Kroužek. Mezi Hebrejci, Egypťany, Asyřany, Babylóňany, Řeky, Římany a dalšími starověkými národy byly běžné různé druhy ozdob kruhového tvaru, které nosili muži i ženy. Tyto ozdoby se nosily na nose, na uších a na prstech. (Viz hesla NÁUŠNICE; NOSNÍ KROUŽEK.) Vyráběly se ze zlata, stříbra, mosazi, bronzu, skla, železa a slonoviny a některé z nich byly posázeny kameny. Egypťané měli zvláštní zálibu v prstenech, na nichž byl vyobrazen skarabeus, který pro ně byl symbolem věčného života. Mezi mnoha šperky, jež byly objeveny v hrobce egyptského faraóna Tutanchamona, byl prsten tvořený třemi širokými kroužky a ozdobený třemi skarabey, jedním z lazuritu a dvěma ze zlata. Římané měli na některých prstenech vyryty mytologické postavy, nebo dokonce podobizny svých předků či přátel.

Ve svém podobenství o marnotratném synovi Ježíš popsal, že při návratu tohoto marnotratného syna jeho otec, který mu odpustil, přikázal, aby mu dali na ruku prsten. (Lk 15:22) Z tohoto jednání je vidět, že synovi, který se vrátil domů, otec projevil přízeň a náklonnost a že mu v souladu s jeho postavením také byla prokazována úcta a čest. Ježíšův nevlastní bratr Jakub dal křesťanům radu, aby nestranili lidem, kteří mají nádherné oblečení a nosí na rukou zlaté prsteny (což bylo znakem bohatství a společenského postavení). (Jk 2:1–9) Podobným způsobem apoštol Petr zdůraznil, že duchovní ozdobení je mnohem důležitější, i když nošení takových ozdob neodsuzoval. (1Pe 3:1–5)

Pečetní prsteny. Hebrejská slova používaná k označení prstenu nebo pečetního prstenu pocházejí z kořenů, jež znamenají „zapadat“ (Jer 38:6) a ‚pečeť‘. (1Kr 21:8) Tyto výrazy možná mají souvislost s hlavním použitím některých starověkých prstenů — pomocí tohoto prstenu se totiž vytvořil otisk, a to tak, že se prsten ‚zapustil‘ neboli zatlačil do hlíny nebo vosku. Prsteny tohoto druhu byly ze zlata, stříbra nebo  z bronzu; v některých z nich byl zasazen kámen, na němž bylo vyryto jméno vlastníka nebo nějaký symbol. Takové prsteny měly buď kámen zasazený napevno, nebo kámen otočný či zasazený na čepu. Některé byly pravděpodobně zavěšeny na ozdobné šňůře a nosily se na krku. (1Mo 38:18, 25)

Pečetní prsten vládce nebo vysokého úředníka byl symbolem jeho moci. (1Mo 41:41, 42) Úřední doklady nebo věci, které nesměly být zfalšovány nebo pozměněny, se zapečetily pomocí pečetních prstenů, což se podobalo dnešnímu způsobu použití podpisů nebo úředních pečetí. (Es 3:10–13; 8:2, 8–12; Da 6:16, 17)

Obrazné použití. Zdá se, že ve starověku byl k pečetnímu prstenu přirovnáván cenný předmět nebo vážená osoba. Jeremjášovo proroctví ukazovalo, že judský král Konjáš (Jehojakin) neměl být uchráněn před neštěstím, i kdyby byl ‚pečetním prstenem na Jehovově pravici‘. Jehojakin byl sesazen z trůnu po velmi krátké době. (Jer 22:24; 2Kr 24:8–15) Jehova také s úctou řekl věrnému Zerubbabelovi: „Vezmu [tě] . . . a dám tě jistě jako pečetní prsten, protože jsi ten, koho jsem vyvolil.“ (Ag 2:23) Zerubbabel, který Jehovovi sloužil v úředním postavení ve spojitosti se znovuvýstavbou jeruzalémského chrámu, byl pro Jehovu stejně vzácný jako pečetní prsten na Boží ruce. Zerubbabel nebojácně uposlechl Jehovovu výzvu předanou prostřednictvím proroků Agea a Zecharjáše a navzdory zákazu mylně informovaného perského krále se chopil práce na stavbě chrámu. (Ezr 4:24–5:2) Jehova Zerubbabela nadále používal k uskutečnění svého oznámeného záměru, a tak žádný lidský vládce nebyl schopen Zerubbabela o tuto čestnou službu připravit.