:3) Áron byl pomazán po svém dosazení do úřadu velekněze. (3Mo 8:12) Potom si Áron a jeho synové měli postříkat oděvy trochou oleje pomazání a krví obětí, ale jedině Áronovi byl vylit olej na hlavu. (3Mo 8:30)

Věci zasvěcené jako svaté byly také pomazány. Jákob vzal kámen, který měl pod hlavou, když měl inspirovaný sen, postavil ho jako sloup a pomazal ho. Tak označil to místo jako svaté; nazval je Betel, což znamená „Boží dům“. (1Mo 28:18, 19) Krátce nato Jehova uznal, že byl tento kámen pomazán. (1Mo 31:13) V pustině Sinaj Mojžíš na Jehovův příkaz pomazal svatostánek a jeho vybavení a dal tím najevo, že jsou to zasvěcené, svaté věci. (2Mo 30:26–28)

Jsou případy, kdy byl člověk považován za pomazaného, protože byl Bohem dosazen, i když mu na hlavu nebyl vylit žádný olej. Tato zásada byla patrná tehdy, když Jehova řekl Elijášovi, aby pomazal Chazaela za krále nad Sýrií, Jehua za krále nad Izraelem a Elišu za proroka místo sebe. (1Kr 19:15, 16) Písmo dále ukazuje, že jeden ze synů proroků spojených s Elišou pomazal doslovným olejem Jehua, aby byl králem nad Izraelem. (2Kr 9:1–6) Ale není žádný záznam o tom, že někdo pomazal olejem Chazaela nebo Elišu. Mojžíš byl nazván Kristem neboli Pomazaným, přestože nebyl pomazán olejem; Mojžíše totiž Jehova stanovil za svého proroka a představitele, za vůdce a osvoboditele Izraele. (Heb 11:24–26) Dalším případem je perský král Kýros, o němž Izajáš předpověděl, že ho Jehova použije jako Svého pomazaného. (Iz 45:1) Kýros nikdy nebyl pomazán olejem některým z Jehovových představitelů, ale Jehova ho určil, aby vykonal jisté dílo, a proto o něm mohlo být řečeno, že je pomazaný.

V Zákoně daném Mojžíšovi Jehova předepsal, jak se má olej pomazání připravovat. Byla to speciální směs těch nejvybranějších ingrediencí — myrhy, sladké skořice, sladkého puškvorce, kasiové skořice a olivového oleje. (2Mo 30:22–25) Bylo hrdelním zločinem, jestliže si někdo tuto směs připravil a používal ji k nějakému obyčejnému účelu nebo ji používal neoprávněně. (2Mo 30:31–33) To obrazně poukazovalo na důležitost a svatost ustanovení do úřadu, jež bylo potvrzeno pomazáním svatým olejem.

Ježíš Nazaretský naplnil mnoho proroctví v Hebrejských písmech a dokázal, že je tím Jehovovým Pomazaným, a mohl být oprávněně nazýván Mesiášem neboli Kristem — oba tyto tituly znamenají právě to. (Mt 1:16; Heb 1:8, 9) Nebyl pomazán doslovným olejem, ale Jehovovým duchem. (Mt 3:16) Byl tím od Jehovy jmenován za Krále, Proroka a Velekněze, a tak se o něm mluvilo jako o Jehovovu Pomazaném. (Ža 2:2; Sk 3:20–26; 4:26, 27; Heb 5:5, 6) Ve svém domovském městě, v Nazaretu, Ježíš uznal toto pomazání, když na sebe vztáhl slova proroctví z Izajáše 61:1, kde je psáno: „Jehova mě pomazal.“ (Lk 4:18) Ježíš Kristus je v Písmu jediný, kdo je pomazán do všech tří úřadů: za proroka, velekněze i krále. Ježíš byl pomazán ‚olejem jásání víc než jeho společníci‘ (ostatní králové z Davidova rodu). To proto, že dostal pomazání  přímo od Jehovy; ne pomazání olejem, ale svatým duchem; ne k pozemskému kralování, ale k nebeskému, a ještě k úřadu nebeského velekněze. (Heb 1:9; Ža 45:7)

Stejně jako o Ježíšovi i o jeho následovnících, kteří byli zplozeni duchem a pomazáni svatým duchem, se dá mluvit jako o pomazaných. (2Ko 1:21) Stejně jako byl Áron přímo pomazán jako hlava kněžstva, ale jeho synům nebyl jednotlivě vylit na hlavu olej, byl Ježíš pomazán přímo Jehovou a jeho sbor duchovních bratrů obdržel pomazání jako skupina lidí prostřednictvím Ježíše Krista. (Sk 2:1–4, 32, 33) Tak dostali pomazání od Boha, aby byli králi a kněžími v nebesích s Ježíšem Kristem. (2Ko 5:5; Ef 1:13, 14; 1Pe 1:3, 4; Zj 20:6) Apoštol Jan ukázal, že pomazání svatým duchem, jež křesťané obdrželi, je vyučuje. (1Ja 2:27) Pověřuje je a činí je způsobilými ke křesťanské službě nové smlouvě. (2Ko 3:5, 6)

Jehova se o své pomazané velmi zajímá, miluje je a pečlivě je střeží. (1Pa 16:22; Ža 2:2, 5; 20:6; 105:15; Lk 18:7) David si uvědomoval, že je to Bůh, kdo vybírá a jmenuje své pomazané, a že právě Bůh je bude soudit. Pozvednout ruku proti Jehovovým pomazaným nebo proti komukoli, koho Jehova ustanovuje, by člověku přineslo Jehovovu nelibost. (1Sa 24:6; 26:11, 23; viz hesla KRÁL, Zástupci jmenovaní Bohem; KRISTUS; MESIÁŠ; SLAVNOSTNÍ UVEDENÍ.)