Ten, kdo nese ústní či písemné poselství, anebo vyřizuje vzkaz. (1Mo 32:3–6; Sd 6:34, 35; 11:12–27; 2Sa 5:11; 1Kr 19:2; 2Kr 19:8–14; Lk 7:18–24; 9:52) K tomuto účelu se někdy používali běžci. (2Pa 30:6–10; Jer 51:31) Pro rychlejší spojení byli poslové vysíláni na koních. (2Kr 9:17–19; Es 8:10–14; viz heslo KURÝR.) Ve starověku patřili k poslům i hlasatelé, kteří veřejně vyhlašovali královské či státní výnosy. (Da 3:4–6; 5:29) Poslové mohli být vysláni, aby žádali o mír (Iz 33:7) či o vojenskou pomoc (2Kr 16:7; 17:4) nebo aby požadovali tribut či kapitulaci města (1Kr 20:1–9; 2Kr 18:17–35). Proto, aby poslové mohli svůj úkol splnit, umožňoval se jim volný průchod zemí. Špatné zacházení s královskými posly, kteří přišli k jinému národu na zdvořilostní návštěvu, bylo dostatečným důvodem k vyhlášení války. (2Sa 10:1–7; viz heslo VYSLANEC.)

Hebrejské i řecké slovo „posel“ se může týkat i duchovních poslů neboli andělů. (Ža 104:4; Jan 1:51) Zda se jedná o lidské, nebo o andělské posly, vyplývá z kontextu. Například Jehovův „osobní posel“ u Izajáše 63:9 je zjevně Jehovův anděl, protože tento posel zachránil Izraelity. (Srovnej 2Mo 14:19, 20.)

Kromě andělských poslů Jehova k tomu, aby mužům a ženám na zemi předal informace a aby uskutečnil další úkoly, opakovaně používal také lidi. (Viz heslo ANDĚL.) Jehovovi proroci a kněží byli jeho posly pro izraelský národ. (2Pa 36:15, 16; Ag 1:13; Mal 2:7) Výroky Jehovových proroků se měly jistě splnit, protože Jehova je „Ten, kdo úplně provádí radu svých vlastních poslů“. (Iz 44:26)

„Posel smlouvy.“ Malachiáš 3:1 se splnil, když se objevil Jan Křtitel jako posel, který připravil cestu před Jehovou tím, že přichystal Židy na příchod Božího hlavního představitele, Ježíše Krista. (Mt 11:10, 11; Mr 1:1–4; Lk 7:27, 28)

Jak bylo předpověděno, přišel „posel smlouvy“ Ježíš Kristus do chrámu a vyčistil jej. (Mt 21:12, 13; Mr 11:15–17; Lk 19:45, 46) Byl zjevně poslem abrahamské smlouvy, protože na základě této smlouvy byli Židé prvními, kdo dostali příležitost stát se dědici Božího Království. Na tuto smlouvu se odvolával Petr, když vyzýval Židy, aby činili pokání. Je pozoruhodné, že Zecharjáš, otec Jana Křtitele, se o abrahamské smlouvě zmínil v souvislosti s tím, že Jehova pozvedne „roh záchrany v domě svého sluhy Davida“, a tímto rohem byl Mesiáš. (Srovnej Mt 10:5–7; 15:24; 21:31; Lk 1:69–75; Sk 3:12, 19–26.)