Poznání je v zásadě znalost skutečností získaná osobní zkušeností, pozorováním nebo studiem. Bible lidi velmi důrazně vybízí, aby pátrali po pravém poznání, a doporučuje jim, aby ho považovali za cennější než zlato. (Př 8:10; 20:15) Ježíš zdůrazňoval, že je velmi důležité znát jeho samotného a znát jeho Otce; a v knihách Křesťanských řeckých písem je poznání znovu a znovu zdůrazňováno. (Jan 17:3; Fil 1:9; 2Pe 3:18)

Zdroj poznání. Základním Zdrojem poznání je Jehova. Od něho samozřejmě pochází i život, a život je nezbytnou podmínkou toho, má-li někdo mít poznání. (Ža 36:9; Sk 17:25, 28) Bůh kromě toho stvořil všechno, a tak základem lidského poznání je zkoumání Božího díla. (Zj 4:11; Ža 19:1, 2) Pod Boží inspirací bylo napsáno i Boží Slovo, z něhož člověk může poznávat Boží vůli a záměry. (2Ti 3:16, 17) Jehova je tedy ústředním bodem, ze kterého vychází veškeré pravé poznání, a ten, kdo toto poznání hledá, by měl mít bázeň před Bohem; tato bázeň totiž působí, že si člověk dává pozor, aby nevyvolal Boží nelibost. Taková bázeň je počátek poznání. (Př 1:7) Kdo má tuto zbožnou bázeň, je schopen získat přesné poznání, kdežto ti, kdo Boha neberou v úvahu, snadno z pozorování okolních věcí vyvodí nesprávné závěry.

Bible opakovaně spojuje Jehovu s poznáním; nazývá Jehovu „Bohem poznání“ a píše o něm, že je „dokonalý v poznání“. (1Sa 2:3; Job 36:4; 37:14, 16)

Úloha, kterou Jehova ve spojitosti s uskutečněním svých záměrů pověřil svého Syna, je tak důležitá, že o Ježíšovi může být řečeno: „V něm jsou pečlivě skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Kol 2:3) Ten, kdo neprojevuje víru v Ježíše Krista jako v Božího Syna, nemůže  pochopit skutečný význam Písma a nemůže ani poznat, jak jsou Boží záměry uskutečňovány v souladu s tím, co Jehova předpověděl.

Člověku pomáhá, aby si více uvědomoval význam a důležitost poznání, jestliže zkoumá hebrejská a řecká slova, která se často překládají jako „poznání“, a jestliže si také všímá vztahu mezi poznáním a moudrostí, porozuměním, pochopením, schopností přemýšlet a rozlišovací schopností.

Význam výrazu „poznání“. Řadu slov (podstatných jmen) v Hebrejských písmech je možné přeložit jako „poznání“ a tato slova jsou příbuzná se základním slovesem ja·dhaʽʹ, jež znamená „dozvídat se (z vyprávění)“, „poznávat (z pozorování)“, „vědět, znát (z osobních znalostí nebo zkušeností)“ nebo „být zkušený, vyznat se v něčem“. Přesný významový odstín a často i způsob, jak by se každé z těchto slov mělo přeložit, je nutné poznat z kontextu. Bůh například řekl, že Abrahama „poznal“ a tak si byl jist, že to je věrný muž, který svým potomkům dá přesné příkazy. Jehova tím neřekl jen to, že si je vědom Abrahamovy existence, ale spíše to, že se s Abrahamem dobře seznámil, protože mnoho let pozoroval jeho poslušnost a zájem o pravé uctívání. (1Mo 18:19, NS, Pent; 1Mo 22:12; srovnej heslo JEHOVA, Kdy začalo být jméno používáno a co znamená.)

Základní hebrejské slovo, které se překládá jako „poznání“ (daʹʽath), nese stejnou základní myšlenku jako sloveso ja·dhaʽʹ (znát, vědět), tedy znát fakta nebo mít informace, ale mnohdy zahrnuje ještě více. V Ozeášovi 4:1, 6 je například řečeno, že v určité době nebylo v Izraeli žádné „poznání Boha“. To neznamená, že Izraelité nevěděli, že Jehova je Bůh a že je v minulosti osvobodil a vedl. (Oz 8:2) Ale vraždili, kradli a cizoložili, a tak ukázali, že pravé poznání zavrhují; nejednali totiž podle tohoto poznání. (Oz 4:2)

Slovo ja·dhaʽʹ někdy znamená pohlavní styk, jako například v 1. Mojžíšově 4:17, kde někteří překladatelé toto slovo překládají doslova jako „poznal“ (EP, He, JB-č, KB), zatímco jiní vhodně uvádějí, že Kain ‚měl styk‘ se svou manželkou. (NS) Řecké sloveso gi·noʹsko je podobně použito v Matoušovi 1:25 a Lukášovi 1:34.

Potom, co Adam a Eva pojedli ze zakázaného ovoce (1Mo 2:17; 3:5, 6), Jehova řekl tomu, kdo s ním spolupracoval na stvořitelském díle (Jan 1:1–3): „Hle, člověk se stal jako jeden z nás v poznání dobrého a špatného.“ (1Mo 3:22) To zjevně neznamenalo, že první muž a žena prostě získali poznání o tom, co je pro ně dobré a co špatné, protože takové poznání měli už na základě toho, co jim Bůh přikázal. Kromě toho se Boží slova v 1. Mojžíšově 3:22 nemohla vztahovat na to, že nyní ze zkušenosti poznali, co je špatné. Jehova totiž řekl, že se stali podobnými jemu, a Bůh nepoznal, co je špatné, z toho, že něco špatného dělá. (Ža 92:14, 15) Adam a Eva zjevně poznali, co je dobré a co špatné, v tom zvláštním smyslu, že si nyní sami určovali, co je pro ně dobré a co špatné. Modloslužebným způsobem stavěli svůj úsudek nad úsudek Boží, neposlušně se stali zákonem sami sobě, místo aby poslouchali Jehovu, který má právo i moudrost, jež jsou nezbytné k určování toho, co je dobré a co špatné. Jejich nezávislé poznání neboli měřítko toho, co je dobré a co špatné, nebylo totožné s Jehovovým poznáním a měřítkem. Jejich měřítko je naopak vedlo do neštěstí. (Jer 10:23)

V Křesťanských řeckých písmech jsou dvě slova, jež se běžně překládají jako „poznání“ — gnoʹsis a e·piʹgno·sis. Obě jsou příbuzná se slovesem gi·noʹsko, jež znamená „znát“; „rozumět“; „uvědomovat si“. Ze způsobu použití tohoto slovesa v Bibli je však vidět, že jím může být vyjádřen pěkný vztah mezi určitou osobou a tím, koho tato osoba „zná“. (1Ko 8:3; 2Ti 2:19) V Křesťanských řeckých písmech je poznání (gnoʹsis) stavěno do velmi příznivého světla. Neměli bychom však usilovat o všechno, co snad lidé nazývají „poznáním“, protože existují filozofie a názory, které jsou ‚falešně nazývány „poznání“‘. (1Ti 6:20) Poznání, které nám je doporučeno, je poznání Boha a jeho záměrů. (2Pe 1:5) Toto poznání zahrnuje víc než pouze znát fakta, která znají i mnozí ateisté; je v něm obsažena osobní oddanost Bohu a Kristu. (Jan 17:3; 6:68, 69) Jestliže máme poznání (pouze informace), mohlo by to vést k pocitu nadřazenosti, ale jestliže známe „Kristovu lásku, která převyšuje poznání“, totiž, jestliže tuto lásku známe ze zkušenosti, protože napodobujeme Ježíšovo láskyplné jednání, povede nás to k tomu, abychom prospěšně využívali všechny vědomosti, které jsme snad získali, a abychom v tom projevovali vyrovnanost. (Ef 3:19)

Jak je možné poznat z kontextu, slovo e·piʹgno·sis, což je zesílená podoba slova gnoʹsis (e·piʹ znamená „další“), mnohdy znamená „přesné neboli  úplné poznání“. Proto Pavel napsal, že někteří lidé se stále učí (přijímají poznání), ‚a přece nejsou nikdy schopni dospět k přesnému poznání [„skutečnému poznání“, TC; „osobnímu poznání“, Ro; „plnému poznání“, Pa] pravdy‘. (2Ti 3:6, 7) Modlil se také, aby ti členové sboru v Kolosech, kteří nepochybně měli určité poznání Boží vůle, protože se stali křesťany, „byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení“. (Kol 1:9) O takové přesné poznání by měli usilovat všichni křesťané (Ef 1:15–17; Fil 1:9; 1Ti 2:3, 4), protože je nezbytné k tomu, aby si oblékli „novou osobnost“ a aby získali pokoj. (Kol 3:10; 2Pe 1:2)

Příbuzné vlastnosti. V Bibli je poznání často spojováno s dalšími vlastnostmi, například s moudrostí, porozuměním, rozlišovací schopností a schopností přemýšlet. (Př 2:1–6, 10, 11) Jestliže pochopíme rozdíly mezi těmito vlastnostmi, ještě lépe se nám objasní mnohé biblické texty. Je však nutné vzít v úvahu, že ačkoli v původním jazyce jsou pro uvedené vlastnosti použita určitá slova, není možné, aby jim vždy odpovídala jedna a tatáž česká slova. Smysl jednotlivých slov je ovlivněn rámcem a způsobem použití toho slova. Nicméně když se podíváme na biblické texty, v nichž jsou zmínky o poznání, moudrosti, porozumění, rozlišovací schopnosti a schopnosti přemýšlet, objevíme určité zajímavé rozdíly.

Moudrost. Moudrost je schopnost uplatňovat poznání neboli ho používat; je to rozumné uplatnění vědomostí. Někdo může mít značné poznání, ale protože mu chybí moudrost, neví, jak ho použít. Ježíš spojil moudrost a jednání ve svém výroku: „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky.“ (Mt 11:19) Šalomoun prosil Boha nejen o poznání, ale i o moudrost, a obojí od něho dostal. (2Pa 1:10; 1Kr 4:29–34) V jednom případě, kdy dvě ženy uplatňovaly nárok na jedno a totéž dítě, Šalomoun použil poznání, že matka je velmi upnuta na své dítě; Šalomoun projevil moudrost, když použil své poznání, aby vyřešil spor. (1Kr 3:16–28) „Moudrost je prvořadá věc“, protože bez ní má poznání jen malou cenu. (Př 4:7; 15:2) Jehova má hojnost poznání i moudrosti a obojí také štědře poskytuje. (Ří 11:33; Jk 1:5)

Porozumění. Porozumění je schopnost vidět, jak jednotlivé součásti neboli stránky nějaké záležitosti spolu souvisejí, schopnost vidět tuto záležitost jako celek, a nejen jako jednotlivá, oddělená fakta. Základní význam hebrejského kořenného slovesa bin je „oddělit“ nebo „rozlišit“ a často se překládá jako „porozumět“ nebo „rozpoznat“. Je podobné řeckému slovu sy·niʹe·mi. Proto mohlo být ve Skutcích 28:26 (kde je citován Iz 6:9, 10) uvedeno, že Židé slyšeli, ale nerozuměli neboli si nepropojovali informace. Nechápali, jak věci či myšlenky do sebe zapadají, aby pro ně měly nějaký význam. V Příslovích 9:10 je uvedeno, že „poznání Nejsvětějšího, to je porozumění“, a z toho je vidět, že opravdové porozumění jakékoli věci obsahuje pochopení, jak tato věc souvisí s Bohem a jeho záměry. Člověk, který má porozumění, je schopen propojovat si nové informace s tím, co již zná, a proto je možné říci, že „pro toho, kdo má porozumění, je poznání snadná věc“. (Př 14:6) Poznání a porozumění spolu úzce souvisejí a o obojí je nutné usilovat. (Př 2:5; 18:15)

Rozlišovací schopnost. Hebrejské slovo, které se často překládá jako „rozlišovací schopnost“ (tevu·nahʹ), je příbuzné se slovem bi·nahʹ, jež se překládá jako „porozumění“. Obě slova se objevují v Příslovích 2:3; v překladu Jewish Publication Society tento text zní: „Budeš-li volat po porozumění a pozvedat svůj hlas pro rozlišovací schopnost . . . “ Stejně jako k porozumění, i k rozlišovací schopnosti patří něco vidět nebo rozeznávat, u rozlišovací schopnosti však jde hlavně o rozlišování jednotlivých součástí neboli stránek, o zvažování či posuzování jedné stránky ve světle dalších. Ten, kdo má poznání i rozlišovací schopnost, ovládá svá slova a je chladného ducha. (Př 17:27) U toho, kdo se staví proti Jehovovi, se projevuje nedostatek rozlišovací schopnosti. (Př 21:30) Prostřednictvím svého Syna Bůh dává rozlišovací schopnost (plné porozumění nebo pochopení). (2Ti 2:1, 7, NS, Pa)

Schopnost přemýšlet. Poznání také souvisí s pojmem, který se někdy překládá jako „schopnost přemýšlet“ (heb. mezim·mahʹ). Toto hebrejské slovo může být použito jak v záporném (zlé nápady, úkladné plány, triky), tak i v kladném smyslu (chytrost, bystrost). (Ža 10:2; Př 1:4) Člověk tedy může svou mysl a své myšlenky zaměřovat na chvályhodné, poctivé cíle, nebo zcela opačným směrem. Ten, kdo věnuje pozornost Jehovovu způsobu jednání, a naklání uši ke všem rozmanitým stránkám Boží vůle a Božích záměrů, ten střeží svou schopnost  přemýšlet a zaměřuje se na správné cesty. (Př 5:1, 2) Správně uplatňovaná schopnost přemýšlet, která je v souladu se zbožnou moudrostí a bohulibým poznáním, bude člověka chránit, aby nebyl polapen nemravnými svody. (Př 2:10–12)

Získávejme poznání s obezřetností. Šalomoun zřejmě staví poznání do záporného světla, když říká: „V hojné moudrosti je totiž hojně mrzutosti, takže ten, kdo zvětšuje poznání, zvětšuje bolest.“ (Ka 1:18) To by bylo zdánlivě v rozporu s celkovým názorem na poznání, jaký vyjadřuje Bible. Šalomoun však zde zdůrazňuje, že lidské snahy ve všem, co nesouvisí s plněním Božích přikázání, jsou marné. (Ka 1:13, 14) Člověk tedy může získat poznání a moudrost v mnoha oblastech nebo může hluboce proniknout do určité oblasti, a takové poznání a taková moudrost mohou být samy o sobě správné, i když nemají přímou souvislost s Božím oznámeným záměrem. Ten, kdo takto prohloubil své poznání a moudrost, si však možná ještě mnohem výrazněji uvědomí, jak jsou jeho možnosti využít své poznání a svou moudrost omezené, a to kvůli tomu, že jeho život je krátký a že žije v nedokonalé lidské společnosti, kde se setkává a potýká s problémy a špatnými podmínkami. To vyvolává rozmrzelost a bolestný pocit zklamání. (Srovnej Ří 8:20–22; Ka 12:13, 14; viz heslo KAZATEL [KNIHA].) Tedy i poznání dosažené tím, že se člověk ‚oddává mnoha knihám‘, pokud není spojováno nebo používáno ve spojitosti s plněním Božích přikázání, je „únavné pro tělo“. (Ka 12:12)