Hebrejské slovo na·saʼʹ, které se někdy překládá jako „prominutí“, je v Písmu použito také ve smyslu ‚vyzvednout‘, ‚pozvednout‘, ‚pozdvihnout‘ (1Mo 45:19; 2Mo 6:8; 2Kr 2:16), ‚vzít‘ (1Mo 27:3) a ‚odejmout‘ (4Mo 16:15). Avšak základní význam tohoto slova je ‚nést, nosit‘. (1Mo 47:30; 1Kr 2:26; Ez 44:12, 13) Tato myšlenka stále zaznívá i v případech, kdy je vhodné překládat slovo na·saʼʹ jako „prominutí“. Písmo hovoří o kozlu pro Azazela, který odnáší hřích, a bylo předpověděno, že provinění lidí ponese Mesiáš. (3Mo 16:8, 10, 22; Iz 53:12) Díky tomu, že ponese neboli odnese jejich provinění, bude jim toto provinění prominuto. (Viz heslo AZAZEL.)

Zatímco slovo na·saʼʹ může zahrnovat prominutí neboli odpuštění jak od Boha, tak od lidí (1Mo 18:24, 26; 50:17), slovo sa·lachʹ se používá výhradně pro odpuštění od Boha. Je to skutek, který hříšníka vrací zpět do Boží přízně jako odpověď na jeho upřímnou modlitbu o odpuštění nebo jako odpověď na modlitbu někoho jiného, kdo se za hříšníka přimlouvá. (4Mo 14:19, 20; 1Kr 8:30)

V případech, kdy má hebrejské slovo na·saʼʹ význam prominutí neboli odpuštění, překládá je někdy řecká Septuaginta slovem a·fiʹe·mi. Základní význam slova a·fiʹe·mi je „nechat odejít“. Tento výraz může znamenat „odpustit, prominout“. V Římanům 4:7, kde apoštol Pavel citoval Žalm 32:1 (31:1, LXX), který mluví o tom, že Jehova promíjel „vzbouření“, Pavel použil formu slova a·fiʹe·mi, kterým se hebrejské slovo na·saʼʹ v řecké Septuagintě běžně překládá. Tento výraz se vyskytuje i na jiných místech Křesťanských řeckých písem a používá se pro odpuštění hříchů Bohem i lidmi, a také pro zrušení dluhu. (Mt 6:12, 14, 15; 18:32, 35)

Jehova vyniká jako Bůh, který promíjí hříchy těm, kdo hledají odpuštění. Avšak neupustí od potrestání těch, kdo svévolně odporují jemu a jeho spravedlivým cestám. (2Mo 34:6, 7; viz heslo ODPUŠTĚNÍ.)