Nadpřirozená událost, při níž Ježíšův „obličej zářil jako slunce a jeho svrchní oděvy se zaskvěly jako světlo“; svědky této události byli Petr, Jakub a Jan. (Mt 17:1–9; Mr 9:2–10; Lk 9:28–36) Marek říká, že Ježíšovy oděvy se tehdy „zaleskly mnohem běleji, než by je vybělil kterýkoli čistič oděvů na zemi“, a Lukáš uvádí, že „vzhled [Ježíšova] obličeje se změnil“. K tomuto proměnění došlo na jedné hoře někdy po Pasachu roku 32 n. l., poměrně dlouho před Ježíšovou poslední cestou do Jeruzaléma. Pravděpodobně se to událo v noci, protože apoštolové „byli obtíženi spánkem“. (Lk 9:32) V noci mohli tuto událost více vnímat a opravdu tu noc strávili na hoře, protože sešli dolů teprve příští den. (Lk 9:37) Bible však neříká, jak dlouho toto proměnění trvalo.

Před tím, než vystoupil na horu, se Kristus všech svých učedníků zeptal: „Co říkají lidé, kdože jsem?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Kristus.“ Na to jim Ježíš řekl, že zemře a bude vzkříšen (Mr 8:27–31), ale také slíbil, že někteří z jeho učedníků „vůbec neokusí smrt“, dokud nejprve neuvidí „Syna člověka přicházet v jeho království“ neboli „Boží království, jak již přišlo v moci“. (Mt 16:28; Mr 9:1) Tento slib se splnil „o šest dnů později“ (nebo podle Lukáše, který zřejmě započítal i den slibu a den splnění, o „osm“), kdy Petr, Jakub a Jan doprovázeli Ježíše na „vysokou horu“ (Mt 17:1; Mr 9:2; Lk 9:28), kde byl Ježíš — zatímco se modlil — před nimi proměněn.

Místo proměnění. Krátce před proměněním byl Ježíš se svými učedníky v okolí Filipovy Cesareje — v dnešní době vesnice Banijas. (Mr 8:27) Je nepravděpodobné, že Kristus a apoštolové opustili toto místo či území, když šli na „vysokou horu“. (Mr 9:2) Asi od čtvrtého století n. l. je za tuto horu tradičně považována hora Tabor, která však leží asi 70 km na JJZ od Filipovy Cesareje, a tak se toto určení nezdá pravděpodobné. (Viz heslo TABOR č. 1.)

Naproti tomu hora Hermon leží pouze asi 25 km na SV od Filipovy Cesareje. Zvedá se do nadmořské výšky 2 814 m, a proto to mohla být ‚vysoká hora‘. (Mt 17:1) K proměnění tedy možná došlo na některém výběžku hory Hermon. Tento názor zastává mnoho soudobých badatelů, ale Bible o tom nic neříká, a tak přesná poloha místa proměnění nadále není známa.

Jaký význam má Ježíšovo proměnění?

Během Ježíšova proměnění se také objevili „ve slávě“ Mojžíš a Elijáš. (Lk 9:30, 31; Mt 17:3; Mr 9:4) Bylo předpověděno, že Jehova vzbudí proroka podobného Mojžíšovi, a tento slib se splnil na Kristu. (5Mo 18:15–19; Sk 3:19–23) Mezi Mojžíšem a Ježíšem bylo mnoho podobností. Například: V době jejich narození byly zabity malé děti, i když oni sami byli zachováni naživu (2Mo 1:20–2:10; Mt 2:7–23); oba se čtyřicet dní postili (2Mo 24:18; 34:28; 5Mo 9:18, 25; Mt 4:1, 2); oba Bůh vzbudil, aby tím podpořil zájmy pravého uctívání a vykonal osvobození (2Mo 3:1–10; Sk 7:30–37; 3:19–23); každý z nich dostal od Boha výsadu, aby sloužil jako prostředník smlouvy mezi Bohem a jeho lidem (2Mo 24:3–8; Heb 8:3–6; 9:15), a oba Jehova použil, aby oslavili jeho jméno (2Mo 9:13–16; Jan 12:28–30; 17:5, 6, 25, 26).

Také bylo předpověděno, že Jehova pošle proroka Elijáše, který kromě jiných věcí měl obracet jednotlivé Izraelity k pravému pokání. Když byl Ježíš na zemi, dílo tohoto druhu prováděl Jan Křtitel, který také sloužil jako předchůdce Mesiáše, a tím se splnil Malachiáš 4:5, 6. (Mt 11:11–15; Lk 1:11–17) K Ježíšovu proměnění však došlo až po smrti Jana Křtitele, takže když se v něm objevil Elijáš, je z toho vidět, že dílo obnovy pravého uctívání a ospravedlnění Jehovy jako jediného pravého Boha mělo být spojeno s vytvořením Božího Království v rukou Krista.

V průběhu proměnění Ježíš, Mojžíš a Elijáš hovořili o Kristově „odchodu [tvar řeckého slova eʹxo·dos], o němž bylo určeno, aby se splnil v Jeruzalémě“. (Lk 9:31) Tento eʹxo·dos, exodus neboli odchod, nepochybně znamenal jak Kristovu smrt, tak i jeho následné vzkříšení k duchovnímu životu.

Někteří kritikové se toto proměnění pokoušejí posuzovat jako pouhý sen. Avšak Petr, Jakub a Jan by přece neměli všichni naprosto stejný sen. Sám Ježíš mluvil o této události jako o „vidění“ (Mt 17:9), a ne jako o pouhé iluzi. Kristus tam skutečně byl, i když Mojžíš a Elijáš, kteří byli mrtví, tam doopravdy přítomni nebyli. Byli zastoupeni viděním. Řecké slovo hoʹra·ma, které je v Matoušovi 17:9 použito ve významu „vidění“,  se také překládá jako ‚pohled‘. (Sk 7:31) To neznamená, že šlo o něco neskutečného, jako by pozorovatelé byli obětí nějakého přeludu. Když byli svědky tohoto proměnění, velmi dobře vnímali, co se dělo, protože byli úplně probuzeni. Na vlastní oči viděli a na vlastní uši slyšeli, co se tehdy dělo. (Lk 9:32)

Když se Mojžíš a Elijáš od Ježíše oddělovali, Petr navrhl, „aniž si uvědomoval, co říká“, aby vztyčili tři stany, jeden pro Ježíše, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše. (Lk 9:33) Ale když to apoštol říkal, vytvořil se oblak (Lk 9:34), který nepochybně (jako u stanu setkání v pustině) symbolizoval Jehovovu přítomnost na hoře proměnění. (2Mo 40:34–38) Z oblaku vyšel Jehovův hlas a řekl: „To je můj Syn, ten, který byl vyvolen. Naslouchejte mu.“ (Lk 9:35) Po mnoha letech Petr při zmínce o proměnění vysvětlil, že hlas z nebe byl hlas „Boha, Otce“. (2Pe 1:17, 18) Při proměnění Mojžíš a Elijáš nepochybně představovali Zákon a proroky, protože obojí poukazovalo na Krista a v něm se také všechno splnilo. Zatímco v minulosti Bůh mluvil prostřednictvím proroků, v té chvíli ukázal, že bude mluvit prostřednictvím svého Syna. (Ga 3:24; Heb 1:1–3)

Apoštol Petr považoval proměnění za zázračné potvrzení prorockého slova, a protože byl očitým svědkem Kristovy velkoleposti, mohl své čtenáře seznámit „s mocí a přítomností našeho Pána Ježíše Krista“. (2Pe 1:16, 19) Apoštol zažil splnění Kristova slibu, že někteří z jeho následovníků „vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Boží království, jak již přišlo v moci“. (Mr 9:1) Apoštol Jan se v Janovi 1:14 možná také zmiňoval o proměnění.

Ježíš řekl svým třem apoštolům: „Nikomu nepovídejte o tom vidění, dokud Syn člověka nebude vzbuzen z mrtvých.“ (Mt 17:9) Zřejmě tedy o tom, co viděli, nepodali zprávu nikomu, dokonce ani ostatním apoštolům. (Lk 9:36) Když ti tři apoštolové sestupovali z hory, rozmlouvali mezi sebou, co to znamená „zmrtvýchvstání“. (Mr 9:10) Jedna tehdejší židovská náboženská nauka říkala, že před vzkříšením mrtvých, kterým bude slavnostně zahájena Mesiášova vláda, se nejprve musí objevit Elijáš. Proto se apoštolové ptali: „Proč tedy znalci Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš?“ Ježíš je ujistil, že Elijáš již přišel, a oni si uvědomili, že mluvil o Janu Křtiteli. (Mt 17:10–13)

Zdá se, že proměnění posílilo Krista pro jeho utrpení a smrt, a zároveň také poskytlo jeho následovníkům útěchu a posílilo jejich víru. Ukázalo, že Ježíš má schválení od Boha, a bylo předzvěstí budoucí slávy a moci jeho Království. Prorocky poukazovalo na Kristovu přítomnost, kdy Kristus bude mít úplnou královskou autoritu.