Žena provádějící promiskuitní oplzlosti; obzvláště žena, která se za úplatu promiskuitně nabízí k pohlavnímu styku; nevěstka. Hebrejské slovo označující prostitutku je zó·nahʹ, zatímco řeckým ekvivalentem je slovo porʹne. (Viz heslo NEVĚSTKA.)

Pod Zákonem. Zákon, který dal Bůh Izraeli, přikazoval: „Neznesvěť svou dceru tím, že bys ji učinil prostitutkou, aby se země nedopouštěla prostituce a aby se země skutečně nenaplnila nevázaností.“ (3Mo 19:29) Sedmé přikázání zakazovalo cizoložství (2Mo 20:14; 5Mo 5:18); trestem byla smrt pro obě strany. (3Mo 20:10) Dívka, která byla shledána vinnou, protože se provdala, když falešně předstírala panenství, měla být usmrcena. (5Mo 22:13–21) Na dívku, která byla zasnoubena a dopustila se smilstva s jiným mužem, se pohlíželo stejně jako na cizoložnou ženu a byla usmrcena. (5Mo 22:23, 24) Svobodnou dívku, která se dopustila smilstva, si měl vzít muž, který ji svedl, ale podmínkou bylo, aby otec dívky dal ke sňatku souhlas. (2Mo 22:16, 17; 5Mo 22:28, 29)

Z těchto a dalších důvodů byly v Izraeli, nepochybně až na několik málo výjimek, prostitutkami cizinky. Přísloví opakovaně varují před ‚cizí ženou‘ a ‚cizinkou‘, která láká muže, aby se dopustil nemravnosti. (Př 2:16; 5:20; 7:5; 22:14; 23:27)

Knězi Zákon zakazoval oženit se s prostitutkou a dcera kněze, která se dopustila prostituce, měla být usmrcena a poté spálena v ohni. (3Mo 21:7, 9, 14) ‚Plat prostitutky‘ neměl být přijat jako dar do Jehovovy svatyně, protože prostitutky byly v Jehovových očích odporné. (5Mo 23:18)

Když se Šalomoun moudře a s porozuměním vypořádal s případem dvou prostitutek, velmi to posílilo víru lidu, že Šalomoun je vhodným následníkem Davida na izraelském trůnu. Tento případ byl pravděpodobně jedním z těch, se kterými si nižší soudci nevěděli rady, a proto jej postoupili králi. (5Mo 1:17; 17:8–11; 1Sa 8:20) Tyto ženy nemusely být prostitutkami v pravém slova smyslu, ale mohly to být ženy, které se dopustily smilstva. Mohly to být buď Židovky, nebo, což je docela možné, ženy cizího původu. (1Kr 3:16–28)

Chrámové prostitutky. Chrámové prostitutky tvořily význačný rys falešného náboženství. Historik Hérodotos (Dějiny, I, 199) píše:  „Nejohavnější z babylónských obyčejů je tento: Každá tamní žena musí jednou za život usednout v posvátném obvodu Afrodítině a souložit s cizím mužem.“ Chrámová prostituce byla spojena také s uctíváním Baala, Aštoret a dalších bohů a bohyň uctívaných v Kanaánu i jinde.

Součástí zkaženého uctívání byli také chrámoví prostituti. (1Kr 14:23, 24; 15:12; 22:46)

‚Cesta ke smrti.‘ Král Šalomoun v sedmé kapitole knihy Přísloví popisuje scénu, kterou pozoroval. Líčí zde činnost prostitutky a následky, které to má pro toho, kdo je jí lapen do léčky. Šalomoun mluví o mladém muži, který prochází ulicí blízko domu prostitutky, když se přibližuje noc. Mladého muže popisuje jako toho, „jemuž se nedostávalo srdce“, jemuž chybí rozlišovací schopnost neboli soudnost. (Viz heslo SRDCE.) Žena, necudně oblečená podle zvyku prostitutky, na něj číhá a přibližuje se k němu. Má hladké rty a hezky mluví, ale jejími skutečnými sklony jsou bouřlivost a zatvrzelost. Má vychytralé srdce. Tato prostitutka se tváří, že je spravedlivá. Říká totiž, že právě ten den přinesla oběti společenství (to znamená, že má jídlo k hodování, protože ten, kdo dával oběť společenství, si z ní pravidelně bral část pro sebe a svou rodinu). (Př 7:6–21)

Šalomoun nyní ukazuje, že když se mladý muž nechal takto zlákat, neodolatelně ho to přitahuje, aby se s ní dopustil hříchu. Úplně ztrácí zdravý rozum a jde přímo ‚jako býk na porážku‘, jako muž, který je spoután a nemůže uniknout před ukázněním, které dostane. „Dokud,“ říká Šalomoun, „mu šíp nerozetne játra“, to znamená dokud nedostane ránu, která způsobí jeho duchovní i tělesnou smrt. Je to tak nejen proto, že své tělo vystavil smrtelné, pohlavně přenášené nemoci (v pokročilém stadiu syfilidy napadají baktérie játra), ale také proto, že „nevěděl, že mu jde o samotnou duši“. Vážně to zapůsobilo na něj samotného i na celý jeho život a vážně zhřešil proti Bohu. Šalomoun své vyprávění uzavírá slovy: „Její dům jsou cesty do šeolu; sestupují do vnitřních místností smrti.“ (Př 7:22, 23, 27; srovnej Př 2:16–19; 5:3–14.)

‚Ničí hodnotné věci.‘ Přísloví říká: „Muž, který miluje moudrost, rozradostňuje svého otce, ale ten, který se druží s prostitutkami, ničí hodnotné věci.“ (Př 29:3) Ničí především svůj vztah k Bohu, své nejdrahocennější vlastnictví. Přivádí také pohanu na svou rodinu a ničí rodinná pouta. Podobně jiné přísloví varuje, že takový muž ‚dává svou důstojnost druhým a svá léta tomu, co je kruté; cizí lidé se sytí jeho silou a věci, které s bolestí získal, jsou v domě cizince‘. (Př 5:9, 10)

Moudrý muž proto radí: „Netuž ve svém srdci po její [cizinčině] kráse, . . . protože kvůli prostitutce člověk klesne ke kulatému chlebu; ale pokud jde o manželku jiného muže, ta loví dokonce drahocennou duši.“ (Př 6:24–26) To může znamenat, že izraelský muž, který se stýkal s prostitutkou, promrhal své jmění a zchudl (srovnej 1Sa 2:36; Lk 15:30), ale muž, který se dopustil cizoložství s manželkou jiného muže, měl ztratit svou duši (pod Zákonem byla trestem za cizoložství smrt). Celá pasáž se však také může vztahovat na cizoložnou ženu, která je označena jako prostitutka.

Závěrečné verše této kapitoly (Př 6:29–35) říkají: „[Pokud jde o kohokoli], kdo má poměr s manželkou svého bližního, žádný, kdo se jí dotýká, nezůstane bez trestu. Lidé neopovrhují zlodějem jen proto, jestliže krade, aby naplnil svou duši, když je hladový. Je-li však přistižen, vynahradí to sedminásobně; dá všechny hodnotné věci svého domu. Každému, kdo cizoloží se ženou, se nedostává srdce; ten, kdo to dělá, ničí svou vlastní duši. Najde ránu a zneuctění, a jeho pohana nebude smazána. Vždyť vztek zdatného muže je žárlivost, a v den pomsty neprojeví soucit. Nebude mít ohled na žádný druh výkupného ani neprojeví ochotu, ať učiníš svůj dar jakkoli velký.“

Přísloví 6:30–35 mohou znamenat, že lidé příliš nepohrdají zlodějem, který krade, aby utišil hlad; do určité míry takový skutek chápou. Jestliže je však dopaden, má i s ‚úroky‘ nahradit to, co ukradl (to platilo zvláště pod Zákonem [2Mo 22:1, 3, 4]; použití slova „sedminásobně“ v knize Přísloví může znamenat, že má zaplatit pokutu v nejplnějším rozsahu). Avšak cizoložník nemůže za svůj hřích opatřit žádnou náhradu. Jeho pohana je velká a trvalá a on se nemůže nijak vykoupit od potrestání, které si zaslouží.

Jestliže má křesťan, který je údem Kristova duchovního těla, poměr s prostitutkou nebo jestliže se dopustí smilstva, odnímá Kristův úd a činí ho údem nevěstky, neboť se k ní připojuje a jsou jako jedno tělo. Jelikož je jeho tělo ‚Kristovým údem‘, hřeší proti svému vlastnímu tělu. (1Ko 6:15–18)

 Má-li být člověk zachráněn, musí takové praktiky opustit. Prostitutky mohou mít naději, jestliže se odvrátí od odporných praktik a projevují víru ve výkupní oběť Ježíše Krista. Když apoštol psal křesťanům v Korintu, připomněl jim, že někteří z nich byli smilníci a cizoložníci, ale že se od tohoto způsobu života odvrátili, že byli čistě umyti a že byli prohlášeni za spravedlivé ve jménu Pána Ježíše Krista. (1Ko 6:9–11) Mnohé nevěstky v Izraeli ukázaly, že mají lepší srdce než náboženští vůdci. Tyto ženy, kterými znalci Zákona a farizeové pohrdali, pokorně přijaly kázání Jana Křtitele a Ježíš je pro náboženské vůdce použil jako vzor, když řekl: „Vpravdě vám říkám, že výběrčí daní a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“ (Mt 21:31, 32)

Raab. Raab je příkladem prostitutky, která projevila víru v Boha a byla počítána mezi spravedlivé. (Jk 2:25) Muži, které Jozue vyslal, aby vyzvídali v Jerichu, se ubytovali v domě Raab. (Joz 2:1) Nebylo by rozumné domnívat se, že to udělali za nemravným účelem. Pokud jde o motiv tohoto jejich jednání, profesoři C. F. Keil a F. Delitzsch v díle Commentary on the Old Testament poznamenávají: „To, že vstoupili do domu takové osoby, nevzbudilo tak moc podezření. Navíc poloha domu u nebo na městské zdi usnadňovala únik. Pán však vedl cestu zvědů tak, že právě v této hříšnici našli osobu, která byla pro jejich záměr nejvhodnější. Zázraky, které živý Bůh vykonal ve prospěch Izraele, zapůsobily na její srdce tak silně, že zvědy nejen informovala o malomyslnosti Kananejců, ale s důvěrou v moc Boha Izraele ukryla zvědy před všemi svými krajany, kteří po nich pátrali, ačkoli to pro ni bylo velmi nebezpečné.“ (1973, sv. II, Joshua, s. 34) Vzhledem k Božímu prohlášení, že Izrael má vyhladit Kananejce kvůli jejich nemravným praktikám, a také vzhledem k tomu, že Bůh požehnal dobývání Jericha a požehnal i Raab samotné, by bylo zcela nerozumné domnívat se, že zvědové se s Raab dopustili nemravnosti nebo že Raab i nadále pokračovala v prostituci. (3Mo 18:24–30)

Pokud jde o to, že Jefta byl synem prostitutky (Sd 11:1) nebo že se Samson v Gaze ubytoval v domě prostitutky (Sd 16:1), viz hesla JEFTA; SAMSON.

Obrazné použití. Osoba, národ nebo sbor lidí, kteří jsou zasvěceni Bohu a uzavřou spojenectví se světem nebo se obrátí k uctívání falešných bohů, jsou v Bibli označeni jako „prostitutky“. Takový byl národ Izraele. Izrael byl sveden k tomu, aby měl „nemravný styk“ s cizími bohy. Jako nevěrná žena vyhlíží po jiných mužích, tak hledal Izrael bezpečí a záchranu před svými nepřáteli u cizích národů, místo aby vzhlížel ke svému ‚manželskému vlastníkovi‘, Jehovovi Bohu. (Iz 54:5, 6) Jeruzalém se navíc ve své nevěrnosti stal tak zkaženým, že šel nad to, co bylo běžným zvykem prostitutek. Prorok Ezekiel byl inspirován, aby řekl: „Všem prostitutkám jsou zvyklí dávat dar, ale ty — ty jsi dávala své dary všem, kdo tě vášnivě milovali, a nabízíš jim úplatek, aby z celého okolí přišli k tobě, k tvým skutkům prostituce.“ (Ez 16:33, 34) Jak desetikmenné království Izraele, tak dvoukmenné království Judy byly tímto symbolickým způsobem označeny jako prostitutky. (Ez 23:1–49)

Nejznámějším příkladem duchovní prostituce je „Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země“. (Zj 17:5; viz heslo VELKÝ BABYLÓN.)