Prvorozený je především nejstarší syn určitého otce (častěji než prvorozený syn matky), počátek otcovy plodivé síly (5Mo 21:17); také první zvířecí mláďata mužského rodu jsou mnohdy označena jako ‚prvotiny‘. (1Mo 4:4)

Od dávných dob měl prvorozený syn čestné místo v rodině a na něj přecházelo postavení hlavy rodiny. Zdědil dvojnásobný podíl z otcova majetku. (5Mo 21:17) Rubena posadili ke stolu vedle Josefa podle jeho prvorozeneckého práva. (1Mo 43:33) V Bibli však synové nejsou pokaždé uvedeni v seznamu synů podle narození a prvorozený syn nebývá vždy na čestném prvním místě. Na prvním místě bývá mnohdy uveden nejvýznačnější nebo nejvěrnější syn, a ne prvorozený. (1Mo 6:10; 1Pa 1:28; srovnej 1Mo 11:26, 32; 12:4; viz hesla DĚDICTVÍ; PRVOROZENECKÉ PRÁVO.)

V době, kdy Jehova osvobodil svůj lid z otroctví v Egyptě, se prvorozenectví dostalo významným způsobem do popředí. U Egypťanů byl prvorozený syn zasvěcen slunečnímu bohu jménem Amon-Ra, údajnému ochránci všech prvorozených. Desátá rána, kterou Jehova postihl Egypťany, poškodila pověst tohoto boha a odhalila jeho neschopnost chránit prvorozené. Izraelité přesně podle Božích pokynů zabili beránka a jeho krví postříkali horní část dveřního otvoru i oba dveřní sloupky u vchodu do svých domů, a proto jejich prvorození nebyli usmrceni, kdežto všichni prvorození Egypťanů — jak z lidí, tak ze zvířat — byli pobiti. (2Mo 12:21–23, 28, 29) Ve většině případů se nepochybně jednalo o prvorozeného syna z rodiny, a ne o hlavu rodiny, i když tento muž možná byl prvorozený. Sám faraón byl pravděpodobně prvorozený, a přesto nepřišel o život. Je sice možné, že v každé egyptské domácnosti neměli doopravdy prvorozeného syna (jestliže v ní žili bezdětní manželé nebo prvorozený syn té rodiny již zemřel), přesto však vzhledem k výroku ze 2. Mojžíšovy 12:30, že „nebyl dům, kde by nebyl jeden mrtvý“, se mohlo stát, že zničení postihlo nejdůležitějšího muže v domě, toho muže, který zastával postavení prvorozeného.

Muži, kteří se měli stát hlavami různých domácností, byli vybíráni z prvorozených synů, a proto zastupovali celý národ. Jehova mluvil o celém izraelském národu jako o svém ‚prvorozeném‘, protože to na základě abrahamské smlouvy byl jeho prvorozený národ. (2Mo 4:22) Vzhledem k tomu, že Jehova izraelské syny chránil, mohl Mojžíšovi přikázat, aby mu posvětil „každého prvorozeného mužského rodu, který otvírá každé lůno mezi izraelskými syny, mezi lidmi a zvířaty“. (2Mo 13:2) Prvorození synové tedy byli zasvěceni Bohu.

Později Jehova vzal Levity mužského rodu od jednoměsíčního výše — zjevně kromě 300 prvorozených Levitů (srovnej 4Mo 3:21, 22, 27, 28, 33, 34 s 3:39) — místo prvorozených izraelských synů. Za každého z těch 273 prvorozených, kteří přesahovali počet Levitů, se Áronovi a jeho synům musela zaplatit výkupní cena pěti šekelů (11 dolarů). Jehova také vzal domácí zvířata Levitů místo prvorozených z domácích zvířat, jež patřila jiným kmenům. (4Mo 3:40–48) Od té doby nadále každý prvorozený syn musel být po skončení období matčiny nečistoty předložen Jehovovi ve svatostánku nebo v chrámu a musel být vyplacen poplatkem podle odhadnuté ceny za chlapce od jednoměsíčního do pětiletého, což bylo „pět stříbrných šekelů podle šekelu svatého místa“. (3Mo 12:1–3; 27:6; 4Mo 18:15, 16)

Prvorození samci čistých zvířat, například býk, beránek nebo kozel, nemuseli být vyplaceni. S prvorozeným býkem se nesmělo pracovat a beránek se nesměl stříhat. Osmý den po narození měli být místo toho předloženi Jehovovi jako oběť ve svatostánku nebo v chrámu. (2Mo 22:30; 4Mo 18:17; 5Mo 15:19, 20) Jestliže však zvíře mělo nějakou těžkou vadu, nesmělo být  obětováno Jehovovi, ale mělo se sníst v místě bydliště. (5Mo 15:21–23)

Prvorozený osel byl nečisté zvíře, nemohl být tedy předložen jako oběť a musel být vyplacen neboli koupen zpět tak, že byl nahrazen ovcí. Jinak mu musel být zlomen vaz, protože takový osel patřil Jehovovi a člověk ho nesměl používat. (2Mo 13:12, 13; 34:19, 20) Ve 3. Mojžíšově 27:27 je však uvedeno: „Jestliže je mezi nečistými zvířaty, a vyplatí je podle odhadnuté hodnoty, pak dá k tomu navíc pětinu z ní. Ale kdyby se nemělo kupovat zpět, pak se prodá podle odhadnuté hodnoty.“ Někteří komentátoři považují tento text za upravený předpis o vyplacení osla. Ve 3. Mojžíšově 27:27 se však zjevně jedná o něco úplně jiného. Slova „jestliže je mezi nečistými zvířaty“ se možná ani nevztahují na nějaké nečisté zvíře, například na osla, ale spíše na zvíře, které bylo považováno za nečisté v tom smyslu, že kvůli nějaké vadě nebylo vhodné jako oběť.

Proč Jehova označuje „svého sluhu“ Davida jako prvorozeného, když David nebyl prvorozený syn?

V 89. žalmu Jehova mluví o ‚svém sluhovi‘ Davidovi a opakuje smlouvu o království, kterou s ním uzavřel. Uprostřed tohoto žalmu je Jehovův výrok: „Sám jej . . . postavím jako prvorozeného, nejvyššího z králů země.“ (Ža 89:20, 27) David nebyl prvorozený syn. (1Pa 2:13–15) A tak se zdá, že Jehova zřejmě prorocky poukazoval na toho, koho David předstínil, na Božího vlastního „prvorozeného“ Syna v nebi, kterému dá mnohem vyšší kralování, než je kralování kteréhokoli lidského vládce. (Srovnej Ez 34:24, kde Jehova Mesiáše nazval „můj sluha David“.)

O Ježíši Kristu je napsáno, že je „prvorozeným všeho stvoření“ a také „prvorozeným z mrtvých“ — nejenže se tedy naprosto liší od všech, kdo byli stvořeni nebo kdo byli vzkříšeni, ale skutečně byl první, kdo byl stvořen, a první, kdo byl vzbuzen z mrtvých k nekonečnému životu. (Kol 1:15, 18; Zj 1:5; 3:14) Na zemi byl prvorozeným synem Marie a podle Jehovova zákona byl představen Jehovovi v chrámu. (Lk 2:7, 22, 23) O následovnících Ježíše Krista, kteří byli zapsáni v nebesích, mluví apoštol Pavel jako o „sboru prvorozených“; jsou to první lidé, které Bůh na základě jejich víry v Ježíšovu oběť přijal za syny, první z Kristových následovníků, kteří měli být vzkříšeni s tím, že už nikdy nebudou muset zemřít. (Heb 12:23)

Výrazem „prvorozený smrti“ je v Jobovi 18:13 označena nejhorší smrtelná choroba.