„Poslední dny“ nebo podobné výrazy jako například „v konečné části dnů“ jsou v biblických proroctvích používány na označení doby, kdy vrcholí události dějin. (Ez 38:8, 16; Da 10:14) Počátek „konečné části dnů“, kdy k předpověděným událostem začne docházet, je pevně stanoven obsahem proroctví. O lidech, kteří budou žít v době splňování proroctví, lze tudíž mluvit jako o těch, kdo žijí v „posledních dnech“ neboli v „konečné části dnů“. Podle povahy proroctví to může být období, které pokrývá pouze několik let, ale i mnoho let a může platit na časově velmi vzdálená období.

Jákobovo proroctví na smrtelné posteli. Když Jákob řekl svým synům: „Sejděte se, abych vám pověděl, co se vám stane v konečné části dnů“ neboli „v budoucích dnech“ (AT; ČB-Hč), měl na mysli budoucí dobu, kdy se měla jeho slova začít splňovat. (1Mo 49:1) Více než dvě stě let předtím Jehova řekl Jákobovu dědovi Abramovi (Abrahamovi), že jeho potomstvo bude mít 400 let trápení. (1Mo 15:13) Budoucí doba, o níž Jákob mluvil jako o „konečné části dnů“, tedy v tomto případě neměla nastat dříve, než uplyne těchto 400 let trápení. (Podrobnosti o 49. kapitole 1. Mojžíšovy lze najít v článcích pod jmény jednotlivých Jákobových synů.) Lze také očekávat pozdější uplatnění tohoto proroctví, které se bude týkat duchovního ‚Božího Izraele‘. (Ga 6:16; Ří 9:6)

Balámovo proroctví. Předtím než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, řekl prorok Balám moabskému králi Balakovi: „Pojď přece, ať ti oznámím, co udělá tento lid [Izrael] tvému lidu potom, na konci dnů. . . . Z Jákoba jistě vykročí hvězda, a vskutku povstane žezlo z Izraele. A jistě rozbije Moabovy spánky a lebku všech synů válečné vřavy.“ (4Mo 24:14–17) V prvním splnění tohoto proroctví se jako „hvězda“ prokázal král David, který Moabce podrobil. (2Sa 8:2) Je tedy zřejmé, že při splňování tohoto proroctví začal ‚konec dnů‘ tehdy, když se David stal králem. David předstiňoval mesiášského Krále Ježíše, a proto lze toto proroctví uplatnit na Ježíše v době, kdy podrobí své nepřátele. (Iz 9:7; Ža 2:8, 9)

 Proroctví Izajáše a Micheáše.  Slova „v konečné části dnů“ u Izajáše 2:2 a u Micheáše 4:1 uvádějí proroctví o době, kdy lidé ze všech národů budou proudit k ‚hoře Jehovova domu‘. V předobrazném splnění mezi roky 29 a 70 n. l., v konečné části dnů židovského systému věcí, bylo uctívání Jehovy vyvýšeno nad pyšné povyšování falešných bohů pohanských národů. Král Ježíš Kristus provedl „průlom“, když pozvedl pravé uctívání, a následoval ho nejdříve ostatek z izraelského národa a potom lidé ze všech národů. (Iz 2:2; Mi 2:13; Sk 10:34, 35) V protiobrazném splnění v konečné části dnů tohoto systému věcí bylo uctívání Jehovy vyvýšeno do nebes. Král Ježíš Kristus přivedl k pravému uctívání ostatek duchovního Izraele a po něm přichází velký zástup z mnoha národů. (Zj 7:9)

Poslední dny židovského systému věcí. Necelých tři a půl roku před tím, než se částí křesťanského sboru stali Nežidé, byl na věrné židovské učedníky Ježíše Krista vylit Boží duch. Petr tehdy vysvětlil, že se tím splnilo Joelovo proroctví, které znělo: „‚A v posledních dnech,‘ říká Bůh, ‚vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu . . . A dám předzvěsti nahoře v nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a kouřovou mlhu; slunce se změní v tmu a měsíc v krev, dříve než přijde Jehovův velký a skvělý den.‘“ (Sk 2:16–20) V tomto případě ‚poslední dny‘ předcházely ‚Jehovovu velkému a skvělému dnu‘, jenž byl zjevně závěrem těchto ‚posledních dnů‘. (Srovnej Sef 1:14–18; Mal 4:5; Mt 11:13, 14; viz heslo JEHOVŮV DEN.) Vzhledem k tomu, že Petr mluvil k přirozeným Židům a k židovským proselytům, jeho slova musela mít pro ně zvláštní význam a zjevně ukazovala, že žijí v „posledních dnech“ tehdejšího židovského systému věcí, jenž měl středisko uctívání v Jeruzalémě. Sám Kristus Ježíš již dříve předpověděl zničení Jeruzaléma a jeho chrámu (Lk 19:41–44; 21:5, 6), k němuž došlo v roce 70 n. l.

Také slova týkající se Krista Ježíše o tom, že přišel a působil „na konci časů“ neboli „na konci těchto dnů“, se musela týkat konce židovského systému věcí. (1Pe 1:20, 21; Heb 1:1, 2) Potvrzuje to text v Hebrejcům 9:26: „Nyní se však [Ježíš] zjevil jednou provždy, při závěru systémů věcí, aby odstranil hřích tím, že obětoval sám sebe.“

Poslední dny jsou spojeny s odpadnutím. Slova „poslední dny“ a podobné výrazy jsou někdy používány ve spojení s odpadnutím, k němuž mělo dojít v křesťanském sboru. Apoštol Pavel Timoteovi napsal: „Inspirovaný výrok však rozhodně říká, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry, budou věnovat pozornost zavádějícím inspirovaným výrokům a démonským naukám.“ (1Ti 4:1; srovnej Sk 20:29, 30.) Pavel tuto otázku znovu rozebírá v dalším dopise Timoteovi a mluví o budoucích „posledních dnech“. Lidé v tu dobu nebudou jednat správně, a proto to budou „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“ nebo doslovněji ‚nelítostné ustanovené časy‘. (Int) Pavel nejdříve podrobně popsal vzpurný způsob jednání a zvrácené postoje, které budou v tu dobu převládat, a potom pokračoval: „Povstávají z nich ti muži, kteří lstivě vnikají do domácností a odvádějí jako své zajatkyně slabé ženy zatížené hříchy, které jsou vedeny různými touhami, jež se stále učí, a přece nejsou nikdy schopné dospět k přesnému poznání pravdy.“ (2Ti 3:1–7) Pavel dále ukazuje protiklad mezi těmito zkaženými lidmi a Timoteem, který věrně následoval Pavlovo učení, a vybízí Timotea, aby ‚pokračoval v tom, co se naučil a o čem byl přesvědčován, aby tomu věřil‘. (2Ti 3:8–17; viz také 2Ti 4:3–5.) Z kontextu je tedy jasné, že apoštol Timotea informoval s velkým předstihem o tom, co se v budoucnosti bude dít mezi těmi, kdo se budou hlásit ke křesťanství, a popsal, jaké ovoce nakonec toto odpadnutí přinese.

Podobně i apoštol Petr umožnil svým spolukřesťanům, aby předem věděli o nesnázích uvnitř sboru: „Mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení. Dále, mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování.“ (2Pe 2:1, 2) Stejné varování zaznívá z Judových slov, jimiž vybízí křesťany, aby „vedli tvrdý boj za víru“: „Pokud jde o vás, milovaní, vy si připomeňte slova, která dříve mluvili apoštolové našeho Pána Ježíše Krista, jak vám říkávali: ‚V posledním čase budou posměvači, kteří budou postupovat podle svých vlastních tužeb za bezbožnými věcmi.‘“ (Juda 3, 17, 18) Ke konci prvního století n. l. byly již odpadlické prvky jasně patrné. V našich dnech je ovoce odpadlictví zjevné v plné míře; nastaly „poslední dny“, o nichž mluvil Pavel.

„Závěr systému věcí.“ Podle předpovědi Ježíše Krista však odpadlictví nepostihlo  všechny křesťany; praví, věrní křesťané byli jako „pšenice“ mezi „plevelem“. Když začala Kristova neviditelná duchovní přítomnost a nastal „závěr systému věcí“, bylo jasně patrné, že tyto skupiny jsou zřetelně odděleny a vymezeny. „Plevel“, „synové toho ničemného“, měl být ‚vybrán z království Syna člověka‘. Po tomto vyčištění pravého křesťanského sboru již nezůstane na poli žádný plevel; falešní, nepraví křesťané již v pravém křesťanském sboru nebudou. Plevelu podobní lidé budou nakonec vhozeni do „ohnivé pece“, zatímco křesťané podobní pšenici „budou . . . zářit jasně jako slunce v království svého Otce“. (Mt 13:24–30, 37–43) To jednoznačně poukazuje na závěrečnou část tohoto systému věcí, který je pod ničemnou Satanovou vládou; pak bude tento systém věcí zničen.

Podobenství dále naznačuje, že v „závěru systému věcí“, který je pod Satanovou vládou, odpadnutí přinese své ničemné plody v plné míře. Pochopitelně situace mezi lidmi hlásícími se ke křesťanství, jak ji popsali pisatelé Křesťanských řeckých písem, měla být v tu dobu zřejmá v rozsáhlém měřítku. Vzroste nezákonnost a neposlušnost vůči rodičům. Lidé budou ‚spíše milovat rozkoše než milovat Boha, budou mít způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se budou prokazovat jako falešní‘. (2Ti 3:2–5) Měli přijít také „posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních tužeb a říkat: ‚Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.‘“ (2Pe 3:3, 4)

Ježíšovo prorocké podobenství také ukázalo, že před tím, než se lidé podobní plevelu stanou zjevnými, aby byli nakonec zničeni, musí uplynout určitá doba. Apoštolové to věděli, a proto, když ve spojení s odpadnutím používali slova „poslední dny“ a podobné výrazy, neznamenalo to, že okamžitě očekávali Ježíšovu přítomnost a následné zničení bezbožných lidí. Pavel Tesaloničany upozornil: „Prosíme vás však, bratři, pokud jde o přítomnost našeho Pána Ježíše Krista a o to, že jsme shromažďováni k němu, abyste se nenechali rychle otřást ve svém smýšlení ani vzrušit ať již inspirovaným výrokem, nebo ústním poselstvím, nebo dopisem jakoby od nás v tom smyslu, že Jehovův den je zde. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nepřijde, pokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk nezákonnosti, syn zničení.“ (2Te 2:1–3)

„Poslední den.“ Bible také mluví o „posledním dnu“, během něhož dojde ke vzkříšení mrtvých. (Jan 6:39, 40, 44; 11:24; srovnej Da 12:13.) U Jana 12:48 je tento „poslední den“ spojen s dobou soudu. Je tedy zřejmé, že to označuje mnohem vzdálenější budoucnost, než byl konec apoštolské éry. (Srovnej 1Te 4:15–17; 2Te 2:1–3; Zj 20:4–6, 12.)