Sloup, deska, budova nebo jiný význačný objekt, který je zřízen jako připomínka určité osoby nebo určité zvláštní události. O několika takových je v Bibli zmínka, i když ne o všech se mluví jako o pomnících.

Jehova se objevil Jákobovi v nočním vidění a potvrdil mu abrahamskou smlouvu (1781 př. n. l.). V upomínku na to vzal Jákob kámen, který předtím použil jako polštář, postavil ho tak, že se podobal sloupu, a pomazal ho olejem. Pak to místo nazval Betel. (1Mo 28:10–19) Asi o 20 let později spolu Jákob a Laban uzavřeli mírovou smlouvu. V hornatém kraji Gilead vztyčili sloup a také navršili hromadu kamení jako připomínku své dohody. (1Mo 31:25, 44–52) Když Jehova přivedl Izrael do Zaslíbené země (1473 př. n. l.), byly na místě, kde Izraelité přešli  Jordán, vztyčeny dva pomníky: jeden uprostřed řeky a druhý na záp. břehu, v Gilgalu. Byla to pamětní znamení připomínající zázračný přechod. Když se synové potom zeptali, co tyto pomníky představují, otcové měli vyprávět, co Jehova udělal pro svůj lid. (Joz 4:4–9, 20–24)

Po svém vítězství nad Amalekity si král Saul vztyčil „pomník [heb. jadh]“. (1Sa 15:12) Hebrejské slovo jadh, které se nejčastěji překládá jako „ruka“, může také znamenat „pomník“. Stejně jako zdvižená ruka upoutává a odvádí pozornost určitým směrem, tak i pomník upozorňuje lidi na jisté věci.

Absalomův pomník (heb. jadh) měl tvar sloupu stejně jako mnoho jiných pomníků. Absalom jej vztyčil v Králově nížině nedaleko Jeruzaléma, protože, jak řekl, „Nemám syna, aby zachoval památku mého jména.“ (2Sa 18:18) Dnes však o tomto pomníku ani o jeho poloze není známo nic kromě toho, co nám říká Bible. Nelze jej zaměňovat s takzvanou hrobkou v údolí Kidron, kterou církevní tradice připisuje Absalomovi. Hrobka ve skutečnosti patří k architektuře řecko-římského období. (Viz heslo ABSALOM.)

Stejně jako Absalom, ani eunuchové nemají žádnou naději na potomstvo, které by neslo jejich jméno. Jehova jim však slibuje, že pokud mu budou věrni, ne jako zrádný Absalom, dá jim „něco lepšího než syny a dcery“, totiž „ve svém domě a uvnitř svých zdí pomník [heb. jadh] a jméno . . . Jméno na neurčitý čas, takové, jež nebude odříznuto.“ (Iz 56:4, 5; srovnej Př 22:1.)

Jako památníky byly vztyčovány i náhrobní kameny, například ten, který byl označen za „pohřební místo muže pravého Boha“, jenž předpověděl, co udělá Josijáš proti oltáři v Betelu. (2Kr 23:16–18; 1Kr 13:1, 2)