Řecký výraz e·par·cheiʹa překládaný jako „provincie“ označuje sféru autority římského správce. Když Řím svými výboji pronikl mimo Apeninský poloostrov, začalo se území, kde měl pravomoc místodržitel, říkat provincie.

V roce 27 př. n. l. rozdělil první římský císař, Augustus, tehdejších 22 provincií do dvou kategorií. Těch deset pokojnějších, které nevyžadovaly trvalou přítomnost římských legií, se stalo provinciemi senátními. Nejvyšším římským úředníkem v tomto typu provincie byl prokonzul. (Sk 18:12; viz heslo PROKONZUL.) Ostatní provincie byly provincie císařské. Ty byly přímo odpovědné císaři a spravoval je místodržitel; pokud byly větší, spravoval je vojenský velitel zvaný legát. Císařské provincie ležely často u hranic nebo vyžadovaly přítomnost legií z jiného důvodu; tím, že císař tyto provincie bezprostředně řídil, měl armádu pod svou autoritou. Po roce 27 př. n. l. se nové provincie vzniklé z dobytých území staly provinciemi císařskými. Provincie mohla být rozdělena do menších administrativních sekcí nebo okresů.

Status provincie se mohl změnit. (Viz heslo KYPR.) Také se někdy upravovaly hranice provincií. Tak se mohlo stát, že jisté město nebo oblast mohly být v některé době v určité provincii a později v provincii sousední, nebo dokonce v provincii nově vytvořené. Příklady viz pod hesly KAPPADOKIE; KILIKIE; PAMFÝLIE; PISIDIE.

Po vypovězení Archelaa (Mt 2:22), syna Heroda Velikého, přešla Judea pod správu římských místodržitelů. Místodržitel této provincie byl do určité míry odpovědný legátovi větší provincie Sýrie.

Když byl Pavel převezen k Felixovi do Cesareje, místodržitel ‚se dotazoval, z jaké je provincie, a zjistil, že je z Kilikie‘. (Sk 23:34) Tarsus, Pavlovo rodiště, byl totiž v římské provincii Kilikie. (Sk 22:3)

Na rozdíl od prokonzula v senátní provincii, který normálně sloužil jen jeden rok, nejmenoval císař místodržitele císařské provincie na nějakou konkrétní dobu. Felixe v úřadu místodržitele císařské provincie Judea nahradil Festus. (Sk 25:1)

Viz také heslo SOUDNÍ OBLAST.